Vzpomínky na doktora Jiřího Sedelmayera
Vzpomínkový článek věnovaný MUDr. Jiřímu Sedelmayerovi (3. 1. 1946 – 6. 7. 2019) připravila Společnost preventivní stomatologie, u jejíhož zrodu v roce 1998 dr. Sedelmayer stál.
Příběh o tom, jak jeden člověk dokázal ovlivnit mnoho lidských životů
Začalo to před více než dvaceti roky. O rok starší kamarád a kolega mne přihlásil na kurz „nějakého“ Sedelmayera o tom, jak pracovat s amalgámem. Nevěděl jsem, o koho jde. To jméno jsem do té doby neznal. Byl jsem čerstvě po škole. Měl jsem pocit, že všechno znám, všechno umím, amalgámu jsem měl odpřednášeno dost. Sice nevím, co nového bych se tam měl dozvědět, ale když už mne přihlásil, pojedu si to poslechnout. Ani vlastně nevím proč. A tím začala moje opravdická zubařská kariéra.
Na přednášce jsem seděl, poslouchal, čím déle trvala, tím víc jsem si psal, zběsile kreslil schémata a obrázky, padala mi brada a žasl jsem. Poprvé v životě jsem viděl a slyšel učitele, který vysvětloval látku s láskou, s hlubokým porozuměním problematice. Bylo znát, že přestože nám k tématu říká všechno, co potřebujeme vědět, ví toho mnohem víc. Vysvětloval pravidla, která byla snadno pochopitelná, s logickými důsledky. Pro každý tah brouskem byl důvod, každá část kavity měla svou důležitost. Na každou otázku měl odpověď, na každé „proč?“ měl argument. A nebyly to běžně používané odpovědi typu „protože je to tak napsané“ nebo v horším případě „protože jsem to řekl“. Mistrně používal mnoho názorných ilustrací, vtipných příměrů, které snadno uvíznou v paměti. Když kurz skončil, spadla opona a z pohádkového snu o ideální výplni jsme se museli vrátit do reality všedního dne. Ani se mi nechtělo odjet. Ihned na místě jsme se prakticky všichni přihlásili na všechny další kurzy, které byly vypsané.
Nejkrásnější na tom bylo, že všechny informace jsme mohli hned druhý den přímo převádět do praxe. Pravda, jel jsem domů smutný, s pocitem „všechno špatně“ (protože, ohledně amalgámu, vše co jsem si doposud myslel, že je dobře, bylo špatně – bez pravidel, bez důležitých informací), ale s jasnou vizí, jak to dělat dobře.
A sjezdil jsem, co se dalo. Nebylo nás tehdy málo. Jméno Jiří Sedelmayer znal v té době už každý. Někteří ho milovali, jiní ho nesnášeli. Ale znal ho každý. Jirka měl dar předat informace způsobem, který oslovil každou otevřenou mysl. Mistrovsky mluvil o amalgámu, o skusových snímcích, o kompozitech, endodoncii, parodontologii, kyretách, anestezii. Už tenkrát před lety zdůrazňoval nezbytnost zhotovování preventivních skusových snímků nutných ke skutečně kvalitnímu vyšetření pacienta. Na vlastní kůži jsme si mohli všichni hned poté, co jsme sehnali držáky na BTW snímky, vyzkoušet to zklamání. Ten pocit z krásných zdravých zubů rozbil na prach zhotovený RTG snímek, kdy se dostavilo prozření, že dosud aplikovaná prevence vlastně vůbec nefunguje.
Jirka sám stále častěji opouštěl tu restorativní část stomatologie a zaměřoval se stále více a více na skutečně funkční prevenci. Na problematiku skutečně kauzální terapie. Následně přinesl mezizubní kartáčky, ze kterých jsme byli nadšení. Sice jsme všichni krváceli z mezizubních prostor, ale naštěstí se asi po týdnu krvácení zastavilo. A již se znovu neobjevilo.
A tak jsem se v roce 1999 dostal na dnes již legendární „Týden čistých zubů“. Akce, kde se týden teoreticky přednáší a po odpolednech prakticky trénují dovednosti nezbytné k udržení čistých a zdravých tkání v ústech. Mohli bychom si říct „taková blbost“, ale Jirka dovedl mistrně vysvětlit a doložit, proč bez smysluplné a skutečně funkční prevence celá zubařina vlastně úplně postrádá smysl. A my jsme to Jirkovi uvěřili. Začali jsme to dělat se svými pacienty a ono to fungovalo. Mechanickému odstraňování plaku jako jedinému smysluplnému a dlouhodobě udržitelnému pilíři prevence jsme propadli zcela. Naprosto, ale ne bezhlavě. Bylo to všechno podloženo informacemi a logickými argumenty. Ke všemu, co nám Jirka podával, dodával dostatek skutečně vědecky podložených informací, příměrů, citací, argumentů pro to, abychom si byli jistí. Pacienti přestávají krvácet, přestávají se objevovat nové kazy, znovu se dostavuje radost z dobře odvedené práce. Všechno je tak jasné, tak osvěžující, že prostě nelze jinak. Od té doby nás začala zubařina opravdu bavit.
Možná poprvé jsme si uvědomili, že skutečně můžeme svým pacientům pomoci, že máme v ruce nástroj na to je vyléčit. Nejen stále dokola opravovat zničené zuby a hledat a řešit nové a nové kazy. Zní to jako zázrak, někteří pacienti to tak i skutečně vnímají, skutečně to funguje. Dásně nekrvácí, zápach z úst mizí. A jen díky Jirkovi se ta funkční prevence dokázala zpopularizovat a dostat do povědomí nejen odborné, ale často i laické veřejnosti. Ale jsme stále v menšině. Stále se na školách učí nesmysly, stále mainstream doporučuje techniky prevence, které nefungují. A přestože (nebo možná právě proto) byl Jirka kvůli svým neotřelým, nekonformním a jasným názorům často trnem v oku vládnoucí garnituře zubařů v ČR, jeho jasná vize inspirovala a vychovala řadu následovníků. Ti, kteří uvěřili Jirkovi Sedelmayerovi, ví své. Jako v duchu starého arabského přísloví „psi štěkají, ale karavana jede dál“.
Zde nelze jinak, než před Jirkovou prací smeknout a poděkovat. Poděkovat za to, co nám dal, jak strašně moc změnil náš přístup k naší profesi, ať už zubního lékaře, nebo dentální hygienistky. A poděkovat i za naše pacienty. Za všechny, kteří si nechali poradit a pomoci a ve vlastních ústech poznali ten pocit skutečně vyčištěných zubů.
Strávili jsme s Jirkou spoustu večerů, kdy vyprávěl historky ze života a my smíchy padali ze židlí. Jsem rád, že jsem mohl být Jirkův kamarád.
V roce 1998 vznikla Společnost preventivní stomatologie. Společnost sdružující zubní lékaře a dentální hygienistky. Momentálně je to největší odborná společnost v ČR, ojedinělá v tom, že členství je podmíněno aktivním přístupem a nutností sám sebe nechat jednou za rok překontrolovat, zdali jsme stále ještě vůči svým pacientům „odborníci na úrovni“. Uvědomujeme si, že bez opakované kontroly kvalita klesá. Za to opět patří dík Jirkovi, že tuhle vizi k nám do ČR přivezl – a nejen do ČR, myšlenka ITOP (individuálně trénované orální prevence) se rozletěla po celém světě.
Přestože je nad slunce jasné, že všechno jednou skončí, nečekali jsme, že to bude tak brzy. Letos nás Jirka opustil a je na nás, abychom jeho odkaz nesli dál.
Daniel 12:3 Bible 21: „Moudří budou zářit jasem oblohy; ti, kteří mnohé k spravedlnosti přivádí, budou jak hvězdy navždy, navěky!“
19. 10. 2019
Print: LKS. 2019; 29(10): S164 – S165
Autor:
Fotografie
- Archiv ČSK
Rubrika:
Téma: