„Usměvavý profesor neseděl za katedrou, nestál za řečnickým pultíkem, nýbrž volně procházel posluchárnou, chvílemi se opíral o zeď a překrásně, zřetelně a jasně mluvil. Mluvil a kouřil. Ano, zapaloval si jednu cigaretu za druhou, za našich dob to byly Zory, nejlevnější druh, které vytahoval ze svazečku v novinovém papíře z kapsy pláště. Monokl z pravého oka občas přeleštil kapesníkem. S posluchači udržoval stálý přímý kontakt, přispíval kazuistikami ze své bohaté praxe i veselými příhodami, které vyjasňovaly náladu a fixovaly látku do paměti.“ Tak vzpomínal na svého učitele prof. Jesenského přednosta královéhradecké stomatologické kliniky profesor Leon Sazama.

Byl horký srpnový den roku 1914, kdy se před profesorem Janem Jesenským ocitnul pacient vyžadující ošetření poraněné dolní čelisti. Když Jesenský pacienta vyšetřil, byl zděšen: nalezl v rozdrceném alveolárním výběžku částečky kostí s úlomky zubů, rána hnisala, hygiena ústní dutiny byla zcela nedostatečná, poraněné a zanícené byly i měkké části obličeje, pacient byl vyhublý a dehydratovaný. Tento stav nebyl překvapením, když Jesenský zjistil, že trvalo přes dva týdny, než pacient dorazil k ošetření. Známe i jeho jméno, byl to nadporučík Klatovský a ránu způsobil 7. srpna šrapnel na srbské frontě.

Rodina Jesenských dala medicíně několik velkých osobností. Letos v květnu Komora na pražském Olšanském hřbitově uctila památku nadějných stomatologů, synovců prof. J. Jesenského – bratrů Jana a Jiřího Jesenských a jejich manželek. Všichni čtyři byli popraveni Němci 24. 10. 1942 v Mauthausenu za spolupráci při atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha (viz str. 121). V rodině Jesenských ovšem najdeme také významné osobnosti, které vynikly i v jiných oborech. Patří mezi ně například spisovatelka a básnířka Růžena Jesenská (1863 – 1940), její mladší sestra překladatelka a mozaikářka Marie Jesenská (1867 – 1952) – a také jejich neteř novinářka a spisovatelka Milena Jesenská (1896 – 1944), dcera prof. J. Jesenského. Milena se rovněž zapojila do odboje proti nacistické okupaci a zemřela v koncentračním táboře v Ravensbrücku v roce 1944. Připomeňme si nyní její pohnutý, ale poměrně málo známý životní příběh, který pro LKS zpracoval doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc..

Profesor Jan Jesenský si po vybudování první české zubní kliniky toužil splnit ještě jedno velké přání – najít vhodnou osobu, která by v jeho díle pokračovala. Hledal ji nejprve mezi svými nejbližšími, ale dcera Milena medicínu studovat nechtěla, její nadání, schopnosti i zájmy patřily literatuře, což zřejmě zdědila po své tetě, spisovatelce Růženě Jesenské. A tak pokračování v rodinné tradici připadlo Jesenského synovcům – Janovi a Jiřímu.

V loňském roce uplynulo 130 let od narození profesora Františka Kostečky, který převzal vedení pražské Zubní kliniky od profesora Jana Jesenského.

Přírodovědec, který si při antropologickém výzkumu uvědomil význam chrupu a rozhodl se jít studovat medicínu, aby se mohl věnovat stomatologii – to byl Ferdinand Škaloud.

Mezi významné osobnosti českého zubního lékařství druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století patřil Karel Wachsmann. Vstoupil na lékařskou fakultu inspirován příkladem svého otce.

Profesor MUDr. František Neuwirt, též někdy psáno Neuwirth, (1895 – 1957) patřil k významným osobnostem české stomatologie. V minulém LKS 10/2019 jsme se zaměřili na život a dílo prof. Neuwirta. V této druhé části zveřejňujeme ojedinělé autentické vzpomínky snachy pana profesora doc. MUDr. Radany Neuwirtové, CSc.

Profesor MUDr. František Neuwirt, též někdy psáno Neuwirth, (1895 – 1957) patřil k významným osobnostem české stomatologie. Vždy vnímal zubní lékařství jako jeden z oborů medicíny a byl zakladatelem II. stomatologické kliniky LF UK v Praze.

Když Eduard Nessel přijímal jako demonstrátora ambulatoria medika Jaromíra Křečana, jistě netušil, že toto jméno bude znít zubním lékařstvím téměř po celé dvacáté století.