LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Začnu osobní vzpomínkou. Před lety jsem profesorovi Jiřímu Mazánkovi odpovídal za anglickou paralelku na 1. LF UK. Než k nám poslali studenty z nové, leč rychle prestižní univerzity v Malmö, přijeli nám vysvětlit, že klíčové jsou pro výuku počet a kvalita zhotovených zubních výplní, popřípadě korunek. Dostali jsme s panem profesorem asi hodinové školení a také nás pak každý týden na dálku kontrolovali, kolik výplní bylo provedeno (popravdě, starost o studenty na nás udělala skvělý dojem!). Naše široce medicínské studium brali jako ztrátu času vzhledem k nutnému výcviku pro to, co profesor Mazánek naopak označoval s trochou ironie „zubním instalatérstvím“. Věcí, kterou se většina beztak doučí praxí, což se o základech medicíny říci nedá. Filozofie výuky byla diametrálně odlišná. Střih!

Letošní konferenci ADEE organizovala berlínská nemocnice Charité a akce se odehrávala ve slovutném domě pojmenovaném po profesorech Langenbeckovi a Virchowovi.

Letošní výroční konferenci ADEE (Association for Dental Education in Europe), která se konala 21. – 23. 8. 2019 v Berlíně, zahajoval speciální host prof. Klas Sjöberg z Malmö. V zásadě řekl, že dnes devadesátiletí senioři mají stále v ústech většinu svých zubů, a to často bez kazu, ale když už je jim potřeba provést ošetření, pak je to velmi komplikované, neboť trpí řadou onemocnění, s čímž je spojena bohatá medikace. Je tedy potřeba mnohem více učit studenty všeobecné medicíně než dříve! Pan profesor Mazánek by měl radost. Trendem pro prof. Sjöberga ovšem není jakási „redukovaná všeobecná medicína“, ale vršit znalosti kolem reálných situací z praxe. Vzít si skutečné pacienty a řešit rébus protikladných medikací. Cílem je, aby se zubní lékař méně obracel na všeobecné kolegy a neprodražoval zbytečnými konzultacemi a vyšetřeními zdravotnictví.

Symbolické bylo, že celá akce se odehrávala ve slovutném domě pojmenovaném po profesorech Langenbeckovi a Virchowovi, klíčových osobnostech vědecké medicíny Berlína, jenž byl na přelomu 19. a 20. století světovou metropolí vědy. Stomatologie byla na návštěvě u chirurgie.

Dva zajímavé trendy prezentoval ve dvou blocích prof. Falk Swendicke z hostující Charité Berlin. Prvním je defektoskopie, která umožňuje vyhledávat zubní kazy s pomocí scannerů nebo mobilních telefonů přímo samotným pacientům nebo i laickým pomocníkům zubního lékaře. Ten už pak jen potvrdí či vyvrátí diagnózu. Cílem je monitorovat zubní zdraví prakticky online z pohodlí domova nebo nabídnout dětem možnost vyšetření celé školy během krátkého času v pro ně bezpečné školní třídě. Jde i o omezení rentgenového vyšetřování. Jiným trendem, který představil, je „udržitelná stomatologie“. Velkým důrazem na hygienu a jednorázové pomůcky se stomatologie stala obrovským producentem odpadu, chcete-li i uhlíkové stopy. Nelze se vrátit někde k opakovaně použitelným pomůckám, třeba koncovkám savek či kelímkům na výplachy? Je nutné jezdit na orientační prohlídku k zubnímu lékaři, nestačí screening mobilním telefonem? Spousta provokativních myšlenek, na kterých se intenzivně pracuje.

Zajímavá byla diskuzní fóra věnovaná aprobačním řízením, kde byly velmi oceněny české zkušenosti a postupy. Jinou zajímavou debatou bylo integrované vzdělávání celého dentálního týmu na jedné škole, kde si všichni navzájem zvyknou spolupracovat a i třeba změní studium na základě výsledků. Tedy zavádí se studijní prostupnost mezi zubním technikem, zdravotní sestrou, dentální hygienistkou a i zubním lékařem. Je možno si „udělat“ i několik odborností najednou (typicky zubní technik a zubní lékař).

Neméně zajímavá byla výstava všemožných systémů virtuální výuky. Dnes už lze velmi dobře simulovat preparaci zubu, a to i taktilní vjemy. Pořád si ale kladu otázku, zda se vyplatí zaplatit 50 000 EUR za přístroj, když máme fantomy s umělými zuby, popřípadě extrahované zuby od pacientů. Zajímavé jsou už ale dnes simulátory pro některé náročnější procedury, například pro zavedení zubního implantátu. Tady vidím prostor pro vřazení těchto simulátorů mezi teorii a výkony na skutečných pacientech.

Fascinující jsou digitální systémy kontrolující a řídící celá výuková pracoviště. Jak dlouho ten či onen student pracoval dnes? Kolik pracoval během semestru? Kdy je potřeba vyměnit nástroje? Kdo zaostává ve výuce? Kolik odučí praktických případů ten či onen učitel?

Výuka pregraduální, ale i postgraduální, reaguje na vývoj oboru, který mění nástup digitálních technologií, a studenti na to musí být připraveni. S možnostmi informačních technologií a simulací je možné zvládnout za 5 – 6 let školy mnohem více, než si vůbec dokázala představit moje generace. Je to zajímavá doba pro studenty i učitele.

 

Z výstavy výukových simulátorů.