Úvaha aneb Reparát ze zkoušky z demokracie

MUDr. Milan Mach, Praha

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

s velkým zájmem jsem si přečetl rozhovor o kritickém myšlení. Chybí mi zde ještě drobná úvaha, která přímo evokuje rozvinutí rozsahu uvažování do ještě obecnější společensky přínosné roviny. A sice směrem opačným, k propagátorovi kritického myšlení.

Pro sebe jsem tento princip pracovně nazval „Sebekritické myšlení“. Proces by mohl být naprosto totožný s postupem zvoleným během kritického myšlení. Podrobit vlastní myšlenky a otázky propagátora naprosto stejné analýze popsané v kritickém myšlení.

Pomine-li totiž propagátor kritiku vlastních kritických úvah, může se snadno stát, že zabředne do osobních omylů, které nelze nikdy stoprocentně vyloučit.

Prosím berte tuto zmínku pouze jako hypotetické doplnění mých úvah, předem je vyloučena jakákoliv souvztažnost k autorovi, propagátorovi či jeho následníkům.

Děkuji za případnou registraci postřehů řadového člena ČSK.

Odpověď k úvaze

MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA

Vážení kolegové,

kritické myšlení je od vzniku pojmu myšleno jako nástroj pro osobní práci s informacemi, tedy jako sebe-kritické myšlení. Kritické myšlení/vědecká metoda je opak propagandy.

W. G. Sumner, 1905: „Kritika je zkoumání a ověřování všech tvrzení, která jsou předkládána k přijetí. Smyslem kritiky je zjistit, zda tvrzení odpovídají, nebo neodpovídají skutečnosti. Kritické myšlení je výsledkem vzdělání a cviku. Je duševním zvykem a silou. Je základní podmínkou zdaru lidského konání. Kritické myšlení je jedinou zárukou, která nás chrání před klamy, podvody, pověrami a mylným chápáním jak sebe samých, tak světa kolem nás. Vzdělávání je dobré jen do té míry, do které je pramenem dobře vyvinutého kritického myšlení. Kriticky myslící lidi nelze snadno obloudit. Trvá dlouho, než něčemu uvěří. Dlouhou dobu dokáží chápat jevy jen jako záležitosti možné nebo pravděpodobné, aniž by potřebovali jistotu, aniž by je to trápilo. Na důkazy umějí čekat a umějí je vážit. Dokáží odolat tlaku svých nejmilejších předsudků.“

Moore a Parker, 1998: „Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku. Kritické myšlení rovněž zahrnuje stupeň jistoty, s níž nějaké tvrzení přijmeme nebo odmítneme.“

Poděkování za odpověď

MUDr. Milan Mach, Praha

Vážená redakce,

děkuji za zprostředkovanou odpověď, která mne ujistila o bezpečnosti, záruce a jistotě, že kritické myšlení si nepokládá vlastní podsouvající otázky, není poplatno většinovému názoru komunity nebo společensko-vědnímu prostředí jakéhokoliv autora, z kterého vychází.

Naopak pevně věřím, že neustále sebe samo konfrontuje s možností přijetí nového výroku, který je může vyvést z případného falešného objetí domnělé stokrát dokázané pravdy.

Připouští, že se může i mýlit. Neklade si za cíl (a hlavně jeho propagátoři) mít „patent na rozum“.

Albert Einstein (volný překlad): „Jediný proces, který mění a ovlivňuje mé vědění, je můj vlastní proces učení.”

Děkuji za laskavé uvážení mých myšlenek.