Dr. M. D. Štembera byl významnou rakovnickou osobností, nezabýval se pouze medicínou, ale nezanedbatelná byla i jeho činnost veřejná. Byl spoluzakladatelem rakovnické knihovny a malé ochotnické divadelní společnosti, zabýval se historií Rakovnicka. Známé jsou jeho literární práce, přátelil se s J. K. Tylem, byl známým buditelem a vlastencem poloviny devatenáctého století.

„Zubospráva“, vydaná autorovým nákladem v roce 1865, zapadá do jeho osvětové činnosti a lékařské praxe, kterou nejprve jako ranhojič a po dokončení medicíny v roce 1851 jako všeobecný lékař provozoval v Rakovníku. Jeho kniha je uváděna jako první česky psaná publikace o zubech určená široké laické veřejnosti. Jejím účelem je podle autora „poučiti svých krajanů o ústrojnosti zubů a jejich látek a ukázati, čeho činiti a čeho se varovati mají, chtíce sobě na dlouho pěkných a zdravých zubů zachovati“.

Dr. M. D. Štembera ve své knize, která má celkem 54 strany a obrazové přílohy, popisuje čelisti a jednotlivé zuby. Seznamuje čtenáře s pořadím prořezávání dočasných i stálých zubů a nepravidelnostmi v pořadí prořezávání zubů, jejich tvaru a postavení. Podrobně se věnuje „náchylnosti k nemocem a neduhům zubů“ a vyjmenovává vlivy, které se v té době považovaly za škodlivé zubům. Přidává mnoho rad a doporučení, jak o zuby pečovat. Zdůrazňuje úlohu rodičů při výchově dětí k péči o ústa a zuby. Těm je také celá kniha určena především, což uvádí hned na titulní straně – „Věnováno českoslovanským rodičům, pěstounům a vychovatelům“. Doporučuje každoroční prohlídku zubů a úst lékařem, v denní péči o zuby nabádá k pečlivému čištění zubů kartáčkem a vypláchnutí úst teplou vodou ráno, po obědě a po večeři. Je si vědom strachu z ošetřování zubů a zmiňuje možnost bezbolestného vyjímání zubů při uspání chloroformem, což ve své praxi používal. Uvádí stručně i způsoby náhrady ztracených zubů odpovídající možnostem venkovského lékaře v polovině 19. století.

Velmi zajímavá je závěrečná část knihy, uvědomíme-li si dobu, kdy ji dr. M. D. Štembera psal, a proto ji krátce zmíním samostatně a podrobněji. Poslední kapitola knihy se jmenuje „O tabulce zuboznačné a jejím účeli“. Dr. Štembera radí rodičům, aby svým dětem zhotovili tabulku, do které budou zapisovat, kdy dětem který zub prořezal a kdy byl ztracen, a to jak zub dočasný, tak i stálý. Tabulku by si v dospělosti každý vedl sám dále. Vzor tabulky je přílohou knihy (obr. 2). A jaký tedy měl být její účel? Tabulka, přístupná dětem tak, aby si v ní mohly číst, měla jednak vzbudit jejich zájem o vlastní zuby a péči o ně, ale současně také měla sloužit jako záznam o prořezávání a ztrátě zubů i lékaři při pravidelných zubních prohlídkách či při rozhodování o vhodném ošetření zubů. Dr. Štembera doslova píše: „Avšak i lékařům takové zuboznačné tabulky někdy dobré služby prokázati mohou. …Křivému rostění by se často lehce odpomohlo, a to sice vyjmutím jednoho nebo dvou mléčných zubů, kdyby jen rodiče věděli, že to skutečně ještě mléčné zuby jsou; ano i lékař k poradě povolaný často takových zubů rozeznati nedovede, a protož v tom ohledu zuboznačné tabulky i lékařům dobře poslouží.“ Mám-li tedy odpovědět na otázku, co mělo být účelem této tabulky, myslím, že ji mohu přirovnat k zubnímu průkazu dítěte používanému o sto padesát let později – záznam o stavu a vývoji dětského chrupu, informace pro lékaře a v neposlední řadě pokus o vzbuzení zájmu o vlastní zdravé zuby.

Tuto malou připomínku drobné knížky o zubech z roku 1865 uzavřu slovy samotného autora: „A tak ukončiv toto prostonárodní navedení o zubech člověčích, nemohu opomenouti opětně svých laskavých krajanů napomenouti: Opatrujte všemožně svých zubů! neb: Dobré zuby, dlouhý věk!“

Fotogalerie