Na papíře to vypadalo jako standardní evropská agenda: komunikace, finance, finalizace kapitol European Manual of Dental Practice, schválení účtů za rok 2025 a rozpočtu na rok 2027, pět pracovních skupin a jedna task force. Mezi řádky i v samotných debatách však bylo patrné něco jiného: evropská stomatologie se mění v rychlý, tvrdý a stále otevřenější byznys. A právě to byl pro mne z jednání na Kypru nejsilnější dojem.

Ještě před několika lety měl tón části evropských diskuzí jiný charakter. Často se hovořilo o obraně liberální profese, nezávislého zubního lékaře a tradičního modelu ordinace. Tentokrát jsem však měl pocit výrazného posunu. Místo snahy o obranu zaznívala spíše jistá rezignace, možná i smíření s tím, že korporátní stomatologie roste téměř všude a že se obor stává ostře konkurenčním trhem. Situace přitom není v celé Evropě stejná. Velká Británie, přestože již stojí mimo Evropskou unii, směřuje k obchodnějšímu modelu a menší regulaci. Jiné státy naopak usilují o silnější regulační rámec. A právě zde si člověk znovu uvědomí, jak rozdílná Evropa ve skutečnosti je.

O to důležitější mi připadalo, že se v Limassolu neřešily pouze politické deklarace. V bloku Education and Professional Qualifications byly na programu společná deklarace CED a ADEE k pregraduálnímu vzdělávání a klinickým standardům, výstupy ke skills portability, zpráva Evropské komise k uznávání profesních kvalifikací i výsledky chorvatského průzkumu zaměřeného na dental workforce a regulační rámce v členských státech EU. Právě na takových podkladech by měla evropská debata stát, nikoli pouze na dojmech.

Neméně zajímavý byl blok eHealth, v němž se řešila odpověď CED na Digital Omnibus Consultation a aktualizovaná rezoluce týkající se sdílení dat, workflow, ochrany preskripce a EHDS. Vedle toho se diskutovala také problematika materiálů a zdravotnických prostředků, otázka výplňových materiálů po regulaci 2024/1849 a stanovisko k fluoridu sodnému v rámci konzultace ECHA.

Velkou zajímavostí bylo také určité „objevení stomatologie“ západními institucemi. NATO by podle zaznívajících návrhů uvítalo více kvalifikovaných a připravených zubních lékařů, kteří by v době válečných konfliktů pomáhali chirurgickým týmům – ideálně s plnou medicínskou kvalifikací, tedy v modelu blízkém titulu MUDr. Kde jsme něco podobného již slyšeli a zažili?

Osobně jsem v diskuzi prosazoval názor, že bychom měli mít v Evropě alespoň základní vizi, kam chceme obor směřovat do roku 2030 a dále. Nejen reagovat na další předpis vzniklý někde na úřední úrovni, ale především připravit studenty i zkušené kolegy na ekonomickou realitu, nástup AI a svět, v němž již nebude stačit být pouze kvalitním klinikem. Pokud stomatologie nebude rozumět také ekonomice, technologiím a organizaci péče, vstoupí do tohoto podnikatelského souboje jako slabší hráč. A to není dobrá zpráva.

Právě zde však narážíme na evropskou realitu. Některé věci lze koordinovat v Bruselu, jiné si bude muset každý stát vyřešit samostatně. Pro nás z toho plyne jediné: klíčová diskuze se musí vést uvnitř ČSK. Protože pokud se obor skutečně mění tak rychle, jak bylo na Kypru patrné, nesmíme předstírat, že se nás to netýká. A nejde o „vzdálenou Evropu“. Týká se to přímo našich ordinací.