LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Doc. MUDr. Jan Veverka, CSc., se od poloviny 80. let minulého století řadu let věnoval a věnuje odborným stomatologickým časopisům. Narodil se v Plzni roku 1939 a dětství prožil v malé vesnici Vranovice na Rokycansku. V Rokycanech maturoval, v Plzni vystudoval zubní lékařství. Po tříleté praxi ve východočeském Náchodě a Broumově se vrátil do Plzně, kde nastoupil jako sekundář a později asistent na Stomatologickou kliniku Lékařské fakulty UK. Jeho tamní kolega, později profesor, MUDr. Mojmír Vacek, DrSc., ho jako vedoucí zubního oddělení ve Státním sanatoriu přivedl v sedmdesátém roce coby svého zástupce do tohoto pražského zařízení. Tam doc. Veverka setrval až do poloviny roku 1993, tedy i po převodu přejmenovaného Státního ústavu národního zdraví do Nemocnice Na Homolce. Založil vlastní privátní ordinaci, a přestal se proto na řadu let věnovat časopisu. K odborným stomatologickým časopisům se vrátil v roce 2008. Dnes je šéfredaktorem spojeného periodika Česká stomatologie a praktické zubní lékařství.

doc. MUDr. Jan Veverka, CSc.

Co vás, pane docente, přivedlo ke studiu stomatologie?

Měl jsem rád hudbu. Studoval jsem hru na klavír, hudební historii a snil o tom, že by to jednou mohla být moje profese. Ale rodiče mi to rozmluvili. Tak jsem složil přijímačky na plzeňskou medicínu a prof. Švejda mě, jako ostatně i některé další, získal pro specializaci stomatologie.

Zpočátku jsem o tomto oboru měl jen mlhavé představy. Studijní praxe mi postupně otevírala oči. Výuka byla tehdy spartánská a zároveň dynamická. Po půl roce pokusů na sádrových modelech čelisti, do níž byly zasazeny extrahované zuby pacientů, přišla už skutečná práce na pacientech v ordinaci. Turbínky tehdy neexistovaly, byla jen klasická kolénka nebo násadce a ocelové vrtáčky. V té době na oddělení konzervační stomatologie vedla výuku mladá sekundářka, pozdější docentka, MUDr. Eva Záhlavová. Pod jejím vedením jsem ošetřil zubní kaz svého prvního pacienta... Také mě vedla postupně k výzkumné práci a k první odborné přednášce. Stali se z nás přátelé a potkáváme se dodnes. Navštěvujeme společně i koncerty vážné hudby.

Kam vedla vaše cesta po dokončení studia?

Promoval jsem v červenci 1961. V Plzni se mi líbilo, rád bych byl býval zůstal i na fakultě. Systém umístěnek byl však neúprosný, a tak jsem byl vyslán na polikliniku do Náchoda, kde jsem, společně s ordinováním v Broumově, působil tři roky.

Měl jsem štěstí na přednostu stomatologického oddělení, MUDr. Richtera, který se mnou jednal velmi vstřícně, doslova kamarádsky. Byl několik let asistentem na Stomatologické klinice v Hradci Králové, kde spolupracoval s prof. Sazamou jako maxilofaciální chirurg. Naučil mě dentoalveolární chirurgii a ošetření lehčích zranění v obličeji a ústech.

V roce 1964 jsem úspěšně absolvoval konkurs na sekundárního lékaře na Stomatologické klinice v Plzni – mojí alma mater. Na kliniku jsem nastoupil v září 1964 společně s pozdějším profesorem MUDr. Janem Kilianem, který měl tehdy post odborného asistenta. Moc rád na něj vzpomínám, byl vždycky ochotný poradit a pomoci. Já jsem prošel jako sekundář tradičním kolečkem všechna ambulantní oddělení včetně oddělení maxilofaciální chirurgie s lůžkovou částí.

Vážil jsem si našeho tehdejšího přednosty prof. Edlana, který mě naučil, jak sepsat odborný článek, a na operačním sále pro mě vždycky výstižně komentoval chirurgické postupy operace.

V roce 1967 jsem se stal odborným asistentem. Na protetickém oddělení habilitoval doc. MUDr. Mojmír Vacek, později profesor, který odešel na post vedoucího lékaře stomatologického oddělení do Státního sanatoria v Praze. Vyzval mě, abych přišel do jeho týmu. Nabídl mně, že zde budu mít možnost složit atestaci 2. stupně v Brně a umožní mi spolupráci na vývoji nových stomatologických materiálů. Jeho nabídka mě zaujala, takže jsem v prosinci 1970 nastoupil jako zástupce vedoucího lékaře prof. MUDr. Mojmíra Vacka, DrSc., na zmíněné pracoviště.

Na co jste se zaměřil ve své odborné práci?

Prof. Mojmír Vacek byl uznávaný protetik, spolupracoval například s podnikem Spofa Dental, a. s., výrobcem stomatologických materiálů. Společně jsme se zapojili do hodnocení nově vzniklých výplňových materiálů a otiskovacích hmot. V Athénách se tehdy konal FDI kongres, na němž jsem se v přednášce soustředil na fluoridové preparáty, které jsou potřebné při prevenci a profylaxi zubního kazu, zejména u dětí. Oslovil jsem několik výrobců fluoridových materiálů, které se aplikují již na prořezané zuby a jsou schopny velmi intenzivně pronikat zdravou sklovinou. Toto téma jsem si zvolil i pro kandidátskou disertační práci. Cílem bylo zjistit nejúčinnější fluoridový preparát pro místní aplikaci na povrch skloviny a nejvhodnější formu aplikace tak, aby byla vhodná pro běžnou praxi a měla optimální časový interval svého působení. V experimentálně-laboratorní části práce byl úkol stanovit množství fluoru ve sklovině po aplikaci fluoridových preparátů. Po následných kontrolách a opakování aplikací přípravku dvakrát ročně se prokázalo, že lokální nátěr ve formě gelů a laků snížil kazivost u stálých zubů o 42 %. Disertační práci jsem obhájil v září 1983.

Po pěti letech jsem v habilitační práci shrnul pozitivní výsledky místní aplikace fluoridů a problematiku pečetění fisur u dětí náchylných ke kazu. S tímto tématem jsem habilitoval v roce 1988 jako docent v oboru stomatologie.

Koncem šedesátých let minulého století se jako výplňový materiál objevily kompozitní pryskyřice. Podnik Spofa Dental, a. s., Praha tehdy pracoval na vývoji vlastního výplňového kompozitního materiálu Evicrol. Spolu s prof. Vackem a doc. Záhlavovou jsme byli osloveni, abychom v klinické studii ohodnotili vlastnosti tohoto kompozitu. Nejdříve jsme testovali chemicky tuhnoucí materiály. Jejich nevýhodou byla nehomogenní struktura, nekontrolovatelný čas tuhnutí a kontrakce. Během dvou let jsme obdrželi světlem polymerující materiály, které jsou jednosložkové, homogenní, bez vzduchových bublin. Výsledky byly pozitivní. Shledali jsme, že tyto materiály mají nadprůměrnou estetiku, dobrou adhezi ke sklovině a odolnost vůči abrazi.

V roce 1993 jste ovšem omezil svoji zálibu ve vědě a výzkumu a otevřel svoji vlastní ordinaci...

Privátní stomatologickou praxi jsem provozoval víc než desetiletí, až do prosince 2005. Nemocnice na Homolce nám pronajala ordinace s přístroji, nájemné bylo dosti vysoké. Museli jsme nakoupit všechny materiály a instrumentárium. Byli jsme jedni z prvních, kteří do toho šli. Pocity jsem měl všelijaké. Ošetřoval jsem pacienty, kteří k nám docházeli jako mladá generace, pak celá rodina, vnoučata. Připadal jsem si trapně, když jsem letitého pacienta musel požádat o zaplacení výplně a doplatky za protetické náhrady. Do privátu jsem šel s velkými obavami. Přestal jsem lyžovat. Prostě jsem se bál zlomit si ruku nebo nohu, abych nevypadl na dlouhé týdny či měsíce z možnosti ordinovat. A nerozutekli se mi pacienti...

Koncem roku 1998 nám Nemocnice na Homolce vypověděla smlouvu. Zachránila nás vstřícnost ředitelství Fakultní nemocnice v Motole, kde nám nabídli prázdný přízemní pavilon. Čtyři zubní lékaři a tři zubní technici jsme investovali milionovou částku do rekonstrukce pavilonu. Museli jsme si pořídit nové stomatologické soupravy, nábytek, rentgenové soupravy, vybavení čekáren atd. Téměř vše na leasing. Podařilo se nám v určených lhůtách vše zaplatit. Koncem roku 2005 jsem se dohodl s mladým zručným kolegou, že mu ordinaci prodám. Byl to šťastný krok, ordinační prostor se rozšířil o další soupravu, pracuje se na moderní přístrojové výbavě. Jsem rád, že jsem se stal jeho pacientem.

Jak jste se dostal k práci na časopisu Česká stomatologie?

V osmdesátých letech vycházely samostatně dva časopisy. Prvním byla Československá stomatologie, tedy pokračovatel nejstaršího časopisu českých zubních lékařů vydávaného od ledna roku 1900 jako Zubní lékařství a z rozhodnutí prof. Františka Neuwirta přejmenovaného od roku 1936 na Československou stomatologii. Druhým bylo Praktické zubní lékařství, které vycházelo jako nové periodikum od roku 1953 vedle tradiční Československé stomatologie. Vedl ho tehdy dentista, který právě odcházel do penze, a někdo to po něm měl převzít. Vyšlo to na mě. Nastoupil jsem tam v roce 1975, kdy vedoucím redaktorem byl jmenován doc. Šícha a já jeho zástupcem. Ten ovšem na takovéhle věci neměl moc času, takže to všechno na mě doslova spadlo.

Článků jsme však v těch sedmdesátých a osmdesátých letech měli k dispozici tolik, že nebyl problém naplnit deset čísel do roka, tedy tak, jak aktuálně časopis vycházel. Nikdy jsem si nemusel dělat starosti, že obsah Praktického zubního lékařství nenaplním.

To trvalo do r. 1989. Pak se vše přerušilo, zastavilo. Ministerstvo zdravotnictví nemělo peníze. Kliniky začaly procházet transformací, kdy se řada vynikajících odborníků rozloučila s vědou a výzkumem a odešla do privátu. Také já nakonec musel dát před tvorbou časopisu přednost budování své privátní praxe. Snad ještě poznamenám, že v sedmadevadesátém roce se oba časopisy spojily. Problémy se získáváním článků přetrvávaly však i v dalších letech.

Vy jste se však jednoho dne k projektu stomatologických časopisů zase vrátil, že ano...

Přemluvil mě k tomu profesor Jiří Mazánek. Říkal mi: Ty už jsi to dělal, tak v tom pojď zase pokračovat. Nikoho na to nemáme.

Přiznám se, že mi ta věda a výzkum, kterými jsem se dřív dlouhou dobu zabýval, chyběly, a tak jsem se redakce spojených periodik, společně s prof. Janou Duškovou, v roce 2008 ujal. A vlastně přes různé peripetie s vydáváním časopisu a jeho periodicitou dovedl tituly až do současné podoby, kdy jako jeden časopis, v tištěné a elektronické verzi, vycházejí pod názvem Česká stomatologie a praktické zubní lékařství, s jediným ISSN pro tištěnou verzi (1213-0613), už druhým rokem pod novým vydavatelem, jímž je Česká stomatologická komora.

Od letošního roku připravujeme také anglickou verzi článků a to vyžaduje velké soustředění. Stalo se z toho malé dobrodružství. Časopis, čtvrtletník, má rozsah 32 stran. Naplníme je, máme dokonce i malý převis nabídky, ale zajistit vše v termínech a finální kvalitě při dnešní celkové vytíženosti autorů není snadné. Samozřejmě v režimu double blind recenzování zpravidla dvěma recenzenty.

V současné době má vydávání časopisu svůj řád, máme výborného a vstřícného grafika a dobrou osobní spolupráci s mojí zástupkyní delegovanou za ČSK PhDr. Ivou Žákovou a s redaktorkou Mgr. Stanislavou Beranovou.

Nově oslovujeme zahraniční autory. Do 3. čísla plánuji zařadit článek z Drážďan, dr. Martin Kapitán jej přeložil do češtiny. Do dvojky jsme zařadili článek od dr. Hidousi z tuniského Monastiru. Chceme se postupně etablovat v mezinárodních databázích odborného tisku.

Neříkám, že časopis bude brzy světový, ale v každém případě chceme, aby byl mezinárodní – a kvalitní.

19. 4. 2020

LKS 04/2020

Print: LKS. 2020; 30(4): S62 – S63

Autor:

Fotografie

  • Ladislav Šolc

Rubrika:

Téma: