Mít v bruselu slabé zástupce se nevyplácí

Pozice České republiky v CED je poměrně silná, daří se nám najít hlasy jak u tradičních partnerů, typicky ze Slovenska, tak intenzivně spolupracujeme s Rakouskem či Německem, které má dokonce v Bruselu neustále dva zubní lékaře, díky čemuž vědí o všem, co se v Bruselu „šustne“. 

Zájmy pacientů, nejrůznějších firem i lékařů jsou často diametrálně odlišné. My často v Česku vnímáme „nesmysly“ přicházející z „byrokratického“ Bruselu, ale obvykle se prostě jedná o to, že si nějaká zájmová skupina prosadila svou a zastánci jiných názorů, nám třeba blízkých, byli slabší – nebo prostě neudělali nic. Mít v Bruselu slabé zástupce je národní sebevražda. 

Kontroverzní „test proporcionality“

Co klíčového se v Bruselu projednalo 17. listopadu 2017, tedy na státní svátek České republiky? 

Asi nejvíce kontroverzní otázkou je tzv. test proporcionality neboli soubor zákonů, ve kterých se řada zákonodárců v EU snaží o menší regulaci některých odvětví. Mnohým se zdá zubní lékařství i celá medicína jako příliš regulované. Domnívají se, že by možná stačila i menší kvalifikace pro zubní lékaře a obor by se více otevřel méně kvalifikovaným. Slibují si od toho nižší ceny ošetření. Typickou otázkou je: „Musí být ortodontista lékař? Musí to být vůbec vysokoškolák?“. 

Ačkoliv se nám původně zdálo, že taková idea je zcela nesmyslná, šance na realizaci takového návrhu jsou v současné době velmi vysoké. Souvisí to i s tím, že hesla typu „méně regulace“ mají velkou podporu u liberálního spektra a nemalé části zástupců právě Česka. 

Na jednání jsme se domluvili, že všechny zúčastněné státy budou kontaktovat své europoslance, což Česká republika (přesněji ČSK) udělala. Postupně se nám snad podařilo získat – alespoň u našich europoslanců – podporu pro to, aby se test proporcionality netýkal stomatologie. 

Tlak firem, které ale chtějí například ortodoncii deregulovat a specialisty aspoň z části nahradit „scanovacími centry“ třeba v obchodních domech, je však nemalý.

Nebezpečná vize v éře CAD/CAM technologií: budou nás regulovat zubní technici? 

Jiným zajímavým a kontroverzním tématem je otázka CAD/ CAM technologií, u nás např. CEREC. Představitelé organizací zastupujících majitele stomatologických zubních laboratoří přišli s návrhem, že by měl být zubní lékař, který pracuje s takovouto technologií, považován za výrobce se všemi nemalými důsledky a značnou administrativou. Zubní lékař, který provozuje digitální stomatologii třeba ve smyslu malé inlaye, by měl mít stejná osvědčení, jako mají všechny zubní laboratoře. Pod čarou se otvírá otázka toho, že by vlastně každý, kdo má podobnou technologii, musel mít buď svoji zubní laboratoř, nebo by musel být pod zubní laboratoří registrován. „Karta by se obrátila“ a šéfem zubního lékaře by byl v éře CAD/ CAM zubní technik. 

Není divu, že naši Komoru tato vize zrovna nenadchla. Zejména když CAD/ CAM směřuje k masovému nasazení. Osobně mě překvapilo, že řada zemí s tímto stanoviskem souhlasila – v zásadě by se stomatologové nechali regulovat zubními techniky. Oproti tomu ale zazněl poměrně silný a dopředu koordinovaný hlas z německy mluvících zemí a z České republiky. Společně jsme vytvořili silné uskupení, neboť názory máme prakticky identické – takovéto omezení zubních lékařů je nepřijatelné. Celá věc byla zatím odložena a pokusíme se ji s kolegy ze SRN, Rakouska a ze Španělska úplně zastavit. Osobně jsem začal pracovat ve skupině, která se touto problematikou zabývá, abych na evropské úrovni prosadil náš názor a detailně formuloval výsledné dokumenty. Myslím si, že nejzazším kompromisem je, že zubní lékař, který by vyráběl náhrady pro jiné kolegy, může být považován za výrobce, ale nikoliv zubní lékař, který vyrábí pro své vlastní pacienty ve své ordinaci. 

Zcela nepokrytě bylo cítit, že řada zubních laboratoří se dostala na Západě do ekonomických potíží v souvislosti s CAD/ CAM technologií, což asi nastane i v ČR. 

Elektronizace zdravotnictví: škoda, že jsme se neinspirovali v Estonsku

Probírala se řada dalších otázek – náhrada amalgámu, zpřesňování hygienických standardů, boj s resistencí na antibiotika atd. V žádné z těchto kategorií se neobjevilo nic překvapivého nebo významně důležitého. 

Co mě osobně obohatilo, byla diskuse během pracovního jednání zaměřeného na elektronizaci v medicíně, jehož jsem se zúčastnil. Jednání řídilo Estonsko, které je velkým propagátorem těchto technologií a patří mezi země, jež došly v elektronizaci nejdále. 

Jako nebe a dudy oproti zkušenosti z Česka na mě působil estonský model, ve kterém veškerý potřebný software dostali estonští lékaři zdarma. V baltských zemích (ano, kdysi byly zaostalejší než ČR, ale to je minulost...) mají integrovaný systém, kdy lékař i pacient snadno získají potřebná data, podobně i výzkum, stát či průmysl. Každý ale jen ty údaje, které nezbytně potřebuje – stát a průmysl natolik anonymizované, že nelze ztotožnit jedince. Pacient si přesně a kdykoli nastaví, kolik a jakých dat se o něm může dozvědět lékař a který. Například umožní velký přístup záchranným službám, kdyby upadl do bezvědomí, ale to neznamená, že si v jeho dokumentaci „počte“ jakýkoli lékař. Ten má často k dispozici k rychlému okopírování jen medikaci a alergie, ale i to lze omezit či naopak rozšířit. Kdokoli se na data podívá, je nesmazatelně zapsán a pacient o tom dostane informaci. 

V estonském systému jinak vypadá i elektronický recept. Ten je pro pacienta mnohem bezpečnější než papírový recept ležící někde v lékárně, kde se může kterýkoliv ze zaměstnanců do něj podívat, aniž by o tom pacient věděl. Zároveň lékaři tamní recept navrhne přesné dávkování na základě informací o pacientovi a jeho zdravotním stavu a zkontroluje lékové interakce. Ruku na srdce, to jsou oblasti, kde zubní lékaři „nejsou tak úplně doma“. To by byl jasný přínos! 

Snad jednou dosáhneme úrovně Estonska, které nám to vše nabídlo víceméně zdarma, ale náš stát neměl zájem a nákladně vyvíjíme – podle mého – nedodělky a nesmysly... 

Pakliže by elektronizace v medicíně probíhala takovýmto způsobem, vysoce profesionálním, který snižuje náklady lékařů a zároveň snižuje i náklady státu, jistě bychom nebyli proti. Proto jsme se také jako ČSK přihlásili k práci ve skupině pro elektronizaci stomatologie, abychom měli informace z první ruky a nečekali na řešení, která dostaneme od Ministerstva zdravotnictví nebo Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Abychom věděli, jak to dělají jinde, a eventuálně přes Brusel tlačili na rozumnou elektronizaci i v ČR.

Jak vidíte, neustálá spolupráce se zahraničními partnery a výměna zkušeností je kriticky důležitá, neboť člověk se dozví věci, bez kterých je šance na lepší organizaci zdravotnictví nemožná. Jednání bylo velmi přínosné pro oba účastníky této konference z ČSK – jak pro MUDr. Luboše Steklého, tak i pro autora tohoto sdělení.