Souhrn:

Studie si klade za cíl stanovit krátkodobou a dlouhodobou úspěšnost bioaktivních nitrokostních implantátů u částečně i úplně bezzubých pacientů ošetřených implantáty BioniQ® (LASAK, s. r. o.) dvoudobou implantací se zkráceným vhojovacím obdobím při časném zatížení. Předkládaný článek klinicky a radiograficky hodnotí stabilitu a chování tvrdých a měkkých tkání v okolí časně zatížených implantátů v průběhu vhojovacího období a po prvním roce implantátů ve funkci. Střední změna úrovně marginální kosti (ΔMBLp) činila od nasazení protetické práce do 1 roku implantátů ve funkci -0,09 mm (SD 0,36 mm). Od zavedení implantátů do 1 roku ve funkci tato změna činila -0,34 mm (SD 0,57 mm). Větší úbytek kosti než 1 mm po jednom roce ve funkci vykázalo 2,2 % implantátů od nasazení protetické práce a 7,5 % od zavedení implantátů. Výsledky v rozsahu jednoročního sledování implantátů ve funkci demonstrují vysokou úspěšnost implantátů BioniQ®, vysokou stabilitu periimplantárních tvrdých a měkkých tkání a to, že implantáty jsou spolehlivé a prediktabilní při jejich časném zatížení.

Klíčová slova: dentální nitrokostní implantáty, bioaktivní povrch, časné zatížení, periimplantární úbytek kosti

Prospective Five Year Clinical Study of Early Loaded Titanium Implants with Bioactive Surface

Results after 1 Year of Loading

Summary:

The overall aim of the study is to assess a short- and long-term success rate of bioactive endosseous implants in partially edentulous patients treated with two-stage implant placement of early loaded BioniQ implants (LASAK Ltd.). The present report evaluates, clinically and radiographically, the success rate of BioniQ implants, the stability and behaviour of hard and soft tissues surrounding the implants in the course of healing period and the one-year loading period. Mean change in marginal bone level (ΔMBLp) from the time of placement of prosthetic restoration to the first year in function was -0.09 mm (SD 0.36 mm). This change from the time of implant placement was -0.34 mm (SD 0.57 mm). A loss of bone tissue higher than 1 mm after one year in function has been shown in 2.2 % of implants after the placement of prosthetic restoration and 7.5 % after the implant placement. The results within the range of one-year observation period of the implants in function demonstrate high success rate of BioniQ implants, high stability of peri-implant hard and soft tissues and the implant reliability and predictability when early loaded.

Key words: dental endosseous implants, bioactive surface, early loading, peri-implant bone los

Úvod

V posledních dvaceti letech se použití titanových, nitrokostních implantátů pro rehabilitaci bezzubých nebo částečně bezzubých pacientů stává standardní léčebnou metodou.

Tento významný pokrok v dentální implantologii je založen na konceptu oseointegrace, která byla vědecky dokumentována a klinicky doložena Brånemarkem (1969 –1977) a která se stala základním principem moderní dentální implantologie (1, 2).

Brånemarkův chirurgický protokol, dominující v dentální implantologii po více než dvě desítky let, zajišťoval dobré dlouhodobé výsledky implantací, avšak za cenu přísného dodržování náročných podmínek protokolu zejména časově náročné vhojovací fáze nezatížených implantátů trvající 3 a 6 měsíců. Koncem druhého tisíciletí však začal své výlučné postavení ztrácet a většinou byl opuštěn i názor, že obrobený, tj. hladký (machined, turned), povrch intraoseální části implantátu je optimální (3).

Již v průběhu osmdesátých a devadesátých let minulého století byla iniciována řada studií hodnotících alternativní povrchy titanových implantátů, zejména drsné texturované povrchy a povrchy bioaktivní, které by umožnily dosáhnout zlepšeného kontaktu mezi kostí a povrchem implantátu, a tak dovolily zkrátit vhojovací periodu před jeho funkčním zatížením.

Bioaktivní povrchy byly z počátku připravovány povlakováním titanového substrátu keramickými bioaktivními materiály, nejčastěji hydroxyapatitem (4). Avšak i přes slibné výsledky v řadě experimentálních a klinických studií dokládajících schopnost titanového implantátu s plazmaticky naneseným hydroxyapatitem urychlovat oseointegraci ve vhojovací fázi, problematická dlouhodobá stabilita hydroxyapatitového povlaku v biologickém prostředí byla hlavním omezujícím faktorem jeho širší klinické aplikace.

Odstranění nedostatků bioaktivních povlakovaných implantátů přinesla chemická bioaktivace povrchu titanu, která nepoužívá technik povlakování (5). Jedna z nových technologií povrchových úprav je založena na chemické bioaktivaci, která vytváří na povrchu titanového implantátu třídimenzionální, makro-, mikro- a nanostrukturovaný hydrofilní titanový povrch s bioaktivními vlastnostmi – BIO povrch (6, 7).

Výhody tohoto bioaktivního povrchu (BIO povrch) byly demonstrovány v histometrické studii na zvířecím modelu (8) stejně jako při testech in vitro při sledování buněčné odezvy ve srovnání s hladkým i s pískovaným a kyselinou leptaným povrchem (9).

Úspěšnost dentálních implantátů s tímto bioaktivním povrchem (IMPLADENT® – BIO povrch; LASAK, s. r. o.) dokumentují klinické studie využívající zkrácené léčebné protokoly časného (10) a okamžitého zatížení (11, 12). Nedávno byl BIO povrch využit ve spojení s novým designem nitrokostního dentálního implantátu BioniQ® s kónickým pilířovým spojem.

Cílem předkládané práce je klinicky a radiograficky zhodnotit úspěšnost implantátů BioniQ®, stabilitu a chování tvrdých a měkkých tkání v okolí implantátů v průběhu vhojovacího období a po prvním roce implantátů ve funkci.

Za citlivý nástroj pro hodnocení klinické úspěšnosti implantátu je považováno měření stability (úbytku) kosti v okolí implantátu v čase (13). Proto byly změny úrovně marginální kosti v jednotlivých časových intervalech léčby vzaty jako primární výstupní proměnné pro rozhodnutí o klinickém výsledku testovaných implantátů.

Hypotéza: Resorpce kostní tkáně v okolí implantátů BioniQ® při jejich časném zatížení bude odpovídat konsensuálnímu kritériu úspěšných implantátů vykazujících nejvýše 1mm střední úbytek kosti (ΔM BLp) za první rok ve funkci a nejvýše 0,2mm střední roční úbytek kosti v dalších pěti letech sledování.

Materiál a metodika

Výběr pacientů

Pro implantologické ošetření pacientů v rámci této prospektivní studie, probíhající na klinickém pracovišti Stomatologická ordinace, Radhošťská 4, Praha 3, byli vybráni pacienti, kteří splňovali předem stanovená kritéria pro zařazení do studie.

Kritéria zahrnující pacienty do studie

Muži a ženy dosahující věku nejméně 18 let, dostatečný objem alveolární kosti bez potřeby augmentační procedury, implantace do zhojeného alveolárního výběžku nejméně za 5–6 měsíců po extrakci (3–4 měsíce u jednokořenového zubu), kostní denzita D1 až D4, podle klasifikace Lekholm-Zarba modifikovaná Mischem (14), alveolární výběžek bez infekce. Pacienti požadující toto ošetření jsou plně informováni o postupech léčby, výhodách a nevýhodách zvoleného způsobu ošetření, což stvrzují podpisem na formuláři informovaný souhlas pacienta s účastí na klinické studii, při které je postupováno eticky korektně a v souhlasu s Helsinskou deklarací (1975, 2000).

Kritéria vylučující pacienty ze studie

Účast ve studii vylučovaly: věk nižší než 18 let, kouření (více než 10 cigaret denně) a běžné kontraindikace chirurgického výkonu v dutině ústní.

Charakteristika použitých implantátů

Ve studii byly použity samořezné šroubové implantáty systému BioniQ® mající cylindrický (implantáty Straight S3.5 BIO; S4.0 BIO; S5.0 BIO) nebo kónický (implantáty Tapered T4.0 BIO; T5.0 BIO) tvar o průměrech 3.5, 4 a 5 mm a délkách 8, 10, 12, 14 a 16 mm (obr. 1). Povrch intraoseální části implantátu (fixtury) je opatřen bioaktivním, hydrofilním povrchem (BIO povrch) a povrch kontaktní plochy fi xtury s konektivní tkání modifikovaným bioaktivním povrchem. Spojení abutment/fixtura je realizováno prostřednictvím kónického spoje.

Stabilita implantátů – metoda rezonanční frekvenční analýzy

Stabilita implantátů byla měřena přístrojem Osstell ISQ (Osstell AB, Švédsko). Měření je bezkontaktní, založené na metodě rezonanční frekvenční analýzy (RFA). Hodnoty ISQ (Implant Stability Quotient) byly určeny z měření ve dvou směrech, kolmo a rovnoběžně s osou alveolárního výběžku.

Měření úrovně marginální kosti

Úroveň marginální kosti MBL (Marginal Bone Level) byla měřena na rentgenových snímcích zhotovených kolmo k implantátu, a to na obou stranách rentgenkontrastního obrysu implantátu (mesiálně MBLm a distálně MBLd), vždy vzhledem k referenční úrovni (RL) dané okrajem krčkové části implantátu (obr. 2). Výsledná hodnota MBLp byla vypočítána jako průměr hodnot změřených mesiálně MBLm a distálně MBLd. Jako referenční rozměr byla použita délka implantátu.

Změny úrovně marginální kosti s časem ΔMBLm, ΔMBLd, ΔMBLp byly určeny z rozdílů úrovní změřených v jednotlivých časových intervalech vztažených k základní úrovni při implantaci MBL (IM), případně k základní úrovni při nasazení definitivní protetické práce MBL (DP).

Měření úrovně marginální gingivy

Faciální úroveň gingivy fGL (facial Gingival Level), mesiální úroveň papil mPL (mesial Papilla Level) a distální úroveň papil dPL (distal Papilla Level) byly měřeny od referenční roviny incisální hrany – tečnové roviny hrbolků zhotovené korunky (obr. 3). Měření bylo prováděno při nasazení definitivní protetické práce fGL(DP), dPL(DP), mPL(DP), po třech a šesti měsících a po jednom roce od uvedení do funkce.

Změny úrovně gingivy a papil s časem ΔfGL, ΔmPL a ΔdPL byly určeny z rozdílů úrovní změřených v jednotlivých časových intervalech vztažených k úrovni při nasazení definitivní protetické práce.

Modifikovaný Index plaku (mIP)

Klinické hodnocení výskytu plaku bylo prováděno na mesiální, distální, bukální a orální straně jako průměr čtyř měření. Skóre jednotlivých hodnocení ve stupnici 0–3: 0 – bez plaku; 1 – málo plaku dosažitelného setřením sondou; 2 – mírná depozita, plak viditelný okem; 3 – rozsáhlý nános plaku.

Modifikovaný Index krvácení sulku (mSBI)

Klinické hodnocení krvácení bylo prováděno po zavedení parodontologické sondy (Medin SP 1; 2; 3; 5; 7; 9; 11; 13 mm) do sulku na vestibulární straně mesiálně a distálně a na orální straně mediálně a distálně jako průměr čtyř měření. Skóre jednotlivých hodnocení ve stupnici 0–3: 0 – žádné krvácení při sondování; 1 – izolovaná kapka krve; 2 – krvácivá linie při margu sliznice; 3 – velké, profusní krvácení.

Chirurgický protokol

Implantace byly prováděny jako dvoudobé implantace se zkráceným vhojovacím obdobím – časné zatížení (15). Před první chirurgickou fází pacient bezprostředně před operací vyplachuje dvě minuty ústa 0,12% roztokem chlorhexidindiglukonátu. Implantace byla prováděna v lokální anestezii. Následovalo odklopení mukoperiostálních laloků a egalizace na alveolárním hřebeni kostní frézou v nejnutnějším rozsahu. Po egalizaci byly implantáty zaváděny jako nezanořené do úrovně, případně nad úroveň marginální kosti (krestálně MBLp = 0,3 mm, suprakrestálně MBLp < 0,3 mm), nebo jako zanořené mírně pod úroveň marginální kosti (subkrestálně MBLp > 0,3 mm) (obr. 4). Subkrestální zavedení bylo využito zejména v případech, kdy bylo žádoucí omezit riziko traumatizace měkkých tkání v průběhu oseointegrace, u tenkého biotypu gingivy a v esteticky exponovaných oblastech. Krestální a suprakrestální zavedení bylo indikováno jako standardní postup v ostatních případech.

Po celou dobu vhojovacího období byly fixtury překryty měkkou tkání. Doba vhojování nebyla kratší než 48 hod. a delší než 3 měsíce (15) v dolní i horní čelisti s průměrnou dobou vhojování 2,6 měsíce pro všechny zavedené implantáty (n = 97). Po ukončení vhojovacího období byla započata druhá chirurgická fáze (2CF) implantace, při které byl z fixtury implantátu vyjmut krycí šroubek a nahrazen vhojovacím válečkem. Po dvou až čtyřech týdnech, kdy byl zformován slizniční kanál, byl vhojovací váleček nahrazen odpovídajícím abutmentem, který byl do vnitřního závitu fixtury upevněn šroubem a dotáhnut krouticím momentem 25 Ncm. Na závit šroubu byl před našroubováním do fixtury nanesen chlorhexidindiglukonátový gel. U všech implantátů byl ihned po implantaci (IM) a po ukončení vhojovací fáze při druhé chirurgické fázi (2CF) zhotoven intraorální rentgenogram a změřena stabilita implantátu RFA.

Protetický protokol

Protetické ošetření implantátů bylo zahajováno přibližně 3 týdny od druhé chirurgické fáze tak, aby bylo dosaženo kvalitního a stabilního krčkového uzávěru implantátu. Pro sólo implantáty byly zhotovovány převážně cementované korunky se zanořením okrajového uzávěru 0,5–1 mm pod okraj sliznice.

Dva a více implantátů byly ošetřovány konstrukcemi podmíněně snímatelnými i cementovanými, práce převážně frézované, s pasivním dosedem a volnou artikulací. Bezzubé čelisti byly ošetřeny zavedením 2 implantátů v dolní čelisti v krajině špičáků za podmínky, že v protilehlé čelisti je celková snímatelná náhrada. Při použití retenčního systému LOCATOR byla fixace matric prováděna v ústech pacienta. Zastoupení jednotlivých typů protetických prací v této studii použitých a počet zavedených implantátů nesoucích protetické práce je přehledně uvedeno v tabulce tab. I.

Hodnocení úspěšnosti implantátu

Hodnocení úspěšnosti implantátů bylo prováděno při druhé chirurgické fázi (2CF), při nasazení definitivní protetické práce (DP), po třech (DP3mo) a šesti (DP6mo) měsících a po jednom roce (DP1rok) od nasazení definitivní protetické práce, tj. od uvedení implantátů do funkce.

Pro hodnocení úspěšných implantátů byla použita kritéria úspěšnosti podle Albrektssona (16): (1) implantát je klinicky nepohyblivý, (2) kost v jeho okolí nejeví známky radiolucence, (3) nezpůsobuje chronický subjektivní diskomfort (bolest, dysestezii – poruchu čití, pocit cizího tělesa, foetor ex ore), (4) není příčinou opakovaných periimplantátových infekcí, (5) počínaje druhým rokem nepřekročí rychlost resorpce kosti 0,2 mm ročně.

Jako neúspěšný implantát je hodnocen vyjmutý, explantovaný implantát z jakéhokoliv důvodu. Implantát byl klasifikován jako přežívající, zůstává-li v čelisti jako funkční zatížený implantát, ale nesplňuje všechna kritéria úspěšného implantátu.

Statistika

Popisná statistika byla použita pro vyhodnocení sebraných dat, která byla prezentována jako průměrné hodnoty se směrodatnou odchylkou, pomocí krabicových diagramů a tabulek. Protože všechny soubory dat nevykazovaly normální rozdělení (Kolmogorov-Smirnovův test), byly mezi popisné statistiky zařazeny vedle průměru a směrodatné odchylky i medián, maximální a minimální hodnoty a kvantily. Vzhledem k tomu, že některým pacientům bylo zhotoveno více implantátů, byly vlivy parametrů na změny marginální kosti v průběhu léčby modelovány lineárním modelem se smíšenými efekty, kde jako (nezávislá statistická jednotka) náhodný efekt byl uvažován pacient. Life-table analýza byla použita pro stanovení intervalové a kumulativní úspěšnosti implantací. Statistické analýzy byly prováděny ve statistických balících Statistica 12. Dosažené hladiny testů menší než 0,05 byly považovány za statisticky významné.

Výsledky

V období od 18. 6. 2014 do 9. 3. 2015 bylo celkem 44 pacientům s průměrným věkem 57,6 roků (v rozsahu 18–75 let) zavedeno 97 implantátů, z toho 39 v horní a 58 v dolní čelisti.

Všechny zavedené implantáty se úspěšně vhojily a všichni objednaní pacienti po 3, 6 a 12 měsících od nasazení protetické práce se dostavili ke kontrolnímu vyšetření (obr. 5a), (obr. 5b), (obr. 5c), (obr. 5d) a (obr. 6a), (obr. 6b), (obr. 6c), (obr. 6d).

Pouze plánovaná kontrolní vyšetření u jednoho pacienta (jednoho implantátu) po šesti měsících a u tří pacientů (šesti implantátů) po jednom roce od nasazení protetické práce budou probíhat až po termínu uzavření sběru dat této studie. Po jednom roce ve funkci všechny kontrolované implantáty a protetické práce byly hodnoceny jako úspěšné, stabilní a funkční a žádný implantát nebyl hodnocen podle předem stanovených kritérií jako neúspěšný implantát. Úspěšnost implantátů podle definovaných kritérií úspěšnosti byla 100 % po 1. roce funkčního zatížení (tab. II).

Primární stabilita a oseointegrace implantátů

Střední hodnota primární stability ISQp (IM) všech zavedených implantátů byla 72,6 (SD = 6,9; n = 97). Primární stabilita implantátů zavedených v dolní čelisti 73,6 (SD = 6,3; n = 58) byla vyšší než v čelisti horní 71,2 (SD = 7,6; n = 39), rozdíl však nebyl statisticky významný (p = 0,088).

Nejnižší primární stabilita implantátů byla nalezena v lokalizaci horní zadní čelisti (maxilla:posterior), ISQ p (IM) = 69,2 ± 7,6. Vyšší hodnoty primární stability byly nalezeny v lokalizacích horní přední a dolní čelisti (max:ant, mand:ant, mand:post), avšak rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,051) (graf 1).

Primární stabilita byla nejvýrazněji ovlivněna denzitou kosti. S klesající hustotou kosti D1 > D2 > D3 > D4 (stanoveno peroperačně dle tlaku na nástroj v průběhu preparace) se statisticky významně snižuje primární stabilita implantátů (p = 0,00066) (graf 2). Výsledky demonstrují oseointegrační potenciál BIO povrchu a značnou toleranci k nepříznivým podmínkám oseointegrace, jako je nižší primární stabilita nebo nižší kvalita kosti. Stejné úrovně stability ve zkrácené vhojovací době u časně zatížených implantátů BioniQ® bylo dosaženo bez ohledu na jejich výchozí primární stabilitu nebo denzitu kosti. Rozdíl v dosahované stabilitě mezi oseointegrovanými implantáty zavedenými v kosti s různou denzitou D1, D2, D3 není statisticky významný – p = 0,870 pro (2CF), p = 0,642 pro (DP).

Stabilita marginální kosti

Statisticky zpracované hodnoty úrovně marginální kosti MBLp jako průměr z mesiálně a distálně naměřených dat vztažených k referenční úrovni na krčku implantátu (obr. 2), určené při kontrolních měřeních bezprostředně po implantaci (IM), při druhé chirurgické fázi (2CF), při nasazení definitivní protetické práce (DP) a po 3, 6, 12 a 24 měsících (DP3mo, DP 6mo, DP1rok, DP2roky) od nasazení definitivní protetické práce, jsou přehledně uvedeny v tab. III.

Změna úrovně marginální kosti od základní úrovně zavedení implantátu (IM)

Střední změna úrovně marginální kosti v době od zavedení implantátu do druhé chirurgické fáze ΔMBLp (2CF – IM), do nasazení definitivní protetické práce ΔMBLp (DP – IM) a do 3, 6 a 12 měsíců ΔMBLp (DP3m – IM), ΔMBLp (DP6mo – IM), ΔMBLp (DP1rok – IM) po uvedení implantátů do funkce jsou přehledně uvedeny v tab. IV. Změnu úrovně marginální kosti určenou mesiálně a distálně od základní úrovně zavedení implantátu ukazuje graf 3.

Hlavní úbytek kosti byl zjištěn v období od zavedení implantátu do nasazení protetické náhrady ΔM BL (DP – IM) = -0,246 mm (SD = 0,42). Tento úbytek kosti byl několikanásobně větší než úbytek kosti mezi nasazením protetické práce a prvním rokem implantátu ve funkci ΔMBL (DP1rok – DP) = -0,090 mm (SD = 0,36).

Pomocí post-hoc analýzy bylo zjištěno, že v době mezi implantací (IM) a nasazením definitivní protetické práce (DP) úbytek marginální kosti je statisticky významný (p = 0,0005) zatímco další úbytek, tj. v době mezi nasazením definitivní protetické práce (DP) a prvním rokem implantátu ve funkci (DP1rok), již statisticky významný není (p = 0,155).

Změna úrovně marginální kosti od uvedení implantátů do funkce

Statistické zpracování dat změny úrovně marginální kosti po 3, 6 a 12 měsících od nasazení definitivní protetické práce je uvedeno v tab. V.

Změny v úrovni marginální kosti po uvedení do funkce za 3, 6 a 12 měsíců -0,09 mm (SD = 0,32), -0,13 mm (SD = 0,30) a -0,09 mm (SD = 0,36) demonstrují celkovou stabilitu úrovně marginální kosti v prvním roce zatížení a nevykazují statisticky významný rozdíl (p = 0,155).

Absolutní hodnota středního úbytku kosti v okolí implantátů v prvním roce funkčního zatížení od nasazení definitivní protetické práce ΔMBLp (DP1rok – DP) je minimální 0,09 mm (SD = 0,36) a je hluboko pod všeobecně akceptovanou úrovní úspěšného implantátu 1,0 mm (p < 0,5) a dokonce i pod jeho poloviční hodnotou 0,5 mm (p < 0,5) (graf 4).

Nicméně význam středních hodnot úrovně marginální kosti a změn úrovně marginální kosti je limitován, neboť implantáty vykazující úbytek kosti jsou kompenzovány implantáty, které vykazují nárůst. Proto analýza četnosti implantátů podle kategorií úbytku marginální kosti, poskytující detailnější obraz o kostní remodelaci, byla v této studii také zpracována (graf 5a).

Větší úbytek kosti než 1 mm po jednom roce ve funkci (od nasazení protetické práce) vykázalo 2,2 % implantátů (2 implantáty) a 7,8 % implantátů (7 implantátů) od zavedení implantátu. Nulovou, nebo kladnou změnu (přírůstek) úrovně marginální kosti dohromady vykázalo 72,2 % (66,7 % + 4,4 %) implantátů po jednom roce ve funkci od nasazení protetické práce a 51,1 % (48,9 % + 1,1 % +1,1 %) implantátů od implantace (graf 5b).

Hodnocení úrovně ústní hygieny a míry postižení gingivy zánětem pomocí modifikovaného indexu plaku mPI a modifikovaného indexu krvácení gingiválního sulku mSBI v průběhu léčby je uvedeno v tab. VI. Výsledky ukazují na tendenci snižování výskytu plaku a krvácení v průběhu 1. roku funkčního zatížení implantátů. Dále bylo prokázáno, že implantáty mající nižší skóre mPI vykazují po 1. roce funkčního zatížení statisticky významně nižší hodnoty resorpce alveolární kosti (p = 0,00044) (graf 6). Vliv skóre mSBI na resorpci alveolární kosti po 1. roce funkčního zatížení se nepodařil prokázat jako statisticky významný (p = 0,43506).

Stabilita úrovně faciální gingivy a mesiální a distální úrovně papil

Statistické zpracování naměřených dat úrovně marginální faciální gingivy a mesiální a distální úrovně papil měřené od referenční úrovně incisální hrany po 3, 6 a 12 měsících (DP3mo, DP6mo, DP1rok) od nasazení definitivní protetické náhrady bylo provedeno pro všechny implantáty nesoucí sólo a spojené korunky (n = 30). Střední změny úrovně faciální gingivy a mesiální a distální úrovně papil po 3, 6 a 12 měsících (DP – DP3mo, DP6mo, DP1rok) od nasazení definitivní protetické práce pro sólo a spojené korunky jsou prezentovány na grafu 7.

Výsledky indikují spontánní regeneraci (růst) papil v průběhu sledovaného období jednoho roku po nasazení korunek (mesiálně p = 0,0413; distálně p = 0,160). Dílčí recese (pokles) faciální gingivální tkáně byla pozorována během prvních 3 měsíců a stabilizace mezi šestým a dvanáctým měsícem, rozdíly však nejsou statisticky významné (p = 0,797).

Diskuze

Výsledky v prezentované klinické studii v rozsahu jednoročního sledování implantátů ve funkci demonstrují vysokou úspěšnost implantátů BioniQ® a vysokou míru stability periimplantárních tvrdých a měkkých tkání.

Střední změna úrovně marginální kosti ΔMBLp během prvního roku funkčního zatížení je nízká -0,09 ± 0,36 mm a je blízká asi jedné třetině (27 %) z celkové změny úrovně marginální kosti od zavedení implantátů -0,34 ± 0,57 mm. K hlavnímu úbytku kosti tedy dochází ještě u nezatížených implantátů v období od zavedení implantátu do nasazení protetické práce 0,246 ± 0,42 mm.

Tyto výsledky jsou ve shodě s nejlépe dokumentovanými implantologickými systémy, například s výsledky multicentrické studie uváděnými Hammerlem (17) a spolupracovníky (18) pro implantáty Straumann Bone Level SLActive s úbytkem marginální kosti po 1. roce implantátů ve funkci 0,17 ± 0,64 mm od nasazení protetické práce a 0,47 ± 0,65 mm od zavedení implantátů. Úbytek alveolární kosti během prvního roku funkčního zatížení pro tento systém představuje přibližně třetinu (36 %) celkového úbytku kosti od zavedení implantátů.

Gottfredsen (19) udává střední úbytek marginální kosti v okolí časně zatížených implantátů Astra Tech AB, Astra Tech ST po 1. roce implantátů ve funkci 0,21 ± 0,49 mm od nasazení protetické práce a 0,63 ± 0,62 mm od zavedení implantátů. I v této práci úbytek alveolární kosti během prvního roku funkčního zatížení je minoritní a představuje pouze jednu třetinu (33,3 %) celkového úbytku kosti od zavedení implantátů.

Střední změny úrovně marginální kosti ΔMBLp udávají rozsah resorpce periimplantární kosti v daném časovém intervalu nezávisle na zvolené referenční úrovni (RL) implantátů. Tyto hodnoty jsou proto používány v kritériích úspěšnosti a pro vzájemné hodnocení stability marginální kosti pro implantáty různých systémů.

Naopak hodnoty střední úroveň marginální kosti MBLp udávají vzdálenost nejblíže apikálně/cervikálně položeného bodu kontaktu marginální kosti s implantátem od referenční úrovně (RL), která je však v jednotlivých studiích volena individuálně podle designu implantátu případně podle použitého protokolu, což vzájemné srovnávání limituje.

Nicméně v této studii statisticky zjištěná střední úroveň marginální kosti po prvním roce implantátů ve funkci MBLp (DP1rok) = -0,02 ± 0,52 mm (tab. III) představuje stabilizaci periimplantární kosti 0,32 mm apikálně od úrovně IAJ, což je referenční úroveň v literatuře často užívaná.

Závěr

1. Výsledky studie indikují vysokou úspěšnost implantátu BioniQ® a výraznou stabilitu tvrdých a měkkých tkání po prvním roce implantátů ve funkci.

2. Střední změna úrovně marginální kosti ΔMBLp po prvním funkčním roce časně zatížených implantátů činila -0,09 ± 0,36 mm od nasazení protetické práce a -0,34 ± 0,57 mm od zavedení implantátů. Větší úbytek kosti než 1 mm po prvním roce implantátů ve funkci vykázalo 2,2 % implantátů od nasazení protetické náhrady a 7,8 % implantátů od zavedení implantátu.

3. Ztráta alveolární kosti po prvním roce implantátů ve funkci od nasazení definitivní protetické náhrady je statisticky významně nižší ve srovnání s konsensuálním všeobecně akceptovaným standardem úspěšných implantátů.

4. Výsledky studie demonstrují, že implantáty BioniQ® s bioaktivním BIO povrchem jsou spolehlivé a prediktabilní při použití se zkráceným vhojovacím obdobím při časném zatížení implantátů.

Prohlášení ke konfliktu zájmů: Autoři této klinické studie čestně prohlašují, že MUDr. Zdeněk Novák nemá žádný konflikt zájmů, tj. nemá vazbu na osoby zabývající se výrobou či distribucí produktů společnosti LASAK, s. r. o. Ing. Jakub Strnad, Ph.D., Ing. Jan Kamprle a doc. Ing. Zdeněk Strnad, CSc., pracují na různých pozicích ve společnosti LASAK, s. r. o., podrobně viz část o „O autorech“ na str. 116.

Obrazová dokumentace