LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Už bezmála rok žijeme v neobvyklé situaci – pandemie onemocnění COVID-19, nouzový stav a různá protiepidemická opatření, která se významně dotýkají našeho pracovního, společenského a zejména rodinného života. Právě rodina a její význam je téma, nad kterým se více než kdy jindy zamýšlíme, protože rodinné a partnerské vztahy nyní vidíme z jiného úhlu. Týká se to nás všech, bez rozdílu věku, pohlaví, sociálního postavení i povolání. Proto jsme oslovili JUDr. Danielu Kovářovou, specialistku na rodinné právo.

JUDr. Daniela Kovářová

Poslední měsíce hodně pobýváme doma a mnohdy se ukazuje, že nejsme zvyklí trávit tolik času se svými nejbližšími. Nebo naopak nemůžeme navštěvovat ty, kteří by to nejvíce potřebovali – babičky, dědečky... Co tohle všechno do rodinných vztahů přináší a jak to ustát?

Každá doba klade před jedince různé výzvy. Ta naše až do nedávna vypadala jako snadné období. Některé generace zažijí války, jiné tsunami, ta naše vzdoruje nákaze. Podobně jako v jiných zkouškách, i v této platí, že je třeba se semknout, držet při sobě, spolehnout se na rodinu a nejbližší okolí, pečovat o své blízké a nejslabší členy a podporovat se navzájem. Je to obtížné období, krize je zátěž, ale společně ji určitě zvládneme. Nakonec zjistíme, že kolem nás žijí dobří lidé, že nám blízcí pomohou a vrátí se nám, pokud jsme v minulosti pečovali o dobré mezilidské vztahy.

Jak se změnil pohled na rodinu a manželství za poslední roky či desetiletí? Řada zejména mladších lidí vidí instituci manželství jako překonanou nebo nedůležitou...

Za posledních padesát až sto let se pohled společnosti i odborníků na rodinu změnil naprosto zásadně. Před sto lety byl pánem rodiny muž a úkolem ženy bylo rodit děti. Dnes jsou si oba rovni a mají stejné možnosti i právo na uplatnění. Rodina i manželství však zůstává jako kotva pro naprostou většinu populace. Všichni jsme vyšli z rodiny, po bezpečí rodiny toužíme a neustále o ni usilujeme. Totéž platí pro manželství. Manželství je statusový, společenský i ekonomický symbol a většina mladých o něm sní. Určitě nejde o věc překonanou, navzdory tomu, že se polovině populace nedaří tohoto symbolu dosáhnout. To ovšem neznamená, že o něm nesní. Jako odborník na rodinné vztahy nesdílím pesimistický pohled na rodinu. Rodina se celou lidskou historii proměňuje. Neudivuje proto, že se mění i dnes.

Jaké problémy nejčastěji řeší manželé či partneři ve věkové kategorii 50+? Mají obecně lékaři nějaká specifika?

Partneři v této věkové kategorii spolu žijí dlouho, mnohem déle než v minulých dobách, a začínají řešit odchod dospělých dětí, což zásadně změní atmosféru mezi nimi. Lékařské specifikum souvisí s náročností jejich práce, se syndromem vyhoření, se stresem a rizikem plynoucím z práce. Medicína je podobně jako právničina velmi zátěžová profese, na druhé straně i značně dobrodružná a zajímavá. Profesionálům leckdy pracovní část jejich života připadá zajímavější než rodinná. Pokud navíc nedbají na relaxaci a psychohygienu, dříve či později se stres projeví i v rodinném životě nebo na jejich zdraví.

A co je typické pro mladší generaci? Například se hodně hovoří o předmanželských smlouvách...

Předmanželská smlouva mnoho neřeší a nehodí se pro mladé lidi bez příjmu. Je vhodnější pro starší snoubence, typicky pro druhé či třetí manželství. My advokáti ovšem uzavírání předmanželských smluv obvykle klientům nedoporučujeme. Pokud do manželství vstupuje jeden snoubenec s majetkem a druhý bez majetku, smlouvu nemusí uzavírat, protože majetek získaný před svatbou zůstává ve vlastnictví toho z manželů, který si ho do manželství přinesl. Pro mladou generaci je spíš typické, že si nejprve otestuje kvalitu svého soužití, pak si pořídí děti a teprve poté následuje svatba.

Ve svých beletristických knihách se otevřeně věnujete také sexuálnímu soužití partnerů a zřejmě vycházíte z příběhů „odposlouchaných“ ve vaší advokátní praxi. Bývá právě tato oblast častějším zdrojem nespokojenosti či přímo konfliktů v rodinách? Předpokládám, že se to může lišit v různých věkových kategoriích...

Kupodivu sexuální nesoulad nebývá dnes hlavním důvodem partnerského rozvratu. Žijí-li spolu partneři déle, obvykle si dokážou buďto vyhovět, nebo své potřeby uspokojit sami. Na rozdíl od doby před 30 lety, kdy vztah dokázalo rozvrátit sledování pornografie nebo nevěra sama, je dnes největším problémem odlišný pohled partnerů na život a způsob jeho trávení. Tento problém mají společný všechny věkové kategorie. Když se podíváme na příčiny rozvratu vztahů před 50 lety a dnes, vidíme zásadní rozdíly. Kdysi byly nejčastějšími argumenty násilí a alkoholismus, dnes odlišný pohled na svět, na hodnoty, na výchovu dětí, na způsob trávení volného času, na finance apod.

Dodám, že obecně odlišnost je největší výzvou současnosti. Dnes má i podle občanského zákoníku každý právo na své vlastní štěstí, na jeho hledání a cestu k jeho dosažení. Nikoho nemůžeme diskriminovat ani odsuzovat, žádná cesta není lepší než jiná, pochopitelně nejde-li o cesty protiprávní. Přijmout odlišnost toho druhého či těch druhých je největší problém, před kterým nejenom partneři, ale i společnost stojí.

Ve svých vystoupeních často hovoříte o toleranci. Existuje podle vašeho názoru nějaká „zdravá“ tolerance a kde jsou její hranice?

Tolerance v mých očích znamená, že druhého nechám konat, co potřebuje, co chce, po čem touží a v čem je mu příjemně, to vše za předpokladu, že i on stejné právo přiznává mně. To je zdravá tolerance, která však v partnerských vztazích přináší jedno velké nebezpečí, které pozoruji zejména u dlouholetých partnerství s dospělými dětmi: oba respektují toho druhého a nechávají ho činit, co ho baví, avšak zapomínají na nezbytnost společného kontaktu, na sdílení společných zájmů a aktivit a komunikaci o nich, na malé společné radosti. Jakmile se pojítko ztratí, ti dva žijí vedle sebe namísto spolu. Takových formálních partnerství i manželství je mnoho. Možná lidé soudí, že vztah vznikne sám od sebe, ale tak tomu není. Vztah je třeba neustále budovat, na vztahu je třeba pracovat, uvědomovat si ho a činit kroky, aby byl co nejlepší. Je to stejné jako s kamarádstvím. I dlouholetí partneři s odrostlými dětmi a odlišnými zájmy by si proto měli do svého volnočasového programu zařadit společnou aktivitu, koníčka, činnost, která jim oběma činí radost. Měli by o této radosti spolu mluvit a navzájem toto sdílení podporovat.

Řeknu vám to na osobním příkladu. Mými zájmy jsou knihy, filmy, procházky se psy, lázně, kavárny a pomalé kreativní aktivity spojené se setkáváním lidí. Zájmy mého manžela jsou kolo, hory, lyže, extrémní sportovní výkony, práce v dílně a fyzické aktivity. Jsme tak naprosto rozdílní a každého z nás těší něco jiného. Přesto podnikáme činnosti, které nás spojují: večery u krbu, saunu, lyžování v Alpách, golf, budování domu apod.

Zabýváte se také tématem únavy, resp. tlakem na neustále rostoucí výkon s tendencí zkracovat spánek. Mnozí zubní lékaři se cítí přetížení... Nyní také kvůli epidemii všichni žijeme hodně „online“. V čem je nebezpečí a jak to řešit?

Dnes se hodně hovoří o emocích a pocitech, které v nás emoce vyvolávají. Na rozdíl od minulosti, kdy bylo zvykem emoce tlumit a potřeby potlačovat, se doporučuje poznat sám sebe a vlastní potřeby. Každý z nás je má jiné a žádné potřeby nejsou špatné. Naše potřeby v nás vyvolávají touhu po jejich uspokojování, což přináší kladné emoce, naopak jejich popírání nám ubližuje. Je užitečné si v sobě udělat jasno, odpustit si a přiznat své potřeby a legálním způsobem je uspokojovat. Jen tak bude náš život šťastný a naplněný.

JUDr. Daniela Kovářová

Narodila se v r. 1964 v Ostravě. Je advokátka, prezidentka Unie rodinných advokátů, předsedkyně redakční rady odborného časopisu Rodinné listy, spisovatelka a bývalá ministryně spravedlnosti.

Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita) složila advokátní zkoušky a od r. 1990 provozovala advokátní praxi v Plzni, zaměřenou na rodinné právo, trestní právo a smluvní agendu. Od r. 1997 se začala angažovat v orgánech České advokátní komory (ČAK), v Sekci pro advokátní tarif a v představenstvu ČAK. V letech 2005 – 2008 působila jako vedoucí odboru výchovy a vzdělávání ČAK. Od r. 2008 do r. 2010 byla ředitelkou Justiční akademie, vzdělávací instituce pro soudce, státní zástupce a další zaměstnance justice. Od května 2009 do července 2010 byla ministryní spravedlnosti v úřednické vládě Jana Fischera a po část tohoto období také předsedkyně Legislativní rady vlády. V březnu 2010 otevřela v Praze advokátní kancelář specializovanou na právo rodiny. V r. 2011 spoluzaložila s JUDr. Karlem Havlíčkem (Havlíček Brain Team, nyní Stálá konference českého práva) odborný časopis Rodinné listy a v čele jeho redakční rady stojí dodnes. Počátkem r. 2018 založila Unii rodinných advokátů a stala se její první prezidentkou. Je držitelkou ocenění Právník roku 2016 pro obor rodinné právo. Přednáší problematiku etiky, advokátního tarifu, práva rodiny a dědického práva. V letech 2011 – 2018 vyučovala právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, nyní pedagogicky působí na ČAK a v Ústavu práva a právní vědy. Vede také kurzy a semináře pro laickou veřejnost, neboť za svůj životní úkol považuje popularizaci práva, zejména rodinného, a mimosoudních forem řešení rodinných sporů. Je zkušební komisařkou pro advokátní zkoušky a zkoušky z mediace a úzce spolupracuje s Českou advokátní komorou v oblasti dalšího vzdělávání advokátů a v projektu Advokáti do škol. Publikuje odborné články z právní problematiky, komentáře a fejetony v odborných periodicích a v denním tisku. Je autorkou stovky odborných článků a publikací Rodina a výživné, Vyživovací povinnost po rekodifikaci a Dědění podle nového občanského zákoníku. Spoluautorsky přispěla do knihy Vzory podání a smluv s vysvětlivkami. Je spoluautorkou komentářů Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha III. Zvláštní řízení soudní, Odměna advokáta (advokátní tarif – komentář), Zákon o advokacii a stavovské předpisy, Etický kodex a Tajemství v českém právní řádu. Vydala sedmnáct beletristických knih (povídky, detektivky, humoristická literatura).

23. 1. 2021

LKS 01/2021

Print: LKS. 2021; 31(1): S4 – S5

Autor:

Fotografie

  • Archiv Daniely Kovářové

Rubrika:

Téma: