LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

V seznamu přednášek na pražské lékařské fakultě pro akademický rok 1828/1829 se objevil nový předmět: zubní lékařství. Zásluhu na tom měl František Nessel. Ten zaslal 23. srpna 1827 dvorské studijní komisi ve Vídni žádost, aby mu bylo povoleno zubní lékařství v Praze přednášet.

František Nessel (1803 – 1876)

Svou žádost také přesvědčivě zdůvodnil: ošetření chrupu vykonávají převážně ranhojiči bez dostatečných znalostí o chorobách zubů i anatomie čelistí a jejich léčení se omezuje téměř výhradně na trhání zubů. To je ale často zbytečné, a tak o zuby přicházejí mnohdy i mladí lidé. Žádost pražská lékařská fakulta doporučila a František Nessel zahájil výuku.

Svou kvalifikaci v zubním lékařství získal Fr. Nessel ve Vídni. Tam se po maturitě na pražském akademickém gymnáziu zapsal v r. 1821. Studia ukončil v r. 1825 a jako magistr chirurgie zůstává ve Vídni ještě další dva roky díky stipendiu, které mu udělil císař František I. V letech 1825 až 1827 se věnoval zubnímu lékařství jako asistent profesora Carabelliho, který jako první v rakouské monarchii tento oboro vyučoval.

Nesselovy přednášky spojené s praktickými cvičeními se konaly ve Všeobecné nemocnici a později i v ústavu patologické anatomie. Byly určeny pro studující dvou nejvyšších ročníků studia, tedy ve čtvrtém a pátém roku studia lékařství a druhém roce studia chirurgie určeném pro ranlékaře.

Připomeňme, že v 19. století bylo čtyřleté studium chirurgie odděleno od pětiletého studia medicíny. Oba studijní směry byly sloučeny až v r. 1872 a od té doby je používán akademický titul MUDr. – tedy doktor všeobecného lékařství.

Přednášky ze zubního lékařství byly vedeny jako přednášky mimořádné, to znamená, že nebyly pro posluchače lékařství povinnou součástí studia a že Fr. Nessel byl jmenován profesorem mimořádným. Nebyl tedy státem placen, bylo mu však povoleno sjednat si se svými žáky plat čtyři zlaté za semestr. Nessel však uváděl, že tuto částku od studentů nevybíral s ohledem na jejich sociální podmínky, vyučoval tedy zadarmo.

Nově uvedený obor a osobnost přednášejícího přilákala do auditoria vedle studentů i aprobované chirurgy a lékaře, neboť Nessel přednášel se zaujetím, zajímavě a obětavě. Pro výuku si sám musel zajišťovat pomůcky, modely, nástroje, preparáty. Pro své studenty také napsal dvě učebnice. První vyšla v Praze v r. 1840 a nazývala se „Handbuch der Zahnheilkunde“, druhé vydání vyšlo ve Vídni r. 1855. Nesselovou druhou knižní publikací bylo „Kompendium der Zahnheilkunde“. Jak Nessel v předmluvě píše, knihu napsal a vydal na přání svých posluchačů, aby jim usnadnil studium a dal jim vodítko do budoucí praxe. To, že Nessel napsal obě své učebnice v německém jazyce, by nás nemělo udivit, neboť na všech rakouských univerzitách se podle nařízení císaře Josefa II. vyučovalo v němčině, která nahradila dosavadní latinu. Z Nesselovy další publikační činnosti připomeňme jeho příručku věnovanou péči o zuby a jeden jeho spisek je dokonce věnován tématu veterinárnímu, totiž nemocem hovězího dobytka.

Z dokladů uchovaných ve Státním ústředním archivu se dovídáme, že do r. 1840 prošlo Nesselovými přednáškami 88 posluchačů lékařství a 143 posluchačů chirurgie, do r. 1849 to bylo již 110 posluchačů lékařství a 285 posluchačů chirurgie. Jeho přednášky významně zvýšily úroveň i rozsah péče o chrup, vždyť do r. 1829 bylo zubní lékařství přednášeno v rámci výuky chirurgie, a to jen velmi stručně.

Katedra zubního lékařství byla katedrou mimořádnou a Fr. Nessel marně opakovaně žádal, aby se stala katedrou řádnou a aby i studium zubního lékařství bylo rozšířeno a prohloubeno. Se svými návrhy však neuspěl. Studijní direktorát byl přesvědčen, že dosavadní rozsah výuky dostačuje, a vyjádřil obavy, že rozšíření by mohlo vést k zanedbávání ostatních předmětů. Jediným Nesselovým úspěchem bylo, že mu v r. 1850 byl přiznán plat – a to 400 zlatých ročně, což byl ovšem nejnižší plat asistentský! Několik členů profesorského sboru sice navrhovalo Nesselovi plat zvýšit na osm set zlatých. Ministerstvo však odpovědělo, že uznává Nesselovy zásluhy, neboť mu za vzdělání děkují téměř všichni zubní lékaři v Čechách, ale zvýšit plat doporučuje jen na šest set zlatých. Fakulta však své stanovisko nezměnila, a tak Nesselovi zůstal až do konce jeho působení plat pouhých čtyři sta zlatých.

Se svými požadavky na rozšíření výuky tedy Fr. Nessel neuspěl, ale fakulta jeho zásluhy ocenila v roce 1848 – jubilejním roce založení univerzity – udělením doktorátu medicíny honoris causa a z Vídně přišlo Nesselovi jmenování císařským radou.

Po pětačtyřiceti letech pedagogického působení odchází Fr. Nessel na odpočinek. Své nadšení pro zubní lékařství předal i synovi Eduardovi. Ten vystudoval lékařskou fakultu v Praze a již jako medik získával první znalosti a zkušenosti v zubní ordinaci svého otce. Fr. Nessel sledoval s radostí studijní pokroky svého syna, který získal lékařský diplom 7. prosince 1876. Promoce svého syna se však již Fr. Nessel nedožil, neboť zemřel 15. února téhož roku.

Nástroje používané zubními lékaři začátkem 19. století. Reprodukce ilustrace z Nesselovy knihy.

19. 9. 2018

LKS 09/2018

Print: LKS. 2018; 28(9): S132 – S133

Autor:

Fotografie

  • Otakar Brázda

Rubrika:

Téma: