Souhrn: V rámci autorova zjištění v obrazové dokumentaci monografie profesora Emanuela Vlčka „Čeští králové I“ byly analyzovány morfologické změny na čelistech a chrupu Alžběty Pomořanské, čtvrté manželky Karla IV. Na panoramatickém snímku jsou patrné známky vývojové anomálie pravé poloviny dolní čelisti, projevující se vysokým a delším tělem čelisti, krátkým ramenem a chybějící kloubní hlavicí v místě krčku. Ukázalo se, že nalezená asymetrie pravé poloviny dolní čelisti byla důsledkem zlomeniny kloubního výběžku dolní čelisti, kterou utrpěla pravděpodobně mezi dvanáctým až patnáctým rokem života. Nejspíše se jednalo o vysokou dislokovanou zlomeninu pravého kondylu v místě kloubního krčku.

Klíčová slova: vývojová anomálie, poúrazová asymetrie, zlomenina kloubního výběžku, dolní čelist

Mandible fracture in Elisabeth of Pomerania, the Czech Queen and Roman Empress

Case report

Summary: Within author‘s findings in the pictorial documentation of Professor Emanuel Vlček‘s monography called “Czech Kings, part I”, the morphological changes in the jaws and teeth of Elisabeth of Pomerania, the fourth wife of Charles IV, were analysed. In the panoramic image there are signs of developmental anomaly of the right half of mandible, manifested by high and longer body, short ramus and missing joint head at the site of neck. It was found that the detected asymmetry of the right half of mandible was a consequence of condylar process fracture which she undergone probably between 12 and 15 years of age. Most likely it was a high displaced fracture of the right condyle at the site of the articular neck.

Key words: developmental anomaly, post-traumatic asymmetry, fracture of the condyle, mandible

Úvod

Politické zájmy císaře a krále Karla IV. motivovaly uzavírání jeho sňatků. Nejinak tomu bylo u svatby s jeho poslední ženou, Alžbětou Pomořanskou. Jednání o sňatku začalo přibližně tři čtvrtě roku po smrti jeho třetí ženy Anny Svídnické.

Alžběta (Eliška) Pomořanská, čtvrtá manželka císaře a krále Karla IV., se narodila kolem roku 1347. Alžběta na svou dobu doslova kypěla zdravím a temperamentem, byla energická a tvrdohlavá, čímž se lišila od tehdejších šlechtických dívek. Byla dcerou vévody Bogislava (Bohuslava) V. Pomořanského a princezny Alžběty, dcery polského krále Kazimíra Velikého. V Krakově 21. května 1363, kdy bylo Alžbětě šestnáct let, uzavřela sňatek s Karlem IV. Dne 18. června 1363 byla v Praze korunována českou královnou z rukou arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Za zmínku stojí, že několik dní před její korunovací byl českou šlechtou za budoucího českého panovníka korunován i dvouletý kralevic Václav, kterému tak jeho otec oficiálně zajistil nástupnická práva.

Císařovna Alžběta byla nejplodnější z manželek Karla IV., během manželství mu porodila šest dětí. Jako první z nich se narodila 11. května 1366 v Praze dcera Anna Lucemburská, pozdější anglická královna. Byla manželkou Richarda II. Plantageneta. Dne 14. února 1368 se v Norimberku narodil císařův třetí syn Zikmund Lucemburský, uherský, římský, český a lombardský král, a 22. června 1370 v Praze další syn Jan (Zhořelecký), pojmenovaný po Janovi Lucemburském. V následujících letech porodila ještě dceru Markétu a další dva syny (Karla a Jindřicha), kteří záhy zemřeli (viz rodokmen).

Karel a Alžběta měli zřejmě harmonické manželství. V roce 1371 byl Karel vážně nemocen a Alžběta vykonala pěší pouť z Karlštejna ke katedrále sv. Víta v Praze, aby se modlila za jeho zdraví, a na podporu své žádosti přinesla četné dary. Alžběta Pomořanská zemřela 14. února 1393 v ústraní na svém sídle ve věnném městě českých královen Hradci Králové.

Alžběta se do historie zapsala svými mimořádnými tělesnými dispozicemi, o nichž si již současníci vyprávěli nejednu legendu (použito v divadelní hře Jaroslava Vrchlického „Noc na Karlštejně“), měla statnou a urostlou postavu. Dobový kronikář Beneš Krabice z Weitmile (†1375) s obdivem zaznamenal: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tuto podkovu ta paní svýma vlastníma rukama zlomila... také silné a velmi tlusté nože vojáků a kuchařů lámala... navíc trhala brnění nebo pancíře na těle rytířů, což po ní nesvedl žádný muž.“ Šířila se pak zvěst, že „od dob Libuše nebylo v Čechách silnější ženy“. Kronikář se také zmiňuje o její skromnosti: „A ačkoliv měla převelikou tělesnou sílu, přece se tím nechlubila ani nevynášela ve svém srdci, ale připisujíc svou sílu Nejvyššímu, neukazovala ji často, ale jen když pak císař poručil,“ [1]. Je zaznamenáno, že dvaadvacetiletá „...Alžběta po své císařské korunovaci 1. listopadu 1369, projela na koni s korunou na hlavě a uprostřed dvou kardinálů-biskupů ulicemi Říma, udivujíc svým statným vzezřením.“ Jedině tvrdým tělesným výcvikem, jakému se podrobovali mladí chlapci na šlechtických dvorech, mohla získat svoji sílu a zdatnost. Některé ze středověkých pohybových aktivit je možno považovat za sport, ovšem nabízí se možnost označovat je i hrou. Lze si ji představit, jak se svým o pět let mladším bratrem Kazimírem IV. běhají, skáčou, šplhají, v pozdějším věku házejí kopím, střílejí z luku a učí se bezpečně ovládat koně. V dětství Alžběty také došlo k události, na jejíž následky upozornil až nově zaměřený průzkum fotografické a rentgenologické dokumentace, provedené během exhumace Alžbětiných pozůstatků [2].

Exhumace královniných pozůstatků

Dne 19. května 1986 byl komisionálně otevřen hrob s pozůstatky manželek Karla IV. Po odstranění čtyř neporušených pečetí bylo sejmuto víko rakve a v obalu z brokátové látky bylo nalezeno šest lebek i s dolními čelistmi. Celý prostor vyplňovaly kosti postkraniálního skeletu více jedinců. Již nález šesti lebek v rakvi, kde měly být uloženy pozůstatky čtyř královen, vedl k rozhodnutí otevřít dva zbývající hroby. Dne 24. října 1986 byla za přítomnosti komise otevřena tumba Václava IV., jakož i druhá s pozůstatky více osob, a vyjmuty jednotlivé rakve.

Identifikace jednotlivých blíže neoznačených pozůstatků byla možná až po jejich laboratorním zpracování, po nezbytném využití porovnávací anatomie a zjištění sérologické příslušnosti jednotlivých koster k nalezeným lebkám. Byla použita i metoda superprojekce lebek se sochařskými portréty manželek Karla IV., která prokázala naprosto jasné shody mezi lebkami a tvářemi Anny Falcké, Anny Svídnické a Alžběty Pomořanské.

Během překládání ostatků v dřívějších dobách došlo k záměnám: Alžbětina kostra byla uložena do rakve Václava IV. spolu s jeho lebkou, zatímco jeho skelet byl ve sběrné tumbě společně s jeho bratrem Janem Zhořeleckým. Poněkud komplikovanější srovnání se vyskytlo při hodnocení lebek Blanky z Valois a páté účastnice pohřbu Johany Bavorské, první manželky krále Václava IV. Provedená superprojekce nakonec rozhodla o přisouzení lebek i těmto dvěma královnám. Šestá lebka nebyla historicky identifikovatelná, musela však mít úzký vztah k rodině, když byla pohřbena společně s ostatními královskými manželkami.

Podle protokolu o opětovném uložení kosterních pozůstatků čtyř manželek císaře a krále Karla IV. rozhodla odborná komise dne 27. května 1991, aby do rakve označené jejich jmény byly uložené ostatky těchto královen. Zbývající ženská kostra neurčitelné ženy (Femina ignota) a lebka s kostrou Johany Bavorské byly téhož dne uloženy do rakví označených „Jan, vévoda zhořelecký, a ostatky neznámých osob“, a „Václav IV.“, s ostatky syna Karla IV.

Lebka Alžběty Pomořanské

Lebka Alžběty Pomořanské se dochovala neporušená, nese jen drobné puklinky v povrchu kosti vzniklé po rychlém vysychání pozůstatků po jejich vyjmutí z hrobky. Při pohledu shora je lebka eliptického obrysu.

Ve frontální normě je obličej vysoký a úzký, s vysokými očnicemi, úzkým nosem a velmi vysokou horní čelistí, především alveolárních partií. Čelo je úzké, očnice jsou zakulacené, na horních okrajích s frontálními incizurami a řadou drobných supraorbitálních otvůrků. Nosní kořen je úzký, nosní kůstky úzké. Lícní kosti jsou slabé. Vysoké přední stěny maxily jsou značně prohloubeny. Velmi výrazné je ohraničení alveolu obou špičáků a juga alveolaria horních řezáků. Foramina infraorbitalia jsou malá, štěrbinovitá a skloněná dolů. V bočném pohledu se uplatňují obličejové partie lebky, na nichž dominuje kostra nosu, spina nasalis anterior je málo výrazná. V obrysu se uplatňuje i postavení předních zubů obou čelistí. Arcus zygomaticus je vpravo slabý, vlevo odlomen. Na dolní čelisti byly přichyceny ještě zbytky mumifikovaných tkání, levý úhel se částečně rozpadl.

V mezičelistním vztahu je patrna III. třída dle Anglea, kde zuby 16 až 13, a 24 až 26 jsou ve zkříženém skusu. Uveden je detailní popis jednotlivých zubů s různě rozdílnou abrazí na styčných ploškách, chrup byl kompletně prořezán a bez kazu, prázdné lůžko po postmortálně ztraceném zubu 22, dále intravitální ztráta zubu 35 a kompenzační sklon zubu 36 do mezery.

Vlastní pozorování

Krátce poté, co vyšla publikace profesora Emanuela Vlčka „Čeští králové I“, jsem prohlédl obrazovou dokumentaci kosterních pozůstatků Alžběty Pomořanské, a o překvapivém a dosud nezveřejněném nálezu na mandibule podávám tuto zprávu.

Na panoramatickém snímku jsou patrné známky vývojové anomálie pravé poloviny dolní čelisti, projevující se vysokým a delším tělem čelisti, krátkým ramenem a chybějící kloubní hlavicí v místě krčku. Metrické rozdíly při přibližném zvětšení na formát panoramatického snímku jsou následující. Výška ramen: incisura mandibulae – gonion vpravo 5,0 cm, vlevo 5,5 cm; délka těla mandibuly: gonion – symphysis mentis vpravo 10,5 cm, vlevo 9,5 cm. Stejné známky nepravidelnosti jsou patrné i na provedených rentgenových snímcích v bočné a předozadní projekci (obr. 1).

Na předozadním snímku lebky chybí zmíněná horní část pravého kondylu, bradová část je lehce posunuta do pravé strany (obr. 2a). Na bočném snímku lebky je patrný markantní rozdíl v předozadním postavení pravého ramene čelisti, kontury ukazují zkrácenou pravou polovinu ramene, které se od úhlu směrem vzhůru a dopředu vzdaluje obrysu opačné strany. Zřetelně vystupuje bimaxilární protruze frontálních zubů (obr. 2b), (obr. 2c). Při pohledu na lebku zezadu je na pravé straně patrné enormně vyšší tělo čelisti a prominuje kostní ostruha úhlu (obr. 3). Černobílé snímky lebky královny, pořízené v základních projekcích, mají chybějící kondyl laboratorně domodelovaný (obr. 4).

Na výřezu báze lební jsou jasně patrné tvarové změny pravé kloubní jamky. Původní prostornější jamka je pokryta vrstvičkou dodatečně vytvořené kosti, od okolí dobře ohraničené ostřejším zářezem, svým tvarem připomíná cibulovou slupku (obr. 5). Jde o nepochybný doklad pozdějšího sníženého kontaktu kloubní hlavice s jamkou. Známka toho, že došlo ke zlomenině v mandibulárním krčku, kde se úlomek dislokoval a rozpustil ztrátou cévního zásobení. Z dosud funkční růstové chrupavky se vytvořil nový, i když menší kloubní výběžek, který se však nedochoval. Musíme připustit i druhou možnost, že šlo o trauma samotné hlavice a v průběhu remodelace k její atrofii.

Další zajímavý nález je na chrupu i na skusu královny. Přes nepříliš vyhovující reprodukci fotografií je evidentní, že střed dolního zubního oblouku je posunut do pravé strany, rozdílná je výška těla čelisti, frontální zuby téže strany se sklánějí ke střední čáře. Řezáky jsou ve skusu hrana na hranu. Na pravé straně je výrazný zákus horních postranních zubů (obr. 6). To vše dokazuje, že s velkou pravděpodobností šlo o doprovodný nález k zjištěné anomálii dolní čelisti. K tomu lze přičíst i větší abrazi hrbolků molárů levé strany, stejně jako i řezáků (tab. 1), (tab. 2).

Diskuze a závěr

V rámci autorova zjištění v obrazové dokumentaci monografie profesora Vlčka „Čeští králové I“, byly analyzovány morfologické změny na čelistech a chrupu Alžběty Pomořanské, čtvrté manželky Karla IV. Ukázalo se, že nalezená asymetrie pravé poloviny dolní čelisti byla důsledkem zlomeniny kloubního výběžku dolní čelisti, kterou dle našich zkušeností utrpěla mezi dvanáctým až patnáctým rokem života. Nejspíše se jednalo o vysokou dislokovanou zlomeninu pravého kondylu v místě kloubního krčku (klasifikace dle Lunda, 1971) [3, 4].

Po celou dobu, než došlo k definitivní remodelaci (v podobě sekundární kloubní hlavice, které se přizpůsobila i jamka vytvořenou vrstvičkou kosti), dívka žvýkala na levé straně. Tím se do sedmnácti let věku zpomalil růst ramene pravé poloviny čelisti, avšak zvýšila se výška těla čelisti. Kompenzačně se přizpůsoboval i dolní zubní oblouk, jeho výsledkem byl zákus horních zubů pravé strany a zřejmě i skus hrana na hranu ve frontálním úseku.

O přechodném několikaletém zatěžování levé poloviny čelistí může svědčit i vyšší abraze molárů o půl stupně podle Bílého klasifikace [5]. Při biomechanickém výzkumu v osmdesátých letech minulého století byly poznány hlavní směry šíření silových napětí v obličejovém skeletu při zátěži vyvolané pohybem čelisti a žvýkáním [6, 7, 8]. Mimo jiné se vysvětlila příčina zvláštního tvaru dolní čelisti u ankylóz, kde dominuje masivně vytvořený úhel s typickým ventrálně umístěným antegoniálním zářezem při spodní hraně [9]. Zanikající pohyblivostí v kloubu, provázenou nedostatečnou zátěží na čelist a tím i podstatně sníženou koncentrací roznesené tlakové síly, dochází k periostální apozici kosti při dolním okraji v místě úhlu čelisti.

Stejný obraz, byť méně výrazný, pak nacházíme i u takových poúrazových stavů, k jakému došlo v mládí u české královny Alžběty Pomořanské.

Obrazová dokumentace