LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Dne 21. září 2017 vstupuje Česká stomatologická komora do dalšího čtyřletého funkčního období. V jejím čele bude stát nový, avšak za dobu šestadvacetileté existence ČSK v pořadí teprve třetí prezident. Tato skutečnost je obecně vnímána jako znak stability stavovské organizace zubních lékařů. Na druhou stranu je pro mnohé doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., novou tváří s příslibem změn, kterými musí Komora v kontextu celospolečenského vývoje nutně projít. Jako prezident- elekt od loňského listopadu sbíral zkušenosti a podrobně pronikal do chodu Komory a její politiky. Nyní přichází čas, aby své vize, kterými oslovil členy ČSK ve své předvolební kampani, začal ve spolupráci s dalším nově zvoleným funkcionářským týmem naplňovat. K tomu je zaměřen tento rozhovor pro časopis LKS.

Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.

Co vidíte jako zásadní v celkovém pohledu na české zubní lékařství?

Předchozí dva prezidenti spolu se svými spolupracovníky vybojovali privátní stomatologii a její specifické postavení. Nyní probíhá na Západě největší změna našeho oboru za posledních sto let a nevyhne se ani nám. Jde například o snižující se výskyt zubního kazu, o problematiku vzniku velkých společných praxí,  korporátní stomatologie, rozdělení na specializace, obtížného předávání praxí, feminizace, přesunu do stále větších měst, brutální konkurence atd. Navíc si bude muset český stát přiznat, že socialismus ve zdravotnictví končí. A úkolem nového vedení je, abychom tyto změny zvládli, jak chceme my – a ne aby nás naopak poškodily.

Ve své volební kampani jste zdůrazňoval nutnost efektivnějšího fungování ČSK. Co nyní považujete za prvořadý krok?

Česká stomatologická komora opravdu hodně dělá pro svoje členy, ale málokdo to ví. Nekomunikujeme prostřednictvím sociálních sítí, nemáme přímou on-line vazbu mezi sebou. Vlastně zbývá jen časopis LKS – a to je málo a jedná se z pohledu 21. století o pomalé médium. Změníme to ihned. Rád bych nejenom doplnil běžné komunikační kanály, ale pořídil aplikaci, která umožní okamžitou komunikaci s každým jedním stomatologem prostřednictvím jeho mobilu. Informace musejí kolovat v reálném čase.

Veliké rezervy jsou v dialogu s veřejností. Každý rok našimi ordinacemi projde polovina populace, naše témata se dotýkají většiny z nich. Pokud si veřejnost získáme, můžeme si diktovat témata a časem i jejich řešení. ČSK byla vždy motorem změn ve zdravotnictví, teď je potřeba zařadit vyšší rychlostní stupeň. Doba je tomu nakloněná a musíme ji využít.

V řadě vystoupení jste zmínil, že zubní lékaře ničí růst byrokracie. Může jim Komora administrativní zátěž ještě více než dosud ulehčit?

Evropský stomatolog z dvou set čtyřiceti hodin práce měsíčně sto hodin úřaduje! Český možná i více… To stojí pacienty a lékaře v Česku deset miliard korun ročně. Nejde o cenu papíru či počítačů, ale o promarněný čas, který jen tak mimochodem nám všem bude na konci života chybět. Nad „papíry“ strávíme v ordinaci za svoji kariéru pět a půl roku života! Tolik čistého času je dokonce málokdo se svými dětmi! Je potřeba si říci, zda pacienti v České republice opravdu potřebují návody v češtině srovnané na poličce pro kontrolu SÚKLu a zda stojí tato a jí podobné povinnosti v našem světě chudých zdravotních pojišťoven za náklady v řádu stovek milionů korun…

Sami si můžeme pomoci informovanými souhlasy a spoustou typizované dokumentace. ČSK poskytuje velkou administrativní podporu, ale rezervy máme.

S byrokracií souvisejí i problémy s předáváním praxí. Lze členům Komory v této složité situace účinně pomoci?

Na poli předávání praxí z generace na generaci nás čeká hodně práce. Chceme, aby vlastníkem praxe zůstali lékaři, ideálně aby to nařizoval zákon tak jako v mnoha jiných zemích. Dnes je ale asi každá sedmá praxe na prodej, což činí problém palčivým – a zároveň jsou ceny nízké. Generace kolegů vyrostlá za socialismu není trénovaná na prodej, neví, jak ocenit svoji celoživotní práci, jak tuto cenu zvýšit, jak si zajistit nástupce. Do toho se musíme napřít – školit všechny v medicínském byznysu; aktivně pomáhat, aby se sešli potenciální kupci a prodejci, zkusit spolupracovat už na úrovni univerzit formou praxí, setkání. Komplikují nám to zákony. Ve fotbale když vychováte hráče, můžete si ho smluvně zajistit. Ve stomatologii to není možné a mladý lékař vám může kdykoli odejít i s pacienty. To je chyba, na kterou nakonec nejvíce doplácejí ti mladí. Mám několik návrhů, jak to řešit, od návrhů zákonů až po čistě obchodní možnosti. Alternativou k tomu je, že trh ovládnou velké zdravotnické skupiny a ze stomatologů se opět stanou zaměstnanci – a to z mnoha důvodů není ideální, zejména pro pacienty.

Dokáže přispět zahraniční politika Komory k prosazování zájmů českých zubních lékařů?

Naše vláda chce a zároveň i musí naslouchat tomu, co se rozhodlo v Bruselu. V práci pro Českou lékařskou společnost se mi osvědčilo spíše najít racionální řešení třeba s Němci a pak ho našim úřadům prostřednictví EU vlastně nařídit. Určitě chceme pokračovat v práci ve všech mezinárodních organizacích, ale klíčový je lobbing směrem k Evropské komisi. Nyní jsem třeba rád, že CED (Rada evropských zubních lékařů) přišla s doporučením ošetřovat pacienty kvalitně – bez ohledu na finance. Z Bruselu tak přichází důležitý impulz, který využijeme v boji za spravedlivé ocenění naší práce při kvalitě na úrovni 21. století… Chtěl bych, aby další špičkové mezinárodní konference probíhaly v Praze. Na straně jedné je to šance se snadno dozvědět mnoho informací důležitých pro kolegy, na straně druhé tím může Komora získat prostředky na svoji činnost.

Jakou cestou by se měla Komora ubírat v oblasti financování zubní péče z veřejného zdravotního pojištění?

Je potřeba státu sdělit, že socialismus už skončil i v medicíně. Jasně to říkají i některé rozsudky Ústavního soudu z poslední doby. Rádi provedeme ošetření, která si stát objedná za rozumnou cenu a po vzájemné dohodě. Ale už nejsme zaměstnanci ústavů národního zdraví… Tak jako v případě elektráren, železnic, autobusů či potravin nemůže stát, který už tato odvětví nevlastní, diktovat ceny. Ceny vznikají na trhu a pokud jsou regulovány, mají jasný kalkulační vzorec. Nejde o to, zda se platby zvýší o 5 % či 20 %. Musí se narovnat i za cenu soudu, který by spravedlivě určil, jaká je cena řekněme za výplň v kvalitě, kterou pojišťovna požaduje. Pokud nedojde k domluvě, soud je bez jakýchkoli emocí tím místem, kde se rozhoduje spor dvou stran. Ne na ministerstvech či v pojišťovnách. Je to i v zájmu státu, jinak nebude schopen zajistit péči v mnoha místech republiky. Popřípadě stát bude muset zavádět všemožné lokální dotace. Jinak to dál nepůjde.

K prioritám Komory vždy patřilo vzdělávání. Jaký bude další posun v této oblasti?

Máme nový systém vzdělávacích akcí, u kterého si musíme vyhodnotit, co se povedlo a co ne. Žádný jiný obor nemá tolik a tak kvalitních školicích akcí jako stomatologie. A to je sponzoring velkých firem v našem oboru spíše zanedbatelný. Jenže je třeba jít ještě dál. V Apolence pečlivě sledujeme hodnocení každého přednášejícího i kurzu a podle výsledků se budeme snažit dále zvýšit kvalitu. Rád bych ve spolupráci s odbornými společnostmi po vzoru USA zavedl možnost získání titulů pro specialisty, kteří zvládnou náročné školicí programy. Napadá mně třeba implantologie nebo endodoncie. Jde o to zviditelnit pro veřejnost ty, kteří na sobě pracují, a ostatní k tvrdé práci motivovat. Pro mnoho kolegů už zvýhodnění zdravotními pojišťovnami není podstatné.

Mám také svojí osobní zkušeností blízko k tomu, aby ČSK více spolupracovala s univerzitami. Musí to být vztah, jaký jsem poznal v zahraničí. Komora má zodpovědnost za postgraduální vzdělávání a naopak univerzity jsou svrchované v pregraduální výchově a vědecké přípravě. Je ale spousta nevyužitých příležitostí ke spolupráci. Komora může nabídnout místa pro praxi studentů, svoje odborníky pro praktickou výuku. Větší spojení mezi školami a jejími absolventy možná může vyřešit i část problémů s jejich financováním.

V neposlední řadě jde o problematiku aprobací. Velkým úspěchem tohoto roku je zrovnoprávnění českých absolventů s cizinci. Nelze snižovat cenu práce našich lékařů snižováním odborné úrovně, jak se o to stát i část podnikatelů snažila. Je přirozené, že k nám přicházejí pracovat kolegové z ciziny, konečně naši zase odcházejí jinam. Ale to musí spíše přispívat ke zvyšování úrovně péče a ne naopak. Komora mediální a vyjednávací ofenzivou prosadila úpravu zákona sice v kompromisní, ale velmi zlepšené verzi. Teď přichází to těžší – fakticky vše realizovat tak, aby kvalita znalostí aprobantů byla dostatečná a zároveň požadavky férové. Musíme se ubránit obcházení zákona, naopak Komora nabízí možnosti, jak se na zkoušku připravit v rámci vzdělávacích akcí ČSK. Velmi bychom podpořili, aby zahraniční lékaři cíleně přicházeli a zůstávali v regionech, kde jsou nejvíce potřeba, jak je tomu třeba i v pilíři demokracie, USA. Zatím většina z nich po absolvování zkoušek směřuje do velkých měst.

Má Komora potenciál přesvědčit i mladou generaci, že je také jejich a pro ně?

Lidé jen o málo mladší, než jsem já, už nebyli u začátků Komory. Nemají osobní zkušenost s tím, co se podařilo vybojovat a co vše ČSK změnila, jak složité to bylo. Už si nedokážou představit, jak těžké bylo jednat s tehdy všemocným státem jako jedinec bez pomoci druhých. Vidí ze svého pohledu „prázdné“ schůzování, které je odvádí od medicíny a volného času. Trápí je povinnost platit členské poplatky. Velká část funkcionářů je stále ze zakladatelské generace. Pokud ale mladá generace nevezme Komoru za svou, jsme už vlastně jen pár let od jejího konce. Celá Česká republika má nyní kocovinu z toho, jak je složitá demokratická samospráva, kolik času a diskuzí to stojí. Stomatologie není výjimkou. A mnozí sní o tom, jak by bylo dobré, kdyby za nás zase vše vyřešil nějaký moudrý diktátor, v našem případě třeba hlavní stomatolog. Celý český stát stojí na křižovatce a rozhodne to, zda si ubráníme možnost o sobě rozhodovat sami, anebo zda si moc zase necháme vzít.

Plány, které jste nastínil, jsou rozsáhlé, ale bude mít na ně Komora dost peněz?

Všechny plány mají svoji finanční náročnost, ale udělám vše pro to, aby členové dostali více služeb za stejné poplatky. Musíme zvyšovat jiné příjmy Komory, třeba z inzerce a pronájmů. Obraťme v ruce každou korunu, než ji vydáme. Apolenku, náš dům, chci více otevřít členům. Mělo by to být místo, kde se kolegové rádi zastaví cestou do Prahy, kde budou například zasedat orgány revizních komisí, kterým v jejich nelehké práci pomohou zaměstnanci ČSK. Místo, kde si zaparkujete auto, vypijete kafe a řekneme si, co a jak je potřeba zařídit.

Co osobně považujete za nejdůležitější pro prestiž povolání zubního lékaře?

Prestiž povolání pro mě není prázdné slovo. Nechci, abychom byli vnímáni jako „zubaři“, kteří jdou hlavně za ziskem. Mezi lidmi se neví, že stomatolog i jeho sestra jsou finančně hůře ohodnoceni než kolegové ve všeobecné medicíně. Pověst je ale přesně opačná a doplácíme na to. Podceňuje se náš vliv na zdraví populace, ačkoli dobrá či špatná stomatologická péče, to je rozdíl několika let v dožití pacienta. Nádory v oblasti dutiny ústní či hlavy a krku jsou velmi časté a umírá na ně mnoho lidí a vesměs zbytečně. Předseda oblastní stomatologické komory by měl být stejnou a ke konzultacím zvanou lokální veličinou jako předseda soudu, ředitel nemocnice či starosta.

OSK mají být v dobrém slova smyslu elitním klubem se spolupracujícími členy. Chci, abychom měli Den české stomatologie – jeden ze tří set pětašedesáti, kdy si všichni uvědomí, co pro ostatní děláme, kdy se budeme vzdělávat, ale i společně bavit a třeba i tancovat. Stomatologové jsou elitou národa, není třeba to schovávat.

11. 9. 2017

LKS 09/2017

Print: LKS. 2017; 27(9): 180 – 181

Autor:

Fotografie

  • Ladislav Šolc

Rubrika:

Téma: