Prošli jsme – a vlastně stále procházíme – pandemií COVID-19. Co to pro nás znamená a v čem jsme se poučili pro ohrožení tohoto typu pro příště? Co bylo špatně a co bychom měli výrazně zlepšit?

Prožili jsme období, které nikdo z nás v průběhu svého života nezažil a asi ani nepředpokládal, že se s touto zkušeností někdy setká. Po několika měsících, v jejichž průběhu jsme byli zasaženi novým typem koronaviru, pomalu přichází čas analyzovat hlouběji situaci a na základě získaných poznatků upravit stávající postupy tak, abychom vycházeli z koronavirové epidemie silnější a byli schopni čelit dalším možným atakům podobného rázu. Globálně však situace není ještě zdaleka vyřešena, tudíž proces analýzy bude dlouhodobějšího charakteru.

Nyní k tomu, co by bylo dobré v tomto směru zlepšit. V současné době již probíhá dílčí aktualizace Pandemického plánu České republiky. Velký potenciál také vidím v telemedicíně a obecně v oblasti elektronizace zdravotnictví – v tomto směru nám epidemie ukázala obrovský přínos informačních a komunikačních technologií a zároveň motivaci pro další zlepšování této sféry. Již v průběhu epidemie došlo k výraznému posunu ve smyslu zlepšení elektronické spolupráce mezi jednotlivými hygienickými stanicemi. Ráda bych také připomněla již funkční systém rozpoznání rizikových trendů, který nám poskytuje řadu cenných informací, a můžeme tak včas zasáhnout v lokálních ohniscích nákazy.

Na jednu stranu vidím zlepšení v oblasti elektronizace, aktualizace strategických dokumentů a úpravách některých právních předpisů.

Na druhou stranu bych v souvislosti s epidemií COVID-19 chtěla zmínit skvělou reakci ze strany obyvatel, bez jejichž solidarity a soudržnosti by určitě nebylo možné situaci zvládnout. Bezesporu i díky vzájemné disciplinovanosti, kterou jsme všichni projevili v souvislosti s dodržováním mimořádných protikoronavirových opatření.

Jaké existují epidemiologické a další zdravotní plány, jaká je epidemiologická strategie České republiky? Kdo a kdy je sestavoval, kdo je schvaloval?

Hlavním dokumentem v této sféře je Pandemický plán České republiky, který sestavuje Ministerstvo zdravotnictví na základě meziresortní rozpravy a schvaluje vláda. Dále jsou vyhotoveny Krajské pandemické plány, které sestavuje příslušná Krajská hygienická stanice, příslušný Krajský úřad, Hasičský záchranný sbor daného kraje a schvaluje hejtman.

Stěžejním právním předpisem v oblasti hygieny a epidemiologie je Zákon o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.).

V neposlední řadě máme také typový plán Epidemie – hromadné nákazy osob, jakožto krizový nástroj z oblasti civilního nouzového plánování.

Podle čeho se tyto plány sestavují a jak často se revidují? Jistě jde o zčásti tajné informace, ale občan má právo vědět, jak a zda vůbec je a bude v takovéto situaci účinně ochráněn státem. Souvisí to i s tím, čemu jsme se pošklebovali v dobách minulých – s nácvikem prvních reakcí a činností obyvatel v takovém případě.

Prvotní Pandemický plán České republiky byl vypracován v roce 2001. Nynější Pandemický plán České republiky roku 2011 byl sestaven v návaznosti na pandemii chřipky v roce 2009. Jedná se o dokument, který vychází z doporučení WHO, mezinárodních zdravotnických předpisů a dalších dokumentů evropských institucí, které byly následně zapracovány a implementovány do národního prostředí České republiky. V současnosti se očekávají právě reakce ze strany WHO a ECDC, které vzejdou z poznatků pandemie COVID-19. Poté dojde k zapracování a plné aktualizaci Pandemického plánu České republiky. Nejedná se tedy o neměnný dokument, ale o „pružný“ guideline, který je průběžně pozměňován – ať už v závislosti na nové hrozby, či aktuální vědecké poznatky, pomocí nichž je možné určité hrozbě čelit nebo s ní bojovat.

Pandemický plán České republiky je veřejně přístupným dokumentem, do kterého může občan v případě zájmu nahlédnout. Z národních doporučení dále dochází také k úpravě strategických dokumentů na úrovni krajů a dalších územně samosprávných celků.

Teď si každý z nás, nejen lékaři, vytváří na vlastní odpovědnost na základě nejrůznějších zdrojů informací vlastní systém ochrany, přičemž je často těžké rozlišit pravdu od fake news. Je pochopitelné, že v této fázi vývoje, kdy znalosti o coronaviru nejsou kompletní, nelze vydat jednotné a závazné stanovisko. Nemohla by ale právě hygiena do tohoto chaosu vnést více seriózních a hlavně ověřených poznatků? Například která opatření fungují více a která méně a proč?

Ověřené poznatky a doporučení jsou k dispozici na webových stránkách příslušných Krajských hygienických stanic (KHS) a Státního zdravotního ústavu (SZÚ). V případě dotazů ze strany občanů či odborné veřejnosti jsou také pracovníci KHS plně oprávněni poskytovat erudované informace.

Dalším zdrojem ověřených dat jsou webové stránky Ministerstva zdravotnictví. Ve vztahu ke koronavirové epidemii byl navíc spuštěn informační portál koronavirus.mzcr.cz, kde je možné získat pravdivé informace. Nejedná se pouze o doporučení, ale také o aktuální národní statistické výstupy, jejichž shromažďování a vyhodnocování je v kompetenci Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Současný provozní řád zubní ordinace, schválený hygienou, stejně jako mnohé platné předpisy, jsou v podmínkách nynější pandemie nepoužitelné. Je také všeobecně známo, za jaké malichernosti jsou zubní lékaři občas peskováni a pokutováni. Nestálo by za úvahu, až se situace stabilizuje, vyjednat nová pravidla, zaměřená pouze na skutečnou ochranu před infekcí a ne na nepodstatné maličkosti? Takový nějaký New Deal? Zubní lékaři často kritizují například to, že se povoluje provoz praxí pouze s horkovzdušnými sterilizátory a se „smlouvou na sterilizaci v autoklávu” v jiném zařízení. Koncovky se tak ošetřují výhradně chemicky. Rovněž nejsou jednoznačně formulována „moudrá“ pravidla pro provoz ordinace PZL a chirurga. Každá hygienická stanice v Praze i mimo má v rámci jakýchsi obecných pravidel svá vlastní pravidla. Stomatology také zajímá, zda se bude plánovat nějaká revize hygienických standardů v ordinaci zubního lékaře, zvlášť se zřetelem na respirátory a „vysavače aerosolu“, o nichž se hodně mluvilo v různých FB diskuzích.

Jsem toho názoru, že nynější platné předpisy zohledňují předcházení rizikům nákazy infekčním onemocněním v případě ordinací zubních lékařů. Nejde jen o COVID-19, stomatologové se v rámci své praxe mohou setkat s řadou jiných respiračních nákaz, a to nejen virových.

Samotné sestavení provozních řádů ordinací podléhá danému stomatologovi, hygienik pouze posuzuje a následně provádí schválení. Jsem ale připravená na případnou diskuzi s Českou stomatologickou komorou, v jejímž rámci bychom mohli určitým způsobem posunout stávající standard na základě poznatků z nynější pandemie. Na závěry je však třeba ještě vyčkat, prozatím stále není pandemie globálně vyřešená.

MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D.

Narodila se v r. 1961. Vystudovala lékařskou fakultu a má atestace z epidemiologie a veřejného zdravotnictví. Úspěšně zvládla doktorský program v oboru hygiena na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, dále výcvikové programy na Stanfordově univerzitě v USA a na univerzitě v Southamptonu. Praxi zahájila v Okresní hygienické stanici v Nymburce, po r. 1989 nastoupila na středočeskou krajskou hygienickou stanici. Specializovala se na sledování zdravotního stavu obyvatelstva. V letech 1992 až 2002 se zabývala ve Státním zdravotním ústavu prevencí chronických neinfekčních onemocnění a nutriční epidemiologií. Na Ministerstvu zdravotnictví vedla oddělení podpory veřejného zdraví (2003–2007). V r. 2008 se stala náměstkyní ředitele Státního zdravotního ústavu pro odbornou činnost. V letech 2009 až 2012 řídila odbor hygieny dětí a mladistvých na Hygienické stanici hlavního města Prahy. Jako ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví na Ministerstvu zdravotnictví a zástupkyně hlavního hygienika České republiky působila od roku 2012 do roku 2016. Od roku 2016 do března 2020 zastávala místo ředitelky Krajské hygienické stanice Středočeského kraje. V březnu 2020 převzala pověření pro funkci hlavní hygieničky České republiky. V červnu 2020 vyhrála výběrové řízení a získala funkci hlavní hygieničky České republiky.