Souhrn: Článek pojednává o problematice ošetřování pacienta s postižením sluchu v zubní ordinaci. Na základě výsledků dotazníkového šetření byla zjištěna nedostatečná informovanost zdravotníků o komunikaci s neslyšícím pacientem. Zároveň projevili zdravotníci o toto téma zájem. Na základě zjištění doporučujeme klást větší důraz na výuku s touto tematikou a začlenit přednášky do celoživotního vzdělávání zdravotníků. Ze zkušeností získaných ošetřováním sluchově postižených pacientů byla sepsána základní pravidla komunikace v zubní ordinaci. Potvrzena byla také nízká informovanost neslyšících o zubní hygieně. Problémem je zejména nedostatečné množství výukových materiálů ve znakovém jazyce. Pro pacienty jsme proto připravili edukační videa o zubní hygieně s překladem do českého znakového jazyka s titulky. Zároveň probíhají přednášky pro sluchově postižené pacienty o zubní hygieně s praktickým nácvikem čištění zubů.

Klíčová slova: dentální hygiena, pacient s postižením sluchu, komunikace

How to communicate with hearing impaired patient in dental surgery

Professional article

Summary: This article discusses the challenges of treating a hearing impaired patient in dental surgery. The survey results discovered insufficient knowledge of medical personnel in the matter of communication with deaf patients. At the same time medical personnel showed interest in this topic. Based on these findings, we recommend to increase an emphasis on classes which focus on this topic already during the studies and to include lectures in lifelong education of medical personnel. Treating of hearing impaired patients helped us to create basic rules of communication in the dental surgery. The survey results also showed low level of knowledge of deaf patients about the dental hygiene. The root cause is particularly insufficient amount of educational materials in sign language. For patients, we have prepared educational videos on dental hygiene with translation into sign language with subtitles. There also have been several presentations for hearing impaired patients about the dental hygiene with practical demonstration of tooth brushing.

Key words: dental hygiene, hearing-impaired patient, communication

Slepota odděluje lidi od věcí, hluchota od lidí...

Věta celosvětově známé hluchoslepé Američanky Heleny Kellerové nutí k zamyšlení… (1).

Hluchota je podle Světové zdravotnické organizace druhým nejhorším postižením po postižení mentálním (1).

Úvod

Počet sluchově postižených osob v České republice se odhaduje až na 500 000. Toto postižení není mnohdy na první pohled vidět (na rozdíl od ostatních postižení), a proto ani většina lidí netuší, že právě lidi s postižením sluchu na ulici běžně potkává. Počet se neustále zvyšuje a s ním i pravděpodobnost, že právě takový pacient přijde do naší ordinace. Jsou to lidé stejní jako všichni ostatní, jen mají jiný způsob komunikace. Pokud má zdravotník o této problematice informace, je na situaci lépe připraven a je schopen vytvořit lepší podmínky pro vzájemné porozumění.

Zjistili jsme, že 72 % ze 123 dotazovaných pracovníků zubních ordinací nezná základní pravidla komunikace s pacientem s postižením sluchu a 79 % respondentů by uvítalo přednášku na toto téma. Zároveň sluchově postižení pacienti nemají dostatek informací o zubní hygieně. Celých 52 % ze 199 respondentů z řad sluchově postižených neví, kdo je to dentální hygienistka a co je náplní její práce (2, 3).

Kdo může přijít do naší ordinace?

Postižení sluchu může mít různě velký rozsah. Od nedoslýchavosti až po naprostou hluchotu. U neslyšícího pacienta velmi záleží na tom, kdy sluch ztratil nebo jestli se již jako neslyšící narodil. Pokud došlo ke ztrátě sluchu před osvojením řeči, tedy prelingválně (přibližně do 6 let), dochází k omezení jindy zcela přirozené znalosti mluveného jazyka. Naopak ztráta sluchu po osvojení řeči (postlingválně) znamená příležitost získat různě velkou znalost mluveného jazyka (1). Neslyšící od narození většinou nemá znalost českého jazyka – jeho rodným jazykem je znakový jazyk. Velmi záleží na sociálním prostředí, ve kterém se neslyšící nachází a které ho ovlivňuje.

Nedoslýchavost je různě velké omezení sluchu. Nedoslýchavé osoby mívají problém při komunikaci více osob najednou. Většina z nich má částečnou znalost českého jazyka, která jim umožňuje buď zcela běžnou komunikaci, nebo umožňuje alespoň částečné odezírání.

Co si máme představit pod pojmem kompenzační pomůcky?

Mezi tyto pomůcky patří naslouchadlo a kochleární implantát.

Naslouchadlo je malá, často nenápadná pomůcka různého tvaru a velikosti, která zesiluje okolní zvuk. Pokud vidíme jedince s naslouchadlem, říká nám to, že je možné komunikovat mluvenou řečí, ale je nutné dodržovat některá komunikační pravidla.

Nestačí-li kompenzace naslouchadlem a pokud to podmínky dovolí, mohou si lidé s těžkým sluchovým postižením nebo lidé neslyšící nechat implantovat kochleární implantát a začlenit se tak do světa slyšících. Zavedení implantátu je podmíněno neporušením sluchového nervu a centrálních sluchových drah. Implantát se skládá ze dvou částí. Vnější viditelná část přichycená magnetem k hlavě přijme zvuk a vede ho až k vnitřní části voperované do hlemýždě vnitřního ucha. Implantace je možná v kterémkoliv věku. V České republice bylo nejmladšímu implantovanému dítěti sedmnáct měsíců (4). Po implantaci následuje velmi dlouhý proces seřizování, ladění a učení pacienta rozeznávání jednotlivých zvuků. Při komunikaci záleží na tom, v jaké fázi učení se pacient aktuálně nachází (1).

Jelikož se kochleární implantát skládá ze dvou částí, umožňuje uživateli vnější část sundat a rázem se ze slyšícího stává neslyšící.

Jaké komunikační prostředky sluchově postižení využívají?

Znaková řeč nebo znakový jazyk?

Pojem znaková řeč je již zastaralý, správně se používá termín znakový jazyk. Jak samotný název napovídá, jedná se opravdu o plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou. Neslyšící děti, které se narodí neslyšícím rodičům, jsou od malička vychovávány ve znakovém jazyce. Pokud mají slyšící rodiče neslyšící dítě, často se musí začít znakový jazyk učit, aby mohli s dítětem komunikovat.

Celých 95 % neslyšících dětí se rodí slyšícím rodičům (1).

Proč se nám může zdát, že neslyšící pacient mluví „divně“?

Řečový projev sluchově postiženého člověka může být od slyšícího odlišný. Sluchově postižený pacient je okolím vnímán jako člověk s nižší inteligencí či nedostatečným vzděláním. Ve skutečnosti je však spojen s absencí kontroly vlastní řeči. Kvůli ztrátě sluchu neslyšící nemá kontrolu nad svým řečovým projevem, jednoduše se neslyší. Udržet správný tón, intonaci a výšku hlasu je pro něj tedy velmi obtížné (1).

Je dobré spoléhat se v komunikaci na odezírání?

Pokud se setkáme s nedoslýchavým nebo neslyšícím, který ztratil sluch až během života, můžeme předpokládat alespoň částečnou znalost českého jazyka. Tento člověk měl možnost český jazyk slyšet a používat, a tak je pro něj odezírání snadnější. I přesto je odezírání velmi náročné a vyčerpávající. Odezírající musí za velmi krátkou dobu pochopit, o jakém tématu se hovoří, jak se člověk, který hovoří, chová a co vše říká. Zjistili jsme, že 63 % ze 199 dotazovaných sluchově postižených osob komunikuje v zubní ordinaci prostřednictvím odezírání. Avšak na dotaz, zdali umí odezírat, jich odpovědělo kladně pouze 42 %. Na odezírání se tedy nelze zcela spolehnout (2).

I při znalosti odezíraného jazyka lze odezřít pouhou jednu třetinu, zbytek musí být domyšlen. Zkuste odezřít jazyk, který je pro vás téměř cizí (2, 5).

Umí neslyšící číst a psát?

Problémem mnoha neslyšících lidí není rozeznat jednotlivá písmenka, ale porozumět textu jako celku. Český znakový jazyk má jinou gramatiku než český jazyk, pochopit smy sl vět je někdy velmi obtížné. S gramatikou psaného textu v češtině mají občas problém i slyšící lidé, co teprve neslyšící, kteří český jazyk neznají? Můžeme se setkat s přeházeným slovosledem, špatným skloňováním a s takovou stavbou vět, která pro nás nedává smysl. Uvědomme si v tu chvíli, že to není projev hlouposti, ale pouze neznalosti našeho rodného českého jazyka. Následující věta znázorňuje rozdílný slovosled v českém a znakovém jazyce (1):

Věta v českém jazyce: Jmenuji se Andrea.

Věta v českém znakovém jazyce: Jméno moje Andrea.

Proč je někdy neslyšící pacient doprovázen další osobou?

Někteří neslyšící vědí, že by se s ošetřujícím personálem opravdu nedomluvili, a tak volí jako prostředníka tlumočníka znakového jazyka. V tu chvíli se celá situace stává pro obě strany srozumitelnější. Tlumočník překládá vše, co slyší, a zároveň říká vše, co pacient znakuje. Aby mohl neslyšící tlumočníka využít, musí ovládat znakový jazyk a sehnat volného tlumočníka, kterých je velký nedostatek. Ve světě připadá na jednoho tlumočníka 4 – 5 klientů, zatímco v ČR má jeden tlumočník až 143 klientů. Tlumočníci jsou v ČR velmi zatíženi a nestíhají tlumočit všem, kteří by to potřebovali (1, 6).

Tlumočník překládá vše, co je řečeno, nikdy nic neubírá, nepřidává, nevysvětluje (3).

Praktická doporučení

Do naší ordinace přichází sluchově postižený pacient, jak budeme postupovat?

Je dobré si uvědomit následující pravidla komunikace:

• Komunikační bariéry se obávají obě strany. Zdravotník nemožnosti předání informace a pacient nedostatečného porozumění a případné neochoty zdravotníka.
• Bariéru v komunikaci lze více či méně eliminovat, záleží na přístupu obou stran.
• Buďme milí, trpěliví, chápající a přistupujme ke každému pacientovi individuálně.

Objednávání pacienta

• Je vhodná větší časová rezerva, zejména první setkání je časově náročnější.
• Způsob záleží na míře sluchového postižení, nedoslýchaví se mohou objednat telefonicky, neslyšící poprosit někoho z okolí či využít tlumočníka, oslovit ordinaci prostřednictvím SMS zprávy, e-mailu, neslyšící uvítají i on-line objednávací systém.
• Domluvíme si vhodný komunikační prostředek již při objednání a zaznamenáme ho do karty pacienta – to nám dává možnost se na setkání lépe připravit.
• Při opakované návštěvě již bude ustálen způsob objednávání i komunikace.

Komunikace v čekárně

• Navážeme oční kontakt, zřetelně vyslovujeme jméno a přikývneme na pacienta (obr. 1).
• Pokud se na nás pacient nedívá, upozorníme ho lehkým dotykem na rameno (obr. 2).

Komunikace v ordinaci

• Odstraníme rušivé elementy – rádio, otevřená okna apod.
• Než začneme mluvit, získáme pozornost lehkým dotykem na paži či rameno pacienta (obr. 3).
• Mluvíme přirozeným tempem řeči, zřetelně artikulujeme, nekřičíme, volíme jednoduché, krátké věty bez cizích výrazů, používáme gesta, mimiku, obrázky, upozorňujeme na změnu tématu, průběžně se ptáme, co nám pacient rozuměl (obr. 4).
• Pokud pacient nerozumí, napíšeme slovo na papír nebo použijeme prstovou abecedu (obr. 5).
• Pacient s tlumočníkem – tlumočníka pozdravíme a od té doby hovoříme pouze s pacientem, tlumočník sám zaujme vhodné místo pro překlad. Oční kontakt udržujeme s pacientem, volíme obvyklé tempo řeči, tlumočník sám upozorní, pokud nebude stíhat překládat (obr. 6).

Některé chyby (obr. 7)

• Různé výše komunikační zóny v horizontální rovině.
• Rouška znemožňující odezírání.
• Světlo oslňuje pacienta.

Domluvení dalšího postupu

• Ošetřující se s pacientem domluví, zda byla komunikace vyhovující.
• Po vysvětlení sepíšeme důležité informace na papír a předáme pacientovi.
• Do budoucna vzniknou ustálené signály a gesta pro usnadnění komunikace (2).

Minimum z českého znakového jazyka

Proč neumět pozdravit a poděkovat v českém znakovém jazyce, když to umíme v angličtině, němčině a dalších jazycích? Příslušné znaky jsou znázorněny na (obr. 8), (obr. 9), (obr. 10), (obr. 11).

Závěr

Zvýšení informovanosti o komunikaci s neslyšícími je žádoucí jak ze strany zdravotníků, tak ze strany neslyšících klientů. Na základě zjištěné situace v praxi doporučujeme věnovat větší pozornost problematice neslyšících již ve výuce zdravotníků. Na 3. LF UK je problematika probírána v rámci předmětu Psychologie, téma Péče o pacienty se speciálními potřebami. Velmi doporučujeme přímé setkávání studentů s neslyšícími, nedoslýchavými a také se zdravotníky, kteří již mají s neslyšícími klienty praktickou zkušenost.

Pro slyšící pacienty existuje mnoho zdrojů, kde mohou získat informace o zubní problematice. Neslyšící pacienti mají možností výrazně méně. Chybí materiály v českém znakovém jazyce. Proto vznikla instruktážní videa o čištění zubů zacílená na tu nejdůležitější oblast, na prevenci. Videa byla přeložena do českého znakového jazyka. Vznikala v horizontu jednoho roku společnými silami studentů, odborníků, kamarádů slyšících i neslyšících s cílem co největšího rozšíření. Natáčelo se ve volných chvílích a stříhalo se po večerech. Bylo to náročné, ale mělo to smysl.

Videa můžete zhlédnout na youtube.com pod názvem:

• Kdo je dentální hygienistka?
• Čištění klasickým kartáčkem.
• Čištění sólo kartáčkem.
• Čištění mezizubním kartáčkem.
• Čištění zubní nití.

Všechny kapitoly přetlumočil Mgr. David Jorda, neslyšící zubní technik, zástupce ředitele střední školy pro sluchově postižené a vysokoškolák, který ovládá čtyři jazyky. Tento člověk vyvrací mýty o neslyšících.

Poděkování: Autoři děkují svým spolupracovníkům za pomoc při zhotovení ilustračních fotografií.

Obrazová dokumentace