Po maturitní zkoušce v roce 1939 se rozhodl pro studium medicíny. Když se zapsal na pražskou lékařskou fakultu na podzim toho roku, netušil, že doktorského diplomu se dočká až po dlouhých deseti letech. Dne 17. listopadu 1939 byly v okupovaném Československu uzavřeny všechny vysoké školy a začínající medik musí hledat náhradní uplatnění. Vybral si povolání zubního laboranta a bylo to pro jeho budoucnost rozhodnutí šťastné. Dobře poznal praktické otázky zubního lékařství a když po roce 1945 znovu pokračoval ve studiu medicíny, stomatologie byla oborem, který si zvolil.

Po promoci v roce 1949 nastoupil doktor Komínek jako sekundární lékař na nově založenou 2. stomatologickou kliniku v Praze, jejímž přednostou byl profesor František Neuwirt. Tento vědec mimořádného rozhledu a vzácných osobních vlastností byl pro začínajícího lékaře celoživotním vzorem. Profesor Neuwirt ocenil pracovitost a skromnou houževnatost doktora Komínka a po třech letech ho jmenoval vedoucím nově budovaného dětského oddělení. Dětské zubní lékařství se od této chvíle stalo oborem, jemuž doktor Komínek věnoval trvale svůj život.

Připomeňme, že 2. stomatologickou kliniku založil profesor Neuwirt hned v květnových dnech 1945, kdy převzal prostory bývalé německé zubní kliniky, které se nacházely ve Štěpánské ulici č. 18. Samostatné oddělení vzniklo až z nutnosti zajišťovat ošetření dětí, zejména zajišťovat péči u dětí hospitalizovaných na dětské klinice.

Dohodou přednostů obou klinik, profesora Neuwirta a Brdlíka, bylo na dětské klinice, sídlící tenkrát v dětské nemocnici v Sokolské ulici, instalováno jednoduché vybavení, které umožňovalo ošetření dětí. Na ambulanci dětské kliniky nejprve docházel ošetřující zubní lékař dle dohody, později jednou týdně, kdy pacienty dětských klinik vyšetřil a ošetřil. Začátky tohoto oddělení byly skromné: jednoduché skládací křeslo, přenosná elektrická vrtačka, nejnutnější vyšetřovací a ošetřovací nástroje. Byly to začátky, které rozvinuly pravidelnou spolupráci zubních a dětských lékařů a vedly k úvahám o vybudování samostatného oddělení tohoto zaměření.

V málo vyhovujících prostorách ve Štěpánské ulici nebylo možné vybudovat moderní pracoviště, sloužící i výuce mediků. Proto se klinika v roce 1950 přestěhovala do nově postavené budovy kliniky na Karlově náměstí 32. Tady získalo dětské oddělení vlastní prostory a zahájilo práci nejprve na dvou křeslech, ale brzy se rozšířilo o další pracovní místa a získalo i samostatnou dětskou čekárnu. V tomto roce také byl založen samostatný stomatologický směr lékařské fakulty a klinice přibyly nové úkoly.

Jaroslav Komínek, tehdy asistent a vedoucí oddělení, byl obětavým lékařem, schopným organizátorem, ale nezanedbával ani publikační činnost. Jeho první práce z roku 1952 jsou věnovány infekčním chorobám, s nimiž se stomatolog ve své praxi u dětí setkává. Pedagogické povinnosti ho vedly ke spolupráci s profesory Jaroslavem Tomanem a Jaromírem Křečanem, s nimiž vydal učebnici dětské stomatologie. Kniha byla velmi úspěšná, byla opakovaně vydávána v upravovaných a doplňovaných vydáních ve čtyřech reedicích do roku 1980. Její přepracovaný text se dočkal vydání i v tehdejší Německé demokratické republice. Jaroslav Komínek se věnoval také otázkám traumatologie, což bylo obsahem jeho kandidátské disertační práce „Úraz zubů u dětí“.

V roce 1959 odchází z Karlova náměstí na pracoviště dětské kliniky v Sokolské ulici, aby tam připravil projekt plánované dětské stomatologické kliniky v nově budovaném areálu Fakultní nemocnice v Motole. V prosinci roku 1970 zahájila svou činnost dětská stomatologická klinika včetně lůžkového oddělení. Toto pracoviště mělo 14 lůžek, 3 kojenecké postýlky, 2 operační sály, ambulanční část a vlastní radiologické oddělení. To již byl Jaroslav Komínek jmenován řádným profesorem pro obor dětské stomatologie. Toto postavení získal na základě svých úspěchů, jimiž byly jmenování docentem po obhájení práce „Konzervační chirurgické metody při ošetřování zubů u dětí“ v roce 1961 a doktorát lékařských věd na základě disertace „Nová koncepce ošetřování zubů s nedokončeným vývojem“.

Dětská stomatologická klinika se úspěšně rozvíjela. Když v roce 1985 slavila 15. výročí svého založení, měla již 49 zaměstnanců, z toho 14 lékařů, psychologa, specialistu na genetiku, onkologii a laboratorní zázemí. Na klinice byly vybudovány odborné poradny pro genetiku, onkologii, dětskou protetiku, artropatii temporomandibulárního kloubu a poradna pro hendikepované děti.

Při náročné organizační práci na klinice se profesor Komínek věnuje publikační činnosti. Uveřejnil přes sto prací v časopisech českých i zahraničních a byl spoluautorem jedenácti učebnic a skript pro studenty.

Jeho spolupracovník doc. MUDr. Jiří Ramba, DrSc., o profesoru Komínkovi napsal: „Dětskou stomatologii dovedl na takovou odbornou úroveň, že se stala respektovaným medicínským oborem. Vytvořil českou školu, která svojí úrovní a rozsahem odbornosti převýšila srovnání se zahraničními pracovišti. Rád učil a stejně tak rád předával zkušenosti všem, kteří o to projevili zájem, vychovával i pomáhal.“

Profesor Komínek byl neobyčejně laskavým člověkem, vždy s téměř chlapeckým úsměvem ve tváři. Své volné chvíle trávil v jižních Čechách na své chalupě v Jarošově. Životním štěstím pro profesora Komínka bylo i jeho rodinné zázemí. Jeho choť, doc. MUDr. Olga Komínková, CSc., (†2019) se věnovala protetické stomatologii se zaměřením na chrup pacientů trpících parodontopatiemi. Všechny dcery se rozhodly pro zdravotnická povolání. Nejstarší Marie vystudovala pediatrii, Zdeňka se stala zdravotní sestrou a působí jako vodní záchranářka, Olga se věnuje fyziatrii. Profesor Komínek svou rodinu, kliniku a pacienty navždy opustil 2. března 1986.

Poděkování: Autor děkuje za poskytnutí fotografií paní Daniele Gaffarelli, dlouholeté sekretářce prof. J. Komínka.

Fotogalerie