Z dopisu

Vážený pane prezidente,

úvodem se moc omlouvám za mou smělost Vám poslat e-mail. Ale již mi nezbývá dostatek času, abych se dlouho rozmýšlela Vám svěřit to, co mně leží na srdci a co stále považuji za užitečné.

Abych se představila: jsem Věra Bolková, zubní lékařka v důchodu. Původně jsem pracovala na stomatologické klinice v Olomouci a můj manžel pracoval jako RNDr. na okresní hygieně rovněž v Olomouci. Tam se převážně věnoval nosokomiálním nákazám. Napsal několik příruček týkajících se instrukcí, jak dodržovat hygienický režim v nemocnicích, aby se zabránilo přenosu. Také napsal pro východní Němce několikadílnou učebnici o směrnicích režimů na různých odděleních v nemocnicích. Z politických důvodů byl nucen v roce 1976 odejít z Olomouce a já jsem ho následovala. Oba jsme skončili na Tachovsku.

Začala jsem jako vedoucí zubního oddělení v Boru u Tachova. Protože vedoucí lékař polikliniky měl nějaké plány s výstavbou nové krásné polikliniky, ale stále neměl představu o tom, co to obnáší, navíc byl churavý, tak si nakonec vyžádal na ředitelství, abych převzala funkci vedoucí polikliniky já. Moc jsem se bránila, ale dostala jsem to příkazem.

Můj manžel, který byl plný nadšení týkajícího se stavby polikliniky, na mě tak naléhal, že jsme společně tu polikliniku postavili. On se plně věnoval všem oddělením, zatímco já se věnovala převážně vybudování celého jednoho patra čistě nejmodernějším vybavením. V tu dobu byla ergonomie nejmodernějším trendem ve stomatologii, neváhala jsem tedy a v odborné literatuře jsem vyhledávala informace. Také jsme uplatnili nejrůznější zlepšovací návrhy pocházející z našeho oddělení. Závěrem jsem se obrátila na doc. MUDr. Šíchu, jestli by mi nesjednal schůzku v Praze s architekty, kteří se věnovali převážně vybavením zubních ordinací. Schůzka se uskutečnila. Architekti na mně vyzvídali, odkud jsem čerpala nápady. Nevěřili mi, že je to všechno jen můj vlastní plán. Žasli nad tou organizací práce.

O celém projektu jsme natočili film. Když jsem s ním jezdila po republice, prvně se všichni ptali, kde jsem vzala peníze na vybudování tak velkého oddělení! V Praze na poliklinice na Karlově náměstí manžel jedné zubní sestry nejprve odmítl promítnout můj film, že na nějaký podřadný film nebude používat svou promítačku. Nakonec svolil a po promítání mi moc děkoval, že obdivuje ten film a rozhodně, abych i dále filmovala. Také mi děkoval, že konečně ví, co jeho paní v práci dělá... Tak jsem jezdila s filmem a namluvenou kazetou, ale protože jsem byla také ošetřující stomatolog celníků na Rozvadově, pravidelně jednou ročně jsem se zúčastňovala přednáškami na společenských akcích. Paní doktorka, která nastoupila po zemřelém kolegovi na Zvonařce, rozhodla, že ten film nechá převést na videokazetu. A tak se stalo. Mám pouze tu jedinou kazetu. Druhou jsem dala sestřičce, která se mnou pracovala. Víc kazet neexistuje, a proto jsem tak smělá a prosím, jestli byste si neudělal čas asi 1 hodinu a tu kazetu si neprohlédl. Moc bych si přála slyšet Váš názor. Vím, že žádám příliš, ale je to mé velké přání slyšet Váš názor, jestli by se z té kazety ještě nedalo něco použít. Omlouvám se! Vím, že Váš čas je drahý, ale pro svůj klid jsem se pokusila.

Vaše MUDr. Věra Bolková

Video najdete na YouTube

https://youtu.be/MyPNNaGRBS0

Pan prezident samozřejmě obratem paní doktorce odpověděl a hned zaúkoloval redakci, aby se tímto zajímavým objevem zabývala. Takže jsme se s paní doktorkou spojili, získali odkaz na její YouTube – a tam můžete zajímavý, dnes už vlastně historický retro-dokument „pro pamětníky“, zhlédnout.

Určitě se může stát inspirací také pro ty, kteří dávné časy někdejšího socialistického zdravotnictví, kde o různá dobrodružství všedního dne se spoustou improvizací a touhy prosadit něco smysluplného do léčebné praxe, už nepamatují.

Paní doktorce Věře Bolkové děkujeme a přejeme jí do dalších let pevné zdraví. Také se těšíme na vaše ohlasy na tento film, které podle možností rádi otiskneme nebo zveřejníme na webu LKS (www.lks-casopis.cz).

Fotogalerie