Úvod

Bolest je jedním z nejčastějších příznaků onemocnění a současně je nejčastějším důvodem neplánovaného příchodu pacienta k lékaři, stomatology nevyjímaje [1, 2]. Je to však příznak subjektivní, jako takový velmi nespecifický, který vyžaduje v rámci anamnézy a vyšetření řadu upřesnění.

Význam anamnézy

Důležité je, že přibližně 80 % všech údajů o bolesti zjistíme právě z anamnézy, resp. řadu okolností o bolesti pacienta získáme pouze z anamnézy, její význam je tedy v tomto ohledu zcela nezastupitelný [2]. S trochou nadsázky můžeme říct, že u bolestivých stavů pacient trpělivému lékaři dokonce často sdělí i diagnózu, byť svými vlastními slovy [2].

Pacienta nejprve žádáme, aby bolest popsal sám co nejpřesněji, čímž se snažíme získat pacientův náhled na jeho bolest (angl. insight into patient´s view of his pain). Důležité je dozvědět se co nejvíce informací, aniž bychom však pacienta ovlivňovali, typicky zavádějícími otázkami. Informace získané v rámci anamnézy bolesti je třeba korelovat s údaji získanými z ostatních typů anamnézy, později pak s výsledky vyšetření.

Charakteristika bolesti

U bolesti nás zajímá celá řada charakteristik (angl. characteristics of pain), zejména charakter bolesti, okolnosti vzniku, intenzita, lokalizace, šíření, trvání, frekvence, průběh, vyvolávající podněty, zmírňující podněty, práh bolesti, ovlivnitelnost bolesti a doprovodné příznaky [1, 2]. Diagnosticky cenný může být také údaj o změně charakteru bolesti, například od neurčité bolesti k ostré. Základní charakter bolesti pak mohou velmi významně modifikovat ostatní charakteristiky.

Pokud se blíže podíváme na charakter bolesti (angl. nature of pain, quality of pain), kterýmžto termínem se označuje co nejpřesnější základní specifikace bolestivého pocitu, který pacient vnímá (angl. basic underlying painful sensation), zjistíme, že se v literatuře objevuje nesmírná plejáda deskriptivních termínů, které se v této souvislosti používají, od relativně přesných a jasných, přes relativně neurčité až po vysoce bizarní [2, 3, 4, 5]. Vzhledem k tomu, že se jedná o údaj získaný od pacienta, je kvalita této informace do značné míry závislá na jeho inteligenci, vzdělání a psychickém rozpoložení.

Základní dělení zpravidla rozeznává bolest ostrou (angl. bright pain), která má tendenci pacienta spíše excitovat, a bolest tupou (angl. dull pain), která jej spíše tlumí [2, 3, 4]. Charakteristik je však popsáno mnohem více, v české literatuře jsme nalezli zřejmě nejvíce vyčerpávající výčet u profesora Arnolda Jiráska [6], v zahraniční literatuře tento výčet nemá konkurenci.

Když jsme shrnuli dostupnou českou i anglickou literaturu (seznam je dlouhý, proto jej zde neuvádíme – na vyžádání u autorů), získali jsme seznam uvedený v tabulce 1 (řazeno abecedně), který vyjadřuje, jak může být bolest popisována [1, 2, 3, 4, 5, 6].

Závěr

Mnohovýznamnost a synonymita slov popisujících bolest je nesmírně zajímavá. Jistě záleží na autorovi pramenu i překladateli, nejvíce však na vzdělání a zkušenostech pacienta.

Tento výčet budiž inspirací kolegům při záznamu anamnestických dat a současně mementem, že bolest není jen jedna, jednovrstevná či jednoduchá, nýbrž u každého pacienta komplexní a zejména – zcela jedinečná.

Obrazová dokumentace