Na přípravě pacienta ke kardiochirurgickému výkonu se podílí řada specialistů z jiných oblastí medicíny. Jakou roli hrají zubní lékaři?

Pokud při operacích implantujeme pacientovi umělé chlopně nebo cokoliv z plastické hmoty, musí být předem ošetřena možná ložiska infekce v zubech nebo v dásních. V opačném případě se bakterie velice snadno uchytí ve fibrinovém obalu umělých náhrad a vznikají tam záněty. Rentgenové a další vyšetření našich pacientů před operacemi však nepotřebujeme pouze od stomatologů. Musí navštívit také specialisty z oblasti ORL, od žen vyžadujeme gynekologické vyšetření.

Jaké problémy by přinesl pooperační vývoj spojený s infekcemi?

Musíme pacienta léčit antibiotiky a v krajním případě přistoupit k druhým operacím a vyměnit infikovanou protézu za novou. U nich bývá bohužel úmrtnost vyšší než u prvních operací.

Můžete vůbec v kardiocentru operovat pacienty bez vyšetření u stomatologa?

Pouze v urgentních případech, kdy by pacient bez zákroku během několika hodin zemřel. Ložiska infekcí se pak odstraňují až po operaci.

Jaký je váš vztah ke stomatologii a ke stomatologům?

Chtěl bych prostřednictvím vašeho časopisu pozdravit všechny zubní lékaře a rád bych řekl, že jim závidím jejich prezidenta. S docentem Romanem Šmuclerem sdílíme některé stejné hodnoty. Máme například podobný pohled na uměle vyvolávanou hysterii kolem čínské chřipky, tedy Covidu–19.

Sám jste takzvaným koronavirem onemocněl již na jaře letošního roku i s vaší paní Blankou, dětmi a vnoučaty. Zatímco u dětí onemocnění probíhalo mírně, vás a vaši paní trápily teploty, suchý kašel, ztratili jste chuť k jídlu a deset dní jste byli malátní. Ještě na konci zimy, kdy v České republice začala první vlna koronavirové krize, jste prohlásil, že by bylo nejlepší, kdyby Covid–19 dostali všichni, populace se promořila a před virem bychom měli chránit pouze nejvíce ohrožené skupiny obyvatel. Nezměnil jste po prodělaném onemocnění a po dalším vývoji epidemie názor?

Víte, na světě existuje řada jiných nemocí, na něž se umírá víc než na Covid–19. Před několika lety jsem dostal strašlivou chřipku a bylo mi víc špatně, než když jsem měl koronavirus. I když jsem se z chřipky uzdravil o něco dříve. Moje žena prodělala před Covidem–19 zápal plic a cítila se při něm hůř. Na jaře mi vadilo, že jsem se stal pro některé lidi kvůli svému názoru na koronavirus nepřítelem. Podcenil jsem mediální nátlak, který svým vyjádřením vyvolám. Byl jsem rozčarován a potěšilo by mě, kdyby lidé vzali rozum do hrsti a uměle vyvolávané hysterii řekli Dost! A také aby pochopili, že když někdo zastává jiný názor, není nepřítel. Když si o problému popovídáme, buď se naše názory sblíží, nebo ne. A pokud chceme zůstat přáteli, tak se prostě o předmětu našeho sporu přestaneme bavit.

Vraťme se zpátky ke stomatologii. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti se zubními lékaři?

Rodiče měli kamaráda stomatologa, profesora Komínka. Já dlouhá léta chodil na ošetření k zubní lékařce, spolužačce ze školy, Marušce Hejnové. Když šla do důchodu, přešel jsem k jinému stomatologovi. Chválil mi moje zuby a péči o ně, ačkoliv jsem nebyl se svou ústní dutinou úplně spokojený. Situaci jsem podcenil a k jinému zubnímu lékaři jsem šel v hodině dvanácté. Zjistil, že mám parodontózu, a musel mi řezat dásně laserem. Parodontózu zažehnal, hodně času jsem začal věnovat dentální hygieně a zuby se mi daly do pořádku.

Do IKEM jste nastoupil v roce 1974. Jak se kardiochirurgie od té doby změnila?

Čtyřicet šest let jsou dvě lidské generace a kardiochirurgie se proměnila zásadně ve všem – v přístrojích, lécích či našich znalostech. Pro ilustraci: před čtyřiceti lety jsme měli jen tři sály na všechno – na operace srdce, na cévy, na transplantace. Dělali jsme tisíc pět set výkonů ročně, mnohem víc než nyní. Nyní u nás přijímáme pacienty v mnohem těžším stavu než dříve, přesto je úmrtnost výrazně nižší. Průměrný věk lidí, jimž operujeme srdce, se pohybuje kolem šedesáti pěti let, kdysi byl zhruba čtyřicet let. Když jsem v IKEM začínal, šedesátileté pacienty jsme operovali jen velmi vzácně. Dnes nejsou výjimkou pacienti starší sedmdesáti či osmdesáti let.

Co by měl člověk dělat, aby se ke kardiochirurgovi nedostal vůbec, nebo co nejpozději?

Nekouřit, nepřejídat se, sportovat, vyhýbat se stresu.

Profesor Jiří Vorlíček, bývalý předseda České onkologické společnosti, doporučoval jako prevenci nádorových a kardiovaskulárních onemocnění červené víno. Ženám dvě deci denně a mužům čtyři. Co si o tom myslíte?

Profesor Šamánek dokázal, že stejně dobré účinky má i bílé víno. Pochopitelně suché, aby v něm nebylo moc cukru a kalorií.

Vy sám hodně sportujete. Jste běžkař, ale hlavně běžec na dálkových tratích. Maraton jste zvládnul za tři hodiny čtrnáct minut. Jak často běháte?

Každý den, ale letos mám naběháno málo. Vlastní hloupostí jsem si natrhl achilovku a pak si ještě zranil šlachu na druhé noze. Mimo trénink jsem zůstal půl roku. Ale před závodem Běchovice – Praha jsem se dal naštěstí dohromady. Dvacátého sedmého září jsem se ho účastnil po třiatřicáté. Loni jsem ho uběhl za čtyřicet pět minut. Letos jsem si říkal, že budu rád, když dám těch deset kilometrů pod jednu hodinu. Nakonec jsem je uběhl za necelých padesát čtyři minut.

Stanislav Voldřich z Liberce, který u vás před lety ležel po těžké operaci srdce, mi prozradil, že ho šokovalo, jak neskutečně hodní a laskaví na něj byli vaši lékaři, zdravotní sestry a ostatní personál...

V civilizovaných zemích je něco takového běžné. Pokud se to u nás někde nedělá, tak je to špatně. Před mnoha lety jsem se učil na stáži v USA a viděl jsem tam, jak slušné chování k pacientům patří v nemocnicích mezi základní povinnosti personálu. Pacientům u nás nestůně přece jenom srdce. Musím se k nim chovat jako člověk, a ne jako nadřazený lékař. Což by mělo platit i pro jiné nemocnice, na pokojích přece neleží ten žlučník nebo ta kýla, ale pan Novák a paní Nováková.

Stanislav Voldřich si rovněž vzpomněl, jak se ho lékaři před operací ptali právě na jeho zuby, zřejmě jestli nejsou umělé. Odpověděl jim: „Nebojte, dobrý. Čistím si je.“ Prý se mohli potrhat smíchy a jejich reakce zlepšila Stanislavovu náladu před komplikovaným výkonem. Znamená to, že u vás platí „Veselá mysl, půl zdraví“?

Když jde pacient i na nejtěžší operaci s optimismem, jsou jeho naděje opravdu větší. Jeho dobrá nálada hraje důležitou roli, a tak se ji snažíme v kardiocentru udržovat. Existují totiž i lidé, na které stačí jednou se křivě podívat a jejich zdravotní stav se zhorší.

Stanislav Voldřich rovněž uvedl, že před časem mu někdo z Kardiocentra IKEM telefonoval a ptal se, jak se mu daří. O co tenkrát šlo, nebo je to běžné?

Asi před dvěma lety probíhala velká kontrola našich bývalých pacientů. Kontaktovali jsme jich čtrnáct tisíc. Většinou po telefonu, ale některé pacienty jsme pozvali přímo k nám. Kontrola dopadla úžasně a její výsledky jsme využili k odborné práci.

Jak si vybíráte pro Kardiocentrum IKEM lékaře?

Někteří medici k nám chodí již během studia do zájmového kardiokroužku a po promoci k nám nastupují. Další lékaře přijímají na inzeráty. Se začínajícími uzavíráme smlouvu na jeden rok, a pokud prokážou pro práci u nás předpoklady, smlouvu jim prodloužíme.

V areálu IKEM žijí mufloni. Vaši pacienti o nich hovoří jako o příjemném zpestření nemocničního pobytu. Kde se u vás mufloni vzali?

Přestěhovali se sem z Krčského a Kunratického lesa, kde je rušili hlavně lidé se psy a cyklisté. U nás našli klid, o čemž svědčí, že mají každý rok mladé.

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.

Narodil se 20. 4. 1948. Pracuje v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze od r. 1974. Vyhrál tehdy konkurz na místo vědeckého aspiranta. Přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie se stal v r. 1991. V r. 1995 se stal v IKEM přednostou Kardiocentra. V r. 2007 obdržel titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví. V dubnu 2012 nahradil tým Jana Pirka českému pacientovi, hasiči Jakubu Halíkovi, srdce dvěma čerpadly. Pacient poté čekal na transplantaci, ale nenašel se vhodný dárce, a tak zemřel zhruba půl roku po operaci na selhání jater a ledvin. Jeho léčba přesto posunula světovou medicínu. Ročně prof. Pirk zvládne se svým týmem kolem 250 operací. Pradědeček, dědeček a tatínek Jana Pirka pracovali také jako lékaři. Má dva syny a 7 vnoučat. Kromě běhání se k jeho koníčkům řadí triatlon. Rád hraje mariáš. Ve fotbalu a hokeji od dětství fandí Slavii Praha, za kterou hrál v mládí pozemní hokej.