Pane doktore, jaký je váš vztah ke stomatologii a stomatologům vůbec?

Uctivý velmi. Zuby mne netrápí, skoro třicet let se o mne stará vynikající odborník dr. Hach. Do ordinace vstupuji plaše – je tam vrtačka. Stomatopatologie je vysoce náročný, svérázný obor, lze se tam setkat snad se vším, co v biopsii existuje, jakož i s tím, o čem si myslíte, že neexistuje.

Jak vnímáte současnou společenskou situaci – koronavirovou epidemii a související jevy – s ohledem na vaše znalosti chování lidí, funkce mozku a kritického myšlení?

Pandemie známé jsou, že by však příčinou mohl být koronavirus, nezasvěcené nenapadlo. Vodítkem pro pochopení může být práce Barickovy skupiny z r. 2015 (Nature Medicine 2015; 21, s. 1508). Skupina amerických a čínských vědců, ti byli z Wu-chanu, studovala SARS a MERS a vytvořila chimérický virus exprimující „hroty“ čínského netopýřího viru a „páteř“ z viru SARS adaptovaného na myši. Zjistila, že myším způsobuje zápal plic, váže se na lidský receptor ACE a upozornila na možnost přenosu na lidi. Dalším vodítkem může být studie Forsterovy skupiny, analyzující fylogenetickou síť SARS Cov-2, jeho tři typy a pouť světem (Proc Natl Acad Sci 2020; 117, s. 9241). Kritický popis interakce sociálních systémů s postupem pandemie vyžaduje časový odstup. Má všechny znaky chování jedinců i skupin v ohrožující situaci, které jsou známy z historie, od vysoce altruistického k psychopatickému chování, od zvládání pandemie k jejímu využití jako mocenského nástroje.

Stomatologie je jedním z oborů, které jsou velmi ovlivňovány ekonomickými vlivy, a proto zatíženy mimo jiné velkým rizikem ze strany mocenské posedlosti, sociálně úspěšných psychopatů, antivědy, debilizace, iracionality, narcismu a řady dalších jevů, o kterých tolik píšete a přednášíte. Jak se, podle vás, může stomatolog ubránit jejich působení, aby od ars medica nesklouzl ke komerční kosmetické pseudostomatologii orientované výlučně na ekonomický zisk, hraničící až s poškozením pacienta?

Jako kteříkoli jiní lékaři vázaní Hippokratovou přísahou, stejně jako nelékaři. Jde o poznání, pochopení a osobní postoj, o rovnováhu mezi cost/benefit myšlenými co nejobecněji, nejen finančně. Rozlišování mezi dobrem a zlem existuje.

Obor zubní lékařství se těší u studentů významně většímu zájmu než před několika desítkami let. Dnes je na tento obor výrazně obtížnější složit přijímací zkoušky než na všeobecné lékařství. Čím si tuto skutečnost vysvětlujete? Z vaší pozice nestranného pozorovatele, máte pocit, že za tím stojí ekonomické vlivy, možnost samostatně pracovat hned po promoci nebo ještě jiné vlivy?

Pro šikovné ruce a motivovanou osobnost jsou lákavé zejména možnost poměrně vysokého výdělku, samostatná práce po promoci, velmi rychlý technický pokrok oboru a rychlý růst prestiže.

Z mých zkušeností jsou dnes čeští (a slovenští, u nás studující) studenti zubního lékařství často pilnější, inteligentnější a výrazně motivovanější než studenti všeobecného lékařství. Navzdory tomu je česká stomatologie stran vydaných i čtených českých knih a českých odborných článků stále popelkou. Oborovou monografii máme jen jednu, navíc dosud nehotovou – naproti tomu třeba vnitřní lékařství má minimálně čtyři, jednu lepší než druhou. Docentů a profesorů stomatologie je velmi málo, kvalitních učitelů s všeobecným medicínským rozhledem ve stomatologii spíše ubývá. Přitom by se zdálo, že čím kvalitnější populaci lékařů máme, tím více budou zapáleni mimo jiné i pro vědeckou činnost, čtení a práci s literaturou. Jak si to vysvětlujete?

Akademická kariéra je pracná a nejistá. Vklady jsou velmi vysoké, zisk je v porovnání se šikovnýma rukama v soukromé praxi nižší. Většina stomatologů se tedy bude chovat ekonomicky racionálně. Egocentricita a peníze rozhodují u většiny lidí. Máme to v genech a současná ideologie obojí razí hlava nehlava. Lidí ekonomicky iracionálně zapálených pro vývoj oboru bude tedy menšina. Situaci by zlepšil stejný nebo vyšší zisk akademicky skutečně tvůrčích jedinců, než je zisk nejšikovnějších majitelů soukromých klinik. Jestliže někdo mimořádně nadaný, obětavý a pracovitý založí školu, na něco opravdu prospěšného přijde, měla by tomu odpovídat odměna.

Jak se jako neuropatolog díváte na obor stomatologie a české stomatology? Co se vám líbí a z čeho vás mrazí?

Stejně jako na lékaře nestomatology a na vztah medicíny a společnosti. Propadla se péče o dětské zuby. Nadějemi jsou základní výzkum, nové technologie, například 3D tisk a personalizovaná medicína. Medicína může být nejlepší možná, nicméně se pere se vzájemně propojenými riziky: kouřením, obezitou, alkoholem, drogami, prevalencí deprese v populaci (kumulativní spotřeba léků ovlivňujících úzkost a depresi stoupla v rozmezí let 1992–2017 6×), bídou a sociálním vyloučením, které postihuje asi 12 % populace, příjmovou chudobou postihující asi 10 % populace, korupcí (míra vnímané korupce, v níž jsme se v letech 2010–2019 propadli z 53. místa/178 států na 38. místo ze 180 států, přičemž nižší číslo znamená vyšší korupci), vědeckými podvody, neúnosnou byrokratizací a rostoucími náklady na zdravotnictví. V roce 2011 činily 216 miliard Kč, odhad pro rok 2020 byl před pandemií 344 miliard Kč, což sociálně úspěšné psychopaty přitahuje, stejně jako přitahuje med vosy.

Jak by podle vás mělo vypadat celoživotní rozvíjení stomatologů i lékařů obecně v kritickém myšlení?

Kritické myšlení je osobní, pracný, často bolestný celoživotní proces. Lze je cvičit denně. Stačí se posadit k televizním zprávám. Jste-li optimista, dozvíte se z nich, že jsme se takhle nikdy neměli, a tudíž žijeme v nejlepším z možných světů. Jste-li pesimista, bojíte se, že je to pravda. Jak to s citáty bývá, nevymyslel ho otec atomové bomby R. Oppenheimer, ale u nás neznámý americký spisovatel J. B. Cabell (1879–1958), připisuje se i Hermannovi Hessemu (1877–1962; Nobelova cena za literaturu 1946).

Dělá z vašeho pohledu popularizátora vědy česká stomatologie pro popularizaci výsledků nejmodernějšího základního i klinického výzkumu dostatek? V čem má podle vás mezery?

Nedokážu hodnotit, protože nevím, co v tomto směru stomatologové dělají.

Máte nějaký veselý příběh z vašeho života související se zuby?

Spíš sentimentální. V matčině pozůstalosti jsem našel malou krabičku. Byly v ní moje a sestřiny mléčné zuby. Byly by dobrým materiálem na isotopovou analýzu v porovnání s dneškem. Raději jsem se do toho nepustil, vykoukly by stopy experimentů s jadernými zbraněmi a znečištění životního prostředí.

Co byste chtěl vzkázat českým stomatologům?

Pozor na páteř, hlavně na tu krční.

MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA

Narodil se v roce 1941. Je náš přední neuropatolog a popularizátor vědy, který se věnuje především vztahu mezi mozkem a chováním. Působí jako emeritní primář patologie v Thomayerově nemocnici. Vydal několik desítek odborných publikací u nás i v zahraničí, řadu z nich ve více vydáních, mimo jiné monografie Vzpoura deprivantů (1996, 2001, 2002, 2006, 2020), Sociální mozek (2006, 2016), Mocenská posedlost (2011, 2018), Češi (2015, 2016) či O lidech a životě [2018; recenze v LKS 2019, 29(4): 88]. Za jeho přínos v rozvoji a propagaci kritického myšlení mu byla věnována publikace na stejné téma v LKS [LKS 2019, 29(5): 103 – 113]. Za svou práci získal řadu významných ocenění, např. cena ČSAV, cena nakladatelství Vyšehrad, cena Nadačního fondu Dr. Paula Janssena. V roce 2018 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu za rok 2017.