Po celou dobu zasedání byla ústředním motivem snaha o zlevnění zdravotnictví, které by mělo být především veřejným statkem a veřejnou službou. Medicína je tu proto, aby zejména pokrývala zdravotní potřeby pacientů. A teprve sekundárně se má snažit o excelenci. Už vůbec nelze mluvit v první linii o benefitech pro zdravotníky. Je to dáno tím, že vedoucí odborníci jsou až na výjimky (třeba já) zaměstnanci ministerstev a potřebují „nějak zajistit péči“ a příjmy lékařů nejsou jejich příjmy. Finsko na konferenci propagovalo svůj systém sociálně-ekonomického zabezpečení. Padaly hodiny krásných slov, ale k vidění nebyla takřka žádná čísla. Jen nadšení z veřejnoprávního zdravotnictví.

Finsko vidí budoucnost v integraci zdravotní a sociální péče. Navštívili jsme první takové středisko, kde spojují služby z našeho pohledu léčebny dlouhodobě nemocných, polikliniky, léčebny závislostí, sociálního úřadu a cizinecké policie. Ve stomatologickém oddělení se primárně starají o 10 % nejchudších obyvatel Helsinek (cca 60 000 pacientů) v počtu 20 zubních lékařů, kteří jsou v 27 ordinacích, jež jsou skryty bez oken mezi dvěma chodbami. Systém práce je nesmírně efektivní, racionální, možná trochu odlidštěný. Připomíná to pracovní linku, kdy z jedné strany jsou dodáváni pacienti a z druhé strany jsou k nim párováni lékaři. Zařízení skvěle funguje ve spojení se sociálními službami. Nepohyblivý pacient má vše v budově, kde žije. Je to v něčem inspirativní, jak se starat o lidi sociálně znevýhodněné, jak kolem ležícího pacienta obestavět celé zdravotnické zařízení tak, že ho není třeba někam převážet.

Zároveň vyvstala otázka, zda mají dostatek lékařů ochotných v takovém systému pracovat. Organizátoři mi řekli, že systém je vynikající, jenomže opravdu mají problém najít lékaře, ale budoucnost vidí v robotizaci. Opravdu pacienty prováděl po zařízení už robot, kterého známe i z Letiště Václava Havla. A dále věří v elektronizaci, která snad urychlí a zlevní práci.

Je třeba říci, že Finsko celkově dramaticky spoléhá na úspory z výpočetní techniky. Je fascinující, co vše dokáží na tomto poli. Jak sdílejí data i mezi okolními zeměmi, co všechno jsou schopni z nich čerpat. Je vidět, že na rozdíl od nás se o elektronizaci bouřlivě nemluví, ale zcela reálně probíhá. Ovšem zatímco padají verbálně miliardy a miliardy potenciálních úspor z elektronizace zdravotnictví, výsledky jsou podle mých dotazů i dotazů dalších účastníků zatím velmi podobné zkušenostem ze Spojených států. Tedy elektronizace má tak vysoké náklady, že plátci zatím nepozorují zlevnění zdravotnictví. Finské i celé skandinávské zdravotnictví má trochu podobné problémy jako my, tj. velké politické sliby, ale málo personálu, který, jak říkají Finové, nejenom není, ale ani nebude. A je jen jedna velká naděje – zázraky elektroniky, které to celé snad vyřeší.

Bohužel na rozdíl od třeba nedávného jednání v San Francisku, kde Američané přicházeli třeba i s radikálními řešeními, Evropská unie se rozešla s tím, že za půl roku bude o věcech dále diskutovat, nejprve v Chorvatsku, pak v Německu. Tak snad velké plány efektivního elektronického zdravotnictví přejdou z projektu do skutečné praxe.