Kniha má tvrdou vazbu, což odpovídá jejímu cíli být více monografií než vysokoškolským skriptem. Je rozdělena na jedenáct kapitol, které se postupně zabývají evoluční historií zubů, tvrdými zubními tkáněmi, ústní sliznicí a parodontem, ekologií dutiny ústní, buněčnou diferenciací v embryologii a regeneraci (reparaci), extracelulární matrix, fyziologií kostěné tkáně, erupcí zubů, okluzí, opotřebením zubů, temporomandibulárním skloubením, somatosenzitivitou a senzorikou dutiny ústní, vybranými fyziologickými funkcemi orofaciálního systému (reflexy, žvýkání, polykání, mluvení) a stárnutím orofaciálního systému. K těmto jedenácti kapitolám je připojeno osm dodatků, slovníček pojmů a rejstřík.

Autor v monografii pojímá orální fyziologii jako integrální součást klinické stomatologie, kniha je proto doslova „nabita“ klinickými údaji, a to takovým způsobem, že autor u většiny teoretických sdělení ihned rozvíjí jeho klinické implikace. Toto, u nás stále relativně méně běžné pojetí teoretických oborů, je pro čtenáře i pedagogy didakticky velmi cenné. Svou komplexností a okamžitou aplikovatelností do klinické praxe ukazuje také slabiny u nás bohužel poměrně častého pojetí fyziologie ve výuce studentů zubního lékařství, která je zde pojímána spíše jako jakýsi bakalářský kurz („výtah pro bakaláře“) z kompletní lékařské fyziologie a nikoliv jako vysoce propracovaná orofaciální fyziologie, jdoucí v naší topograficko-anatomické oblasti do významně větší hloubky než všeobecné lékařství, která je potřebná pro pochopení klinicko-fyziologických souvislostí v klinické stomatologii. V tomto smyslu je autor i jeho kniha průkopníkem a je důležité knihu takto vnímat.

Autor se nebojí zabíhat do blízkých i vzdálených příbuzných oborů, jako je evoluční biologie, zoologie, kariologie, gnatologie, protetika, stomatochirurgie a řada dalších, naopak tak činí velmi často. Tím se v některých místech dostává do určité nevyváženosti, kdy může být text pro studenta prvních ročníků zubního lékařství značně komplikovaný velkým množstvím klinických termínů a na druhé straně pro zkušeného klinika hledajícího v knize podrobnou fyziologii dané oblasti text nedostačující, kdy navíc klinické poznámky jsou mu vesměs známé z klinické praxe. To však textu jako celku v žádném případě neubírá na zajímavosti, čtivosti či odbornosti.

Nutno konstatovat, že redakce nakladatelství Thieme odvedla vynikající práci. Kniha je na 176 stranách bohatě doplněna 166 vesměs barevnými ilustracemi, schématy a fotografiemi, které jsou pečlivě redakčně zpracovány, stejně jako vlastní text, který je téměř bez překlepů či gramatických chyb. Na konci každé kapitoly jsou odkazy na vybrané zdrojové a problematiku dále rozvíjející časopisecké práce i monografie. Nutno vyzdvihnout, že výběr citovaných publikací je vynikající, v učebnicích tohoto typu značně neobvyklý. Jsou zde například odkazy na fundamentální práce pojednávající o biomechanice kostí Juliuse Wolffa, ortodontické práce Williama Proffita, skvělý soubor prací o reflexech orofaciální oblasti Antoona De Laata, práce o disku čelistního kloubu Franklina Dolwicka a řada dalších.

Knihu lze proto všem studentům zubního lékařství i stomatologům vřele doporučit. Vhodné je k ní přistupovat jako k náhledu do fyziologicko-klinických souvislostí v orofaciálním systému, postavených na vědeckých základech, jenž může být velmi inspirativní jak pro studium stomatologické problematiky, tak pro vlastní klinickou práci. Naopak nedoporučuji ji vnímat jako oborovou monografii orální fyziologie či gnatologie – tyto ambice ale autor nemá.