Jako Czermakovy lakuny se v české stomatologické literatuře 19.–21. století označují kulovité, silně hypomineralizované nepravidelné okrsky dentinu, pro něž se promiskue používá termín interglobulární dentin [1, 2]. V české odborné veřejnosti až na výjimky není známo, že tyto lakuny popsal vynikající český fyziolog, profesor Jan Nepomuk Čermák (1828–1873), jenž byl mimo jiné žákem a pokračovatelem Jana Evangelisty Purkyně.

Čermák se většinu svého života pohyboval v blízkosti tehdejší německy mluvící odborné veřejnosti, na místech jako bylo Rakousko nebo Štýrský Hradec. V zahraničních odborných pracích, které psal rovněž v německém jazyce, se podepisoval jako „Johann Czermak“, případně s čárkou jako „Czermák“, s největší pravděpodobností v důsledku relativně problematické diakritiky svého příjmení (háček nad „c“), která mohla působit obtíže jak tehdejším vydavatelům při sazbě, tak tehdejším odborníkům z jeho oboru při citování Čermákových prací.

Interglobulární dentin se již od dob Čermákova objevu označuje jeho jménem. Vzhledem k tomu, že většina tehdejší odborné literatury byla psána německy, používal se dlouho termín Interglobularräume von Czermak, který pozdější česky psaná odborná literatura převzala doslovně jako „Czermakovy lakuny“. Již tehdy tedy bylo připraveno podhoubí k pozdějšímu nedorozumění a udržování tohoto výrazu v „německé variantě“ dodnes. Jedním z četných příkladů může být věta na straně 43 recentní učebnice protetické stomatologie: „V periferní oblasti cirkumpulpálního cementu [sic!] zubní korunky se nachází v tzv. interglobulární Czermakově laguně [sic!] interglobulární dentin.“ [2].

Jako druhý příklad lze použít vysvětlující poznámku pod čarou na str. 21 recentní učebnice konzervační stomatologie a parodontologie: „U nás také zván Czermakovy lakuny.“ [1]. I Velký lékařský slovník má heslo „Czermak Johann Nepomuk“ [3].

Přitom argument, že Čermák oficiálně vystupoval pod tímto jménem, neobstojí, neboť v pracích vydávaných v českém jazyce, například v práci vydané v Časopise lékařů českých v roce 1862, se podepisuje svým plným českým jménem [4]. Bez zajímavosti není také fakt, že se v mluveném projevu u odborné veřejnosti včetně přednášek na lékařských fakultách vyslovuje opakovaně zcela v souladu s psanou verzí [tsermakovilakuni] – český původ autora je zde tedy ve všech směrech opomíjen. Přitom ustavující schůze Spolku českých zubních lékařů se konala v roce 1897, hlavní český stomatologický časopis, Česká stomatologie, vychází od roku 1899.

Jak je možné, že se již 120 let v české odborné stomatologické literatuře donekonečna opakuje německá verze jména jednoho z našich předních fyziologů, přičemž jeho jméno není ani adekvátně vyslovováno? Že není české odborné veřejnosti znám? Vždyť se o něm opakovaně píše, například v českém oborovém časopise [5, 6]. A najdeme ho i v české verzi Wikipedie [7]. To si tak málo vážíme vlastních vědců nebo jsme si na tento germanismus již natolik zvykli, že je nám to lhostejné? Co o tom soudí stomatologická akademická obec?