Hlavním hostem, který přednesl první sdělení nazvané „Implantology and Bio HPP Prosthetic Restauration“, byl přední chorvatský implantolog Matko Božič, DDS, DMD, MS. Věnoval se tomu, co je v dnešní implantologii považováno za nejdůležitější – estetické stránce rekonstrukce chrupu. Dokonalý estetický efekt vychází z těsné spolupráce lékaře, pacienta a zubního technika. Komunikaci lékař – technik může usnadnit nejen kvalitní fotografie, ale i videozáznam. Nutnou součástí předoperačního vyšetření je CBCT. Autor rozlišuje oválný, trojúhelníkový a obdélníkový tvar obličeje a jemu přizpůsobuje tvar umělých zubů. Ten ovlivňuje nejen estetiku úsměvu, ale musí ladit i s temperamentem pacienta.

Následoval pražský přednášející MUDr. P. Kříž, Ph.D., který se soustředil na problematiku augmentace a implantace v distální maxile. Překážkou implantace v této krajině je čelistní dutina. V nekvalitní subantrální kosti autor nedoporučuje krátké implantáty. Pokud je nutný sinus lift, provádí jej v 82 % v jedné době s implantací a ve více než polovině případů montuje již při implantaci vhojovací válečky (jednofázový postup). Jako augmentační materiál používá kostní substituent bez příměsi autologní kosti. Laterální sinus lift indikuje při subantrální kosti nižší než 5 mm. Je-li kost vyšší, dává přednost uzavřenému liftu. Augmentační materiál musí vždy naléhat na palatinální stěnu čelistní dutiny, protože osifikační procesy vycházejí z kostního ohraničení antra. Piezochirurgii při těchto výkonech nepoužívá, neboť operaci příliš zpomaluje. Hybridní náhrady neindikuje pro nízkou dlouhodobou úspěšnost.

Odpolední program zahájil MDDr. Š. Belák z olomoucké stomatologické kliniky. Svoji přednášku věnoval nové klasifikaci parodontálních a periimplantátových onemocnění. Popsal indexy objektivizující stupeň poškození parodontu. Zmínil se o stagingu (I – IV) a gradingu (A – C) parodontopatií. Upozornil, že termín „biotyp gingivy“ by měl být zaměněn za vhodnější termín „fenotyp gingivy“. Zatímco klasifikace parodontopatií je detailně propracovaná, klasifikace poškození periimplantátových tkání nepřinesla nic nového.

Odborné jednání zakončil prof. MUDr. A. Šimůnek, CSc., 11. dílem seriálu „O čem se píše“. Tentokrát trojice diskutujících lékařů na „horkých křeslech“ (MUDr. J. Novák z Mladé Boleslavi, MUDr. M. Ciboch z Prahy a MUDr. P. Kříž, Ph.D., z Prahy) řešila otázku, kolik implantátů je třeba k náhradě celého zubního oblouku. Z obsáhlé diskuze vyplynulo, že názor diskutujících je spíše konzervativní. Přítomní implantologové nepreferují redukovaný počet implantátů, ale dávají přednost šesti i více fixturám pro horní čelist a pěti fixturám pro dolní čelist. Důvodem je zejména potřeba rezervy pro případ selhání některé z fixtur. Krátkých implantátů se spíše obávají. Tilted (šikmo zavedené) implantáty naopak využívají bohatě a oceňují zejména překvapivě vysokou stabilitu marginální kosti. Používají výhradně „one-piece“ můstky, pro segmentované můstky nevidí důvod. Suprakonstrukce spíše šroubují, ale fixace cementem není výjimkou.

Sympozium IK ČR bylo zdařilé, posluchači získali množství nových informací. Zprávy o dalších akcích IK ČR najdete jako vždy na stránkách www.ikcr.cz.

Fotogalerie