LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Historický objekt stomatologické kliniky v Olomouci na adrese Palackého 12 dostal konečně novou fasádu. Bylo načase – viz fotografie stavu „pacienta“ před rekonstrukcí. O podrobnostech tolik potřebné obnovy chátrající budovy jsem hovořil s přednostou Kliniky zubního lékařství LF UP a FN Olomouc doc. MUDr. Milošem Špidlenem, Ph.D., který zastává také funkci proděkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého.

Palackého 12. Dříve a nyní... Budovu olomoucké kliniky zubního lékařství, bezmála připomínající nějakou starou ruinu kdesi v českých Sudetech, jsem fotografoval v srpnu 2009. Současný stav po rekonstrukci pláště objektu je zachycen na fotografii z listopadu 2017.

Připomeňme, že tuto budovu získali stomatologové na prahu 60. let v souvislosti s reorganizací krajů (býval v ní krajský národní výbor Olomouckého kraje, jenž se stal součástí tehdy vzniklého Severomoravského kraje). Jediná významnější rekonstrukce objektu proběhla v roce 1979. Byly opraveny omítky obvodového pláště, byla vyměněna původní dřevěná dvojitá okna za okna z hliníkových profilů a vyměněny byly i všechny masivní dřevěné vstupní dveře za hliníkové. Budova je ovšem výborně situována v centru města, navíc v sousedství olomouckého magistrátu, takže její osud ve službách stomatologie byl vždy více či méně nejistý.

Docent M. Špidlen nám aktuální situaci i její vývoj objasnil: „Zubní klinika je přece jen něco jiného než lůžkové oddělení. Tato budova bezesporu stojí ve velmi atraktivní lokalitě pro naše pacienty. Na hranici památkové zóny města, s výbornou dostupností pro pěší i automobilisty, kteří zde mohou pohodlně parkovat na rozlehlém parkovišti v těsné blízkosti, a samozřejmě je bez problému dostupná také městskou hromadnou dopravou. Jsme proto rádi, že se podařilo toto naše sídlo uhájit. Navzdory tomu jsme v tomto směru museli překonat hned dvě překážky.

Za prvé to byl zájem města náš objekt získat k sousedící budově magistrátu. Město Olomouc mělo dříve eminentní zájem, aby budovu získalo, protože vlastně druhá polovina bloku, který se zde nachází, městu patří. Současně i přilehlá budova, tedy ta, která je propojena nadzemním koridorem, je využívána městem.

Za druhé pak existovaly vážné úvahy a plány začlenit naši kliniku do areálu olomoucké fakultní nemocnice. Tam se počítá s rekonstrukcí rozlehlé a tamní nejstarší budovy, které se říká Franz Josef. Do ní se mají nastěhovat některá oddělení z menších budov a jeden z takto uvolněných objektů měl projít rozsáhlou rekonstrukcí, pravděpodobně dokonce provázenou nezbytnou dostavbou dalšího podlaží. Abychom se tam komplet, tak jak jsme teď tady v Palackého, vešli.

Ovšem naše budova rok od roku víc a víc chátrala, zatímco projekt velké rekonstrukce v areálu fakultní nemocnice se stále odkládal. Proto jsme se s jejím ředitelem doc. MUDr. Romanem Havlíkem, Ph.D., nakonec dohodli, že Klinika zubního lékařství zůstane, kde je, a fakultní nemocnice do ní investuje. Opraví ji ve své gesci a za svoje peníze. Takže ve výsledku se ani kraj ani město na rekonstrukci nepodílely.

Složitější návaznost naší kliniky na Kliniku ústní, čelistní a obličejové chirurgie (ÚČOCH) umístěnou v areálu fakultní nemocnice tak sice zůstala, ale promyšlenou organizací jsme ji prakticky bez problémů překlenuli. Chirurgické výkony, jakými je typicky ortognátní chirurgie, se řeší na ÚČOCH. Pro neošetřitelné pacienty dětské i dospělé máme vyčleněné dny, kdy naši lékaři mají k dispozici chirurgický sál. Na naší klinice se dělá malá chirurgie, retinované a přespočetné zuby, složitější extrakce dětských zubů. Na to má odb. as. MUDr. Pře mysl Krejčí, Ph.D., a ostatní členové týmu operační sálek. Druhý takový sálek máme na parodontologii, kde doc. MUDr. Martin Starosta, Ph.D., plus další lékaři provádějí potřebné výkony u dospělých pacientů.“

Rekonstrukce, jak je na první pohled zřejmé i z obou našich fotografií „před a potom“, zahrnovala opravu zevního pláště, při níž bylo cílem vrátit této historicky cenné stavbě pokud možno její původní vzhled. Provedly se nové omítky, byla vyměněna okna, byly nahrazeny staré vchodové dveře, vznikl dálkově ovládaný vjezd do dvora. Nový venkovní výtah usnadňuje bezbariérový přístup pro invalidní a imobilní pacienty, kteří se bez problémů dostanou na všechna pracoviště a samozřejmě také do kartotéky či na toalety.

Docent M. Špidlen doplňuje: „Rekonstrukce nezasáhla významně interiér a jeho vybavení. Ten nebyl tak špatný. Na jeho obnově, změnách a modernizaci postupně pracujeme za pomoci grantů. Nedávno jsme u nás instalovali patnáct nových simulátorů. Na nich se studenti seznamují se základy výkonů a získávají první praktické zkušenosti a potřebnou zručnost. A v rámci této výměny simulátorů se nám podařila jedna velmi užitečná věc. Ve fakultní nemocnici v budově ÚČOCH se uvolnila místnost, kam jsme původní simulátory od nás nechali repasovat. Je domluvené, že naši studenti mají možnost mimo výuku do této simulátorové učebny přijít a můžou si v klidu zkoušet preparace na korunky, preparace kavit atd. Tuto možnost rádi využívají, což je důležité, protože pro zubního lékaře je manuální zručnost základem úspěchu jeho práce – a tady se dá dobře trénovat.“

Při exkurzi po klinice na mě dýchla atmosféra starých časů. Střídají se velké, vznosné prostory s těmi menšími, někdy stísněnými. Je snadné se na chvíli zasnít a představit si moderní výukový areál pro budoucí stomatology na úrovni požadavků jednadvacátého století. A přál bych jak vyučujícím, tak studentům, aby se všude u nás takové změny brzy dočkali. Nicméně i ve stávajících prostorách nově rekonstruované budovy v centru Olomouce se průběžně odehrává tolik potřebná modernizace – a především cílená výuka. Mikroskop, 3D rentgen, intraorální skener, to vše zde najdete, takže studenti mají možnost se seznámit s nejnovějšími technologiemi. Postupně jsou také obměňovány zubní soupravy. Z celkového počtu dvaapadesáti byly již novými unity nahrazeny víc než dvě třetiny těch původních.

Olomoučtí dokážou řešení svízelných situací promýšlet – a současně přitom myslet na pacienty. Dokázali to také při rozšíření dříve časově dost omezené zubní pohotovostní služby, do současného nonstop režimu. Jak to zařídili? Dejme opět slovo panu docentovi:

„Ve spolupráci Kliniky zubního lékařství a ÚČOCH – a za přispění fakultní nemocnice – se tuto situaci podařilo významně zlepšit. V ordinaci lékařské pohotovostní služby, která je situována na klinice ÚČOCH, se nejen vyměnily zubní soupravy. K nejvýraznější změně došlo především v rámci výuky základních předmětů, kdy se součástí praktik stala i část výuky prováděná s příslušným učitelem právě přímo na pohotovosti. V praxi to znamená, že zubní pohotovost funguje od 8.00 do 12.30 hodin. Po polední přestávce, kdy ordinace projde nezbytnou očistou a samozřejmě je vše vysterilizováno, následuje ve všední dny od 15.00 do 7.00 odpolední a noční služba. Ta funguje bez přerušení až do rána, kdy opět nastupuje hygienická očista a po ní už pokračuje další studijní skupina. Tak to probíhá ve školním roce. O prázdninách je pohotovost samozřejmě zajištěná také. Studenti si v jejím rámci mohou plnit svoji odbornou letní praxi.

Město Olomouc pochopitelně tento náš servis pacientům uvítalo. Líbí se to také studentům. Oceňují, že vedle běžné, někdy poněkud sterilní školní práce na klinice, kde jsou pro ně nachystaní vybraní pacienti, mohou na pohotovosti doslova prožít skutečné terénní dobrodružství. Jakýsi průřez praxí zubního lékaře. Naši posluchači se tak v praxi učí, jak se trepanuje zub, jak a kdy se zuby extrahují, jak se řeší nejrůznější akutní stavy, které na pohotovost přicházejí. A samozřejmě vnímají, jak vypadá provoz běžné ordinace – včetně komunikace s pacientem. Tlak plné čekárny rozbolavělých pacientů představuje nefalšovaný zážitek, s nímž by se měl každý budoucí zubní lékař setkat co nejdříve.“

Z Olomouce jsem odjížděl s veskrze pozitivními dojmy. Ze studentů na seminářích, kde jsem fotografoval, vyzařovala pohoda a zájem o stomatologii. Přístroje a zařízení zjevně sloužily svému účelu a řada z nich zářila novotou. Jen klenuté oblouky budovy, která byla postavena v letech 1910 až 1911 jako sídlo Finančního ředitelství podle projektu architekta Vladimíra Fischera, a nezvyklá monumentálnost některých prostor (například schodiště...) připomínaly, že snad nejzapeklitější výzvou současnosti je smysluplná transformace minulých hodnot do dramaticky až překotně se vyvíjející budoucnosti.

Palackého 12. Dříve a nyní... Budovu olomoucké kliniky zubního lékařství, bezmála připomínající nějakou starou ruinu kdesi v českých Sudetech, jsem fotografoval v srpnu 2009. Současný stav po rekonstrukci pláště objektu je zachycen na fotografii z listopadu 2017.
Doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D., přednosta Kliniky zubního lékařství LF UP a FN Olomouc. Fotografováno v listopadu 2017 na hlavním schodišti kliniky, které vedle sv. Apoleny zdobí také fotogalerie přednostů olomoucké stomatologické kliniky, dnes kliniky zubního lékařství.
Odb. as. MUDr. Luboše Harvana, Ph.D., při práci s pomocí stomatologického mikroskopu.
Pohled do učebny stomatologické laboratoře, kde studenti získávají první zkušenosti se vznikem a možnostmi protetických prací.

12. 1. 2018

LKS 01/2018

Print: LKS. 2018; 28(1): 8 – 9

Autor:

Fotografie

  • Ladislav Šolc

Rubrika:

Téma: