Současná situace v České republice

Česká republika, řada kolegů-stomatologů a podnikatelů-nelékařů se rozhodli řešit své personální problémy pozváním zahraničních zubních lékařů, zejména z Ukrajiny. V tuto chvíli jich Česká republika přijala více než dohromady všechny postkomunistické země, které jsou členy EU, a každý zhruba třetí zubní lékař nastupující do české stomatologie je v tuto chvíli cizincem ze země mimo EU.

Kromě toho v rámci tzv. „Projektu Ukrajina“ za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR několik desítek ukrajinských absolventů tamních vysokých škol začalo pracovat v České republice, aniž by absolvovali aprobační řízení, tedy ihned a bez ověřování znalostí složením příslušné zkoušky. Což je skoro neuvěřitelné, ale je to tak. Přitom aprobační řízení je pro zubní lékaře z Ukrajiny poměrně snadno splnitelné. Je to docela něco jiného, než kdyby třeba český stomatolog chtěl odejít do USA.

Nemáme žádné horní počty akceptovaných cizinců, a proto nelze vyloučit, že se tak počet zubních lékařů u nás i zdvojnásobí – a tedy bude čtyřnásobný než třeba v Rakousku. To jistě přispěje – a bylo to i záměrem – k tomu, že si zubní lékaři budou konkurovat hlavně nízkými cenami.

Česká stomatologická komora jako organizace zodpovědná za kvalitu péče sleduje zejména některé aspekty ve vývoji situace s obavami. Je dobře, že se uzavírá „Projekt Ukrajina“, který byl nadbytečným a s nímž mnoho právních souvislostí dopředu nepočítalo.

K čemu slouží a jak probíhá aprobační řízení?

Jak řízení nyní pro občany Ukrajiny probíhá? Byla zrušena povinnost turistických víz a nikdo jim nebrání, aby se tu učili jazyk, získali odborné studijní materiály a účastnili se nekonečného množství odborných kurzů. Můžou se do naší země neustále vracet. Po takovéto přípravě, kdy už jsou si jisti jazykem a utvrdili si znalosti, je vhodné se přihlásit do aprobačního řízení, kde s nostrifikovaným diplomem z některé české univerzity absolvují nejprve testy, shodné se studenty našich škol, a pak se můžou přihlásit na pětiměsíční praxi. Po splnění praxe je asi vhodné se v klidu připravit na ústní zkoušku. Při jazykové blízkosti našich zemí to celé s poctivým studijním přístupem asi není problém zvládnout.

Aprobační praxe není výkonem povolání

Aprobant není způsobilý k výkonu povolání zubního lékaře v České republice a nesmí zde toto povolání vykonávat. Aprobační praxe není výkonem povolání a je součástí aprobační zkoušky, která má teprve ověřit, zda aprobantovi lze uznat odbornou způsobilost. To mimo jiné znamená, že aprobanta nelze po dobu aprobační praxe zaměstnat ani jako zubního lékaře, ani na pozici jiného zdravotnického pracovníka. Postavení aprobanta je podobné postavení studenta, který absolvuje praxi v rámci svého studia. Na pracovišti akreditovaného zařízení proto může provádět jen takové výkony, které jsou součástí příslušného vzdělávacího programu.

Extrémně se nedoporučuje pracovat „načerno“, neboť Policie ČR začala poměrně aktivně spolu s Celní správou vyhledávat takové zubní lékaře a hlavně jejich zaměstnavatele. Nesmlouvavě vůči porušení pravidel postupuje i Česká stomatologická komora.

Proč je zatím většina žadatelů o akreditaci pro odbornou praxi v rámci aprobačního řízení neúspěšná?

Poskytovatel, který chce, aby na jeho pracovišti probíhala odborná praxe v rámci aprobačního řízení, musí získat akreditaci od Ministerstva zdravotnictví ČR. Jako předseda Akreditační komise pro zajištění odborné praxe v rámci praktické části aprobační zkoušky zubního lékaře, spolu s členy komise bohužel zamítám většinu žádostí o akreditaci pro výkon praxe z důvodů, které bych rád ozřejmil, a poradil dotyčným, jak je odstranit.

Tři základní pravidla

Zákon předpokládá, že: 1. aprobant pracuje pod přímým odborným vedením, tzn. že musí být k dispozici zubní lékař, který je schopen se mu opravdu věnovat; 2. zároveň musí mít aprobant k dispozici zdravotní sestru; 3. je logické, že aprobant vykonává praxi na stomatologické soupravě, ve vybavené ordinaci, kterou popisuje příslušná vyhláška.

Na těchto třech jednoduchých podmínkách skončí 90 % všech žádostí. Velká většina žadatelů totiž nepočítala s tím, že jimi uváděné údaje budou kontrolovány.

Nejčastější nedostatky v žádostech

V registru České stomatologické komory často zjišťujeme, že zubní lékaři, kteří mají podle žádostí o akreditaci dohlížet na aprobanty, jsou již řadu let na odpočinku, se statusem nepracujícího důchodce a často geograficky v úplně jiné části České republiky.

Nezřídka je snad i vše v pořádku fakticky, ale ve všech registrech jsou uvedeni předchozí majitelé či zaměstnanci daných ordinací, neboť někdo zapomněl nahlásit, byť je to jeho zákonná povinnost, příslušné změny. Zároveň často neodpovídá počet nahlášených zubních lékařů v registru (jistě, někdy je to jen administrativní chyba) množství zubních souprav a ordinací v daném zdravotnickém zařízení a počtu nelékařského personálu. Vidíme žádosti, kdy zubní ordinace, která má například 2 stomatologické soupravy a pracuje v jedné směně, má již dnes na sebe napsány 3–4 zubní lékaře, k tomu zubní hygienistku – a ráda by ještě školila jednoho a více aprobantů. Na první pohled je vidět, že buď se jedná o hrubou administrativní chybu – a nebo dotyčné pracoviště chce příslušnou praxi pojmout velmi formálně, tj. jenom potvrdit dotyčnému, že praktikoval, aniž by bylo vůbec schopno umožnit mu splnit předepsanou náplň vzdělávacího programu.

Vůbec nejčastější chybou je nedostatek zdravotních sester. V poslední době zákony velmi zjednodušily, kdo může pracovat na této pozici ve stomatologické ordinaci. Přesto ve většině žádostí zdravotní sestry v dostatečném množství chybí a při dotazu dotyčná zdravotnická zařízení sdělují, že snad někdy v budoucnu doplní počet zdravotních sester. A nebo jsou jako zdravotní sestry uváděni pracovníci zcela bez kvalifikace. Velmi často se jedná o zubní techniky, eventuálně recepční, kteří by měli v takovém akreditovaném pracovišti pracovat s dotyčným aprobantem. To je nepřípustné.

Jak jsem již uvedl, splnění podmínek pro praxi je poměrně jednoduché a vlastně jsou to podobné podmínky, které potřebujeme pro provozování stomatologické péče. Přesto je počet nevyhovujících žádostí alarmující a vypovídá tragicky o stavu hlášení do příslušných registrů, spíše ale asi o personální nedostatečnosti řady zařízení, která chtějí nejenom léčit, ale i být akreditována ministerstvem a sloužit do jisté míry za vzor.

Aprobační praxe je vzdělávací proces

Zároveň bych apeloval na všechna zařízení, aby si aprobační praxi nevykládala jako možnost získat lacinou pracovní sílu, ale jako vzdělávací proces.

Je potřebné, aby před příchodem aprobanta byla připravena na to, že jsou garanty akreditovaného vzdělávacího programu a jako taková že musí aprobantovi umožnit absolvovat všechny předepsané výkony a ověřit, že získal předepsané znalosti a dovednosti.

Je proto asi velmi vhodné objednat si pacienty dopředu, neboť dostatečný počet výplní nebo celkových zubních náhrad asi nemusí automaticky přijít do každé ordinace přesně v určených pěti měsících. A ne každý pacient bude souhlasit s tím, že bude ošetřován aprobantem.

Je nutné, aby zubní lékař zajišťující přímé odborné vedení měl dostatečnou volnou kapacitu, protože je vyloučeno, aby řádně vykonával přímé odborné vedení nad aprobantem a zároveň měl plnou ordinaci, z které nemůže ani na minutu odejít. Přímé odborné vedení neznamená, že je zubní lékař na druhém konci republiky, dokonce to ani neznamená, že je ve vedlejších dveřích s tím, že nikdy nepřijde. Přímé odborné vedení znamená, že každý pacient má jistotu, že zkušený zubní lékař s odbornou způsobilostí zkontroloval diagnózu a indikaci před tím, než aprobant zahájil ošetření, dohlédl na kvalitu práce v jejím průběhu a prověřil její správnost po dokončení dříve, než pacient opustí ordinaci.

Taková činnost je pro akreditované pracoviště jistě časově i finančně náročná a měla by fakticky odpovídat práci odborných asistentů na vysokých školách, včetně předepsané diskuze nad okruhy znalostí pojmenovanými ve vzdělávacím programu.