LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Poslední dobou se čeští zubní lékaři dělí na dvě poloviny. První polovina, která absolvovala nějaké školení či přednášku, kde se dověděla, co všechno je český zubař povinen zaznamenat, vyhodnotit, sledovat, hlásit, archivovat atd., zažívá nejednu bezesnou noc a žije v obavách, kdy se objeví kontrola a oznámí mu, že trestuhodným způsobem porušuje zákon, a proto musí zaplatit nemalou pokutu. Zatímco druhá polovina, která dosud na školení nebyla, nadále žije v sladké nevědomosti. Možná ne nadarmo se říká, že optimismus pramení z nedostatečné informovanosti.

MUDr. Zdeněk Poledna

Musím – ač nerad – konstatovat, že těch povinností, které s naší prací vůbec nesouvisejí a které musíme dodržovat, a které často ani neznáme, je už dnes tolik, že je nelze všechny splnit. Kritický bod již byl překročen. Již neplatí, že když budu mít vše v pořádku, nic mi nehrozí. Hrozí, protože všechno v pořádku mít nelze. Protože mnohá nařízení jsou zkrátka neproveditelná nebo nejasná, avšak jejich porušení se přísně trestá.

Vypadá to, že svět, ve kterém žijeme, je dnes posedlý bezpečností. Všechny ty nesmysly, které musíme provádět, jsou ze strany nařizovatelů vysvětlovány tím, že je to kvůli bezpečnosti naší práce, provozu a bezpečnosti pacientů. Bohužel se tyto tendence množí geometrickou řadou a zpětná vazba, tedy vyhodnocení dopadů na praxi, již dávno neexistuje. Dokáže například někdo seriózně vysvětlit, jaká katastrofa nastane, když je návod ke slovenskému přístroji ve slovenštině a ne v češtině? Nebo když se někomu cizímu zatoulá e-mail, ve kterém bude RTG snímek, jemuž náhodný příjemce nerozumí a jehož nositele vůbec nezná? Já chápu, že v tom druhém případě určité teoretické riziko existuje, ale z té snahy o absolutní bezpečnost tak trošku naskakuje husí kůže.

Kam až to povede? Kam zmizel zdravý rozum a schopnost vyhodnocení stupně rizika a racionální stanovení priorit? Nejabsurdnější marginality musí být sledovány stejně pečlivě jako aspekty, které by skutečně mohly způsobit problém, až se v tom prostě nelze vyznat a něco opravdu důležitého můžeme v tom chaosu lehce přehlédnout. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale argumentaci typu „je to takové nařízení“ já prostě akceptovat nemohu. Podle etických zásad sahajících až do starověku bychom měli dělat svou práci, tj. léčit lidi, podle svých nejlepších znalostí, schopností a podle svého svědomí a nikoliv podle nařízení lidí, kteří o naší práci vědí houbeles.

Kontroly fungují tak, že při sebemenší chybě hned střílí od boku, tj. dávají rovnou pokuty a nediskutují. Často přicházejí na základě udání, přičemž identifikovat informátora povinni nejsou. Dávalo by smysl, kdyby při první návštěvě úřad zjistil konkrétní chyby a dal závaznou lhůtu k jejich odstranění a sankcionoval až po neuposlechnutí. Zvlášť, když většina takzvaných závad zcela evidentně nikomu nevadí, nikoho nepoškozuje ani neohrožuje.

Takže nenávratně ztrácíme spoustu pracovního i osobního času zcela zbytečnými činnostmi, přičemž nejsme motivováni snahou o zlepšení své práce, ale prostým strachem z udavačů. Bohužel, nám dříve narozeným to něco velmi, velmi připomíná. Naši současní politici nás přesvědčují o tom, jak „to naše zdravotnictví“ neustále zlepšují a jak jim leží na srdci zdraví pacientů. Nestálo by za to položit jim otázku, zda by nebylo lepší, kdyby si český zubní lékař místo uhánění servisního technika, jestli má v pořádku všechna razítka, raději přečetl odborný článek nebo pátral na internetu, jak co nejlépe utěsnit matrici? Co kdyby se s námi při psaní předpisů trošku více radili?

Své názory a reakce zasílejte na e-mail: zakova@dent.cz nebo poštou na adresu redakce časopisu LKS.

7. 12. 2018

LKS 12/2018

Print: LKS. 2018; 28(12): S201

Autor:

Fotografie

  • Ladislav Šolc

Rubrika:

Téma: