Díky vynikajícím učitelům, prof. MUDr. Františku Burianovi, prof. MUDr. Jaroslavu Tomanovi, DrSc., a prof. MUDr. Františku Urbanovi, DrSc., se stal jedním z předních odborníků v čelistní, obličejové a plastické chirurgii. V r. 1971 byl jmenován přednostou stomatologického oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV), kde byl habilitován.

Josef Kufner úzce spolupracoval právě s profesorem Františkem Urbanem v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN), kde mu pomáhal budovat oddělení čelistní a obličejové chirurgie, které záhy získalo statut samostatného oddělení. V r. 1956 se stal jeho vedoucím. Oddělení mělo 30 lůžek, 2 aseptické a 1 septický sál a pracovalo zde 5 lékařů stálého stavu, vrchní a dvě staniční sestry, tři sálové sestry, sestry pro směnný provoz, pomocný personál pro sály a pro kuchyňku. Další součástí oddělení byla samozřejmě zubní laboratoř, která pracovala pro potřeby lůžkového oddělení v rámci předoperační a pooperační péče. Oddělení čelistní a obličejové chirurgie ÚVN vedl jako přednosta do r. 1977 a poté převzal vedení pražské II. stomatologické kliniky po profesoru Františku Urbanovi. Ujal se vedení stomatologických kateder FVL UK a byl ustanoven jako předseda pro obhajoby doktorských dizertací.

Uznání ve světě se mu dostalo nabídkou členství ve Světové společnosti maxilofaciálních chirurgů. Oceněním jeho znalostí bylo pozvání lékařské fakulty v Kuvajtu, kde založil jednotku čelistní a obličejové chirurgie.

Profesor Kufner se intenzivně věnoval i činnosti vědecko-pedagogické, vychoval řadu specialistů v maxilofaciální chirurgii (MFCH) a do své práce zapojil i další spolupracovníky. Velmi bohatá byla jeho publikační činnost. Celkem publikoval více než 90 prací včetně skript, učebnic, monografií a vojenských předpisů v rámci stomatochirurgické pomoci za válečných podmínek. Monografie o chirurgické léčbě čelistních a obličejových anomáliích, kterou napsal a vydal v r. 1981 společně s profesorem Františkem Urbanem, zůstane ještě dlouho významnou pomůckou pro čelistní chirurgy a ortodontisty. Jeho nadšení a píle pro obor přispěla výrazně k propagaci naší maxilofaciální chirurgie ve světovém měřítku.

Josef Kufner má v oboru čelistní chirurgie mimořádný význam a několik prvenství: zavedl do praxe modifikovanou osteotomii horních čelistí typu Le Fort II. Tato operace mu přinesla světový ohlas. Dále zlepšil a modifikoval operaci otevřeného skusu podle Schuchardta. Pomocí fixní ortodoncie se již v 70. letech minulého století upravovaly čelistní oblouky před vlastním chirurgickým výkonem. Modifikoval Adamsovy závěsy. A to jak pro potřeby traumatologie, tak pro fixaci horních čelistí po operacích typu Le Fort I – III a zavedl do praxe tzv. kraniomaxilární závěs. Ve stejné době již u nás byly prováděny bimaxilární operace při těžkých čelistních anomáliích. Uplatňoval zde zásady plastické chirurgie v našem oboru spolu se zásadami fyziologického operování. Prováděl komplexní chirurgicko-protetickou léčbu rozštěpu u dospělých. Uskutečňoval rozsáhlé rekonstrukční výkony po střelných poraněních a po závažných úrazech obličeje a čelistí. Na oddělení se prováděly rekonstrukční výkony např. u hypertelorismu u dospělých. K přístupu do operačního pole se používal bikoronární řez. Josef Kufner se také významně podílel na rozvoji mikrochirurgie v maxilofaciální chirurugii, zejména vytvořením podmínek pro její aplikaci v praxi. V roce 1974 začal zavádět čepelkové implantáty.

O desetiletých zkušenostech sepsal publikaci „Pokroky ve stomatologii 2“, která vyšla v roce 1984 a v níž se zabýval indikacemi, plánováním, precizním chirurgickým výkonem i zhotovením protetické práce, a to s minimálním časovým odstupem po operaci. Tyto zásady platí dodnes.

Na oddělení ÚVN byly obhájeny čtyři kandidátské disertace (Kufner, Németh, Kozák, Sterlyová), tři habilitační práce (Kufner, Németh, Kozák) a dvě doktorské disertace (Kufner, Németh). Složeno bylo šest atestací v oboru maxilofaciální chirurgie (Kufner, Németh, Kozák, Rambousek, Sterlyová, Voska), dvakrát proběhlo jmenovací profesorské řízení (Kufner, Németh). Lékaři tohoto oddělení sepsali více než 250 odborných článků, 7 monografií a skript.

Profesor Kufner byl nejenom dobrým chirurgem, pedagogem a vědcem, ale i velmi společenským člověkem, který měl rád své spolupracovníky a nebyl proti žádné legraci. Vždy dbal na dochvilnost, přesnost a preciznost jak na sále či lůžkovém oddělení, tak i v administrativě, v níž dbal i na kvalitní fotodokumentaci.

Jeho odkaz pro dnešek vychází i z mých vzpomínek. Naše vzájemná spolupráce trvala od roku 1962 do roku 1995, kdy profesor Josef Kufner v červenci zemřel, tj. celkem 33 let. Vždy nezištně a s velkou radostí předával své zkušenosti svým spolupracovníkům, vychovával nás ke skromnosti, k dalšímu vzdělávání a také k publikační a vědecké práci.

Fotogalerie