Byl horký srpnový den roku 1914, kdy se před profesorem Janem Jesenským ocitnul pacient vyžadující ošetření poraněné dolní čelisti. Když Jesenský pacienta vyšetřil, byl zděšen: nalezl v rozdrceném alveolárním výběžku částečky kostí s úlomky zubů, rána hnisala, hygiena ústní dutiny byla zcela nedostatečná, poraněné a zanícené byly i měkké části obličeje, pacient byl vyhublý a dehydratovaný. Tento stav nebyl překvapením, když Jesenský zjistil, že trvalo přes dva týdny, než pacient dorazil k ošetření. Známe i jeho jméno, byl to nadporučík Klatovský a ránu způsobil 7. srpna šrapnel na srbské frontě.

„Usměvavý profesor neseděl za katedrou, nestál za řečnickým pultíkem, nýbrž volně procházel posluchárnou, chvílemi se opíral o zeď a překrásně, zřetelně a jasně mluvil. Mluvil a kouřil. Ano, zapaloval si jednu cigaretu za druhou, za našich dob to byly Zory, nejlevnější druh, které vytahoval ze svazečku v novinovém papíře z kapsy pláště. Monokl z pravého oka občas přeleštil kapesníkem. S posluchači udržoval stálý přímý kontakt, přispíval kazuistikami ze své bohaté praxe i veselými příhodami, které vyjasňovaly náladu a fixovaly látku do paměti.“ Tak vzpomínal na svého učitele prof. Jesenského přednosta královéhradecké stomatologické kliniky profesor Leon Sazama.