Vnímáte Českou stomatologickou komoru jako partnera a spoluhráče?

Určitě. Byť podmínky našeho podnikání jsou částečně odlišné; Komora veterinárních lékařů je plně zakotvena v soukromém sektoru, bez návazností na zdravotní pojišťovny a s doposud neregulovanými cenami. Stejně jako stomatologové patříme do skupiny „svobodných povolání“, která se zatím stále těší určitému stupni profesní samosprávy. A nejspíš podobně jako stomatologové sledujeme s určitými obavami společenské posuny vedoucí například ke snahám o prolamování mlčenlivosti u advokátů či daňových poradců, či snahy o diktát státu či monopolních odběratelů (ale i dodavatelů) v oblasti zdravotnictví.

Možná si ne každý uvědomuje, že obě komory – stomatologická a veterinární – řeší velmi podobnou problematiku prosperity soukromých praxí. Co je v současnosti hlavním společným tématem?

Ve veterinární praxi je to posun objemu poskytované péče u hospodářských zvířat směrem dolů a naopak u společenských zvířat významně směrem nahoru; jsou to obavy veterinárních poskytovatelů zdravotní péče ze vzniku a nástupu řetězců a v oblasti hospodářských zvířat zase obrovský nárůst síly a vlivu zemědělských integrovaných velkopodniků. Vždyť jeden z nich dnes vlastní i politickou stranu.

Hlavním společným tématem – podle mého názoru – je ale bezesporu „přeregulovanost“ prostředí pro výkon praxe. Co je nám v roce 2018 platné, že neznalost zákona neomlouvá... Při běžném výkonu činnosti dnes nejsem schopen se bezezbytku řídit všemi detaily národní ani unijní legislativy – nejen, že nejsem schopen si všechny legislativní požadavky prostudovat, ale o řadě z nich bohužel často ani nevím. A tím se stávám rukojmím úředníka vyškoleného v partikulárním oboru a jeho, často od reálného života zcela odtržených, požadavků. Ale nejen to: stávám se rukojmím často i stížnosti- či souduchtivého zákazníka, který má stránky Dr. Google místo brevíře.

V čem vidíte styčné body a možnosti spolupráce mezi Českou stomatologickou komorou a Komorou veterinárních lékařů?

Naše profesní komory sdružují obrovské množství vysoce odborně vzdělaných lidí. Věnují se svému oboru a jsou v něm výborní. Pracují jako fyzické či právnické osoby, živí rodiny, platí daně. A vesměs netrpí zaměstnaneckou mentalitou. Hledí si svého. I proto je o nich málo slyšet. A z toho pramení i nevalná síla „naší lobby“. Podle mého názoru musí spolupracovat nejen stomatologové a veterináři, ale více – a nejlépe všichni – příslušníci „svobodných“ povolání. Spolupráce grémia komor s Legislativní radou vlády se zdála před časem jako slibný začátek. Dnes se zdá, že i pokud by postupně nezvadla a neuhynula, nejspíš nebude stačit.

MVDr. Karel Daniel, MRCVS

Je doktorem veterinárního lékařství (1978, Brno), se statutem MRCVS – Member of the Royal College of Veterinary Surgeons (1990, Cambridge) a specializací odborný veterinární lékař pro choroby skotu (2000, ČR). Od r. 1995 byl členem představenstva Komory veterinárních lékařů ČR (KVL ČR) a po čtyři funkční období vykonává funkci prezidenta této komory. Od r. 1995 je zástupce KVL ČR u Evropské veterinární federace a Evropské unie praktických veterinárních lékařů a po tři funkční období členem Rady Světové veterinární asociace.