LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Test 6

Na Stomatologickou kliniku LF UK a FN v Plzni byl ošetřujícím ortodontistou doporučen 16letý chlapec pro náhodný nález na ortopantomogramu. Chlapec byl subjektivně bez obtíží, celkově zdravý, bez chronické medikace. Alergická anamnéza byla negativní a ostatní anamnéza byla nevýznamná.

Při klinickém vyšetření jsme extraorálně zjistili fyziologický nález. Otevírání úst nebylo omezené, v dutině ústní bylo patrné mírné rozšíření alveolu dolní čelisti v oblasti zubů 35 až 36. Chrup byl stálý kompletní, zuby měly pozitivní vitální reakci, poklepově byly nebolestivé a byly bez známek viklavosti (obr. 1). Doplnili jsme CBCT 150 x 150 mm (obr. 2).

Otázky:

1. Jaká je diferenciální diagnóza takto vypadající léze?

2. O jakou diagnózu se nejpravděpodobněji jedná?

3. Jaká je terapie?

Test 6 – řešení

Ad 1: Diferenciálně diagnosticky bychom mohli zvažovat léze zánětlivé, vývojové i nádorové etiologie. Onemocněními podobného klinického a rentgenového vzhledu jsou odontogenní cysty, benigní i maligní tumory (např. ameloblastom, odontogenní myxom), fibro-oseální léze, centrální obrovskobuněčný tumor (aneurysmatická kostní cysta), solitární kostní cysta, vaskulární malformace a jiná vzácnější onemocnění (1, 2).

Ad 2: Dle zobrazovacího a klinického vyšetření (obr. 3) je možné vyloučit tumorózní a zánětlivé léze. Ty obvykle způsobující resorpci kořenů zubů a kompakty čelistí, dislokaci zubů a mandibulárního kanálu. Definitivní diagnózu je ovšem možné určit až na základě histologického vyšetření (1).

V našem případě se jedná o solitární kostní cystu (synonyma: pseudocysta, traumatická kostní cysta, hemoragická kostní cysta, jednokomorová kostní cysta, idiopatická kostní dutina).

Solitární kostní cysta (SKC) je intraoseální defekt bez epitelové výstelky, který je většinou bez výplně, nebo může obsahovat serózní či sangvinolentní tekutinu (3, 4).

SKC postihuje téměř všechny kosti těla (1, 3, 4). V orofaciální oblasti bývá di agnostikována mezi 10. a 20. rokem života a predilekčním místem bývá molárová část mandibuly (2, 4). Nad 40 let věku je extrémně vzácná (2, 3).

Etiologie SKC není dosud plně objasněna. Prvním možným vysvětlením je vznik na základě traumatu. Dochází při něm k intramedulárnímu krvácení a následnému selhání organizace koagula (3, 4). Podstatou toho je nepřítomnost reaktivní fibrózní pojivové tkáně v hematopoetické dřeni kostí (1). Rozpadem krevní sraženiny vzniká dutina s hyperosmolárním obsahem, kdy zvýšený osmotický tlak vede k nasávání tekutin z okolních tkání a růstu léze (3). Proti této teorii však mluví nízká incidence SKC u pacientů s častějším výskytem poranění v obličejovém skeletu (např. boxeři) (2). Dle některých autorů může být příčinou porušená venózní drenáž, ischemická nekróza dřeně nebo alterace kostního metabolismu vedoucí k osteolýze. Nejpravděpodobněji se jedná o poruchu remodelace trámčité kosti ve věku adolescence, související s biochemickými a hormonálními změnami v tomto období (2).

SKC obvykle nečiní klinické obtíže (2, 3, 4). Nález v dutině ústní bývá fyzi ologický, dentice vitální, bez dislokace a viklavosti (2, 3). Sporadicky se objevuje zduření, bolest, eventuálně par estezie v oblasti n. mandibularis (2, 3).

Radiologicky se SKC zobrazuje jako projasnění velikosti až 10 cm s jasně definovaným okrajem (obr. 3) (4). Jeví se jako jednokomorová léze obklopující kořeny zubů (1, 2). Většinou nezpůsobuje resorpci kořenů, dislokaci zubů ani mandibulárního kanálu a resorpci kortikální kosti. Pouze někdy můžeme zastihnout mírnou buko-lingvální expanzi čelisti se ztenčením kompakty (2, 3).

Peroperační nález prázdné nebo tekutinou vyplněné dutiny je pro SKC patognomický (2, 3, 4). Je tak jedinou lézí čelistí, kde můžeme stanovit diagnózu bez histologického vyšetření.

Ad 3: Nejvhodnějším postupem je punkce dutiny stříkačkou s fyziologickým roztokem. Aplikací tekutiny a následnou aspirací vyloučíme přítomnost vaskulární malformace a lze bezpečně provést chirurgickou revizi dutiny (2). K posouzení stavu defektu zhotovujeme s odstupem 6 až 12 měsíců kontrolní snímek (obr. 4).

Někteří autoři se kloní i k pouhé dispenzarizaci pacienta a předpokládají možnost spontánní osifikace, která trvá až 7 let (1, 3, 5).

Augmentace dutiny není doporučena, může způsobit opožděné hojení (2).

Summary

Dentoalveolar surgery

Test 6: Solitary bone cyst

The author presents a case of solitary bone cyst in a 16-year-old patient. It is an nonepithelial lined fluid-filled or empty lesion of the bone. The pathogenic mechanism is truly unknown. The previous belief in a traumatic etiology has no scientific basis. It seems more likely that the solitary bone cyst represents a disturbance in the remodeling of trabecular bone related to biochemical or hormonal changes during the teen years. The treatment involves certain surgical procedures. The prognosis for a simple bone cyst is generally good.

Obr. 1: Ortopantomogram zhotovený před zahájením ortodontické terapie.
Obr. 2: CBCT axiální řez. V oblasti těla dolní čelisti patrné projasnění.
Obr. 3: CBCT axiální řez s rekonstrukcí mandibuly vlevo. Zachyceno projasnění dolní čelisti (červená šipka), výstup n. mentalis a průběh mandibulárního kanálu (zelená šipka).
Obr. 4: Kontrolní ortopantomogram půl roku po revizi. Defekt téměř plně osifikován. V horní čelisti zobrazen fixní ortodontický aparát.

Literatura

1. Suomalainen A, Apajalahti S, Kuhlefelt M, Hagström J. Simple bone cyst: a radiological dilemma. Dentomaxillofac Radiol, 2009, 38(3), 174 – 177.

2. Marx RE, Stern D. Oral and Maxillofacial Pathology: A Rationale for Diagnosis and Treatment. 2nd edition, Quintessence, Pub Co, 2012, 600 – 605.

3. Shear M, Speight P. Cysts of the Oral and Maxillofacial Regions. Fourth edition, Blackwell Munksgaard, Oxford, UK, 2007, 156 – 162.

4. Neville BW. Oral & maxillofacial pathology. 3rd ed, W. B. Saunders, Philadelphia, Toronto, 2008, 533 – 582.

5. Damante JH, Da S Guerra EN, Ferreira Jr O. Spontaneous resolution of simple bone cysts. Dentomaxillofac Radiol, 2002, 31(3), 182–186.

15. 6. 2015

LKS 06/2015

Print: LKS. 2015; 25(6): 135 – 137

Autor:

Fotografie

  • Jiří Genčur

Rubrika:

Téma: