LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Souhrn: Poslední sdělení ze seriálu Ergonomie v ordinaci zubního lékaře je věnováno kognitivní a organizační ergonomii. Práce zubního lékaře je obecně vnímána jako práce psychicky náročná a stresující. Chronický stres může vést k dlouhodobým psychickým, fyzickým a sociálním problémům. Hlavními stresory jsou u zubních lékařů práce pod časovým tlakem, kompromisní závěry, negativní odezva pacientů, komunikace s problémovými pacienty a odpovědnost za řízení a financování chodu zubní praxe. Nevhodné pracovní prostředí vytváří stresory fyzikální. Stres nelze ze zubních ordinací zcela odstranit, je však důležité jej minimalizovat, hledat a odstraňovat jeho příčiny, nepodceňovat varovné příznaky a nezůstat se svými problémy izolován. Při organizaci chodu zubní praxe je třeba denní pracovní režim koncipovat s ohledem na náročnost výkonů, nepodléhat tlaku pacientů, delegovat část řízení na zaměstnance, dodržovat relaxační přestávky a dbát na vhodnou mimopracovní činnost a správný životní styl.

Klíčová slova: ergonomie, zubní lékař, stres, pracovní zátěž, relaxace

Ergonomics in the dental office / Part III.

Review article

Summary: The last article of the series Ergonomics in the dental office deals with the cognitive and the organizational ergonomics. The work of the dentist is considered psychologically demanding and stressful. Chronic stress leads to long-term psychological, physical and social problems. The main stressors regarding dentists are the time pressure, compromises, a negative patient‘s feedback, the communication with problematic patients and the responsibility for the management and the economy of the dental practice. Unsuitable work environment creates physical stressors. Stress cannot be completely eliminated from the dental offices, however, it is important to minimize it, to find and eliminate its causes, not to underestimate warning signs and not to stay alone with one’s problems. During the practice running it is good to schedule the patients according to the difficulty of the treatment, to resist the pressure from the patients, to transfer a part of the management on the employees, to keep the relaxation brakes and to carry out suitable off-the-job activities and a healthy lifestyle.

Key words: ergonomics, dental practitioner, stress, work load, relaxation

Úvod

První část tohoto seriálu Ergonomie v ordinaci zubního lékaře byla věnována historii ergonomie, pracovním pozicím lékaře, poloze pacienta a správnému držení těla (postuře) lékaře při práci. Druhá část byla zaměřena na úlohu ergonomie při uspořádání pracoviště zubního lékaře, rozmístění a dostupnosti nástrojů, volbu pracovních pomůcek a vytváření pracovního prostředí. Třetí část sdělení je věnována problematice psychické (kognitivní) ergonomie, která se zaměřuje na psychologické aspekty pracovní činnosti a vliv stresu na pracovní proces, a dále na ergonomii organizační, jež se zabývá zásadami managementu zubní praxe, koncepcí pracovní doby, skladbou výkonů a režimem odpočinku a relaxace. V závěru je doporučeno několik protahovacích cviků (viz obrazová dokumentace), které lze provádět přímo u zubního křesla během pracovního dne (chairside stretching).

Psychická (kognitivní) ergonomie

Psychická ergonomie, jak bylo definováno v úvodním článku, patří mezi základní oblasti ergonomie. Zkoumá mentální procesy, jako je percepce, paměť, stres a psychické zatížení, a jejich vliv na pracovní výkon a výskyt onemocnění spojených s výkonem povolání.

Povolání zubního lékaře je obecně považováno za profesi spojenou se značnou pracovní psychickou zátěží (1). V rámci pracovní zátěže rozlišujeme senzorickou zátěž, která vyplývá z požadavků na činnost smyslových orgánů, mentální zátěž plynoucí z požadavků na zpracování informace – pozornost, paměť, myšlení, rozhodování, a zátěž emocionální, též uváděnou jako „psychosociální stres“.

Při zátěži se psychologické procesy aktivují podle prožívání dané situace a stavu organismu daného jedince. Základem prožívání zátěže je percepce, čili vlastní vnímání, cítění a hodnocení situace. Je tedy zřejmé, že působení stejných vlivů nevyvolává u každého jedince stejnou odezvu (2). Obecnou odezvou na nadlimitní zátěž ať fyzickou či psychickou je stav organismu, který můžeme označit jako stres. Stres je výsledkem interakce mezi určitým tlakem působícím na člověka a schopností organismu tomuto tlaku odolat. Nadměrné požadavky, které jsou kladeny na naše tělesné a psychické rezervy, můžeme označit jako stresory a odpověď jedince na ně jako stresové reakce. Stresem není pouze reakce na přímé ohrožení, ale i očekávání ohrožení a s tím spojená úzkost, napětí a strach. Při stresu se uplatňují obranné a kompenzační mechanismy, které umožní organismu se s ním vyrovnat.

Za mozkové centrum stresu je považován hypotalamus. Jako hlavní stresový hormon těla je uváděn adrenokortikotropní hormon (ACTH), dalšími stresovými hormony jsou adrenalin, noradrenalin, kortizon (3). Obranné reakce jsou náročné na energii. Vyčerpávají rezervy organismu a vyžadují následný odpočinek pro regeneraci a pro doplnění energetických zásob.

Určitá míra stresu je pro člověka užitečná. Pozitivní, krátkodobá zátěž může působit jako motivační prvek a stimulovat jedince k vyšším a lepším výkonům. Tento druh stresu je popsán jako eustres (4).

Opakem je nadměrná, dlouhodobá či opakovaná a kumulovaná zátěž, která může vyvolat onemocnění, jehož projevy mohou výrazně omezit či ukončit profesní kariéru jedince. Tento typ stresu je označován jako negativní stres či distres (5).

Ze studií vyplývá, že 50 – 60 % všech zameškaných pracovních dnů lze přičíst stresu při práci a psychosociálním rizikům. Po muskuloskeletálních poruchách se jedná o druhý, v Evropě nejčastěji uváděný zdravotní problém související s prací (6).

Příznaky a projevy stresu jsou fyzické a psychické. Setkáváme se s projevy, jakými jsou bušení srdce, pocit nedostatku dechu, pocení a jiné kožní projevy, nechutenství či naopak přejídání, žaludeční obtíže, bolesti hlavy. Jedinec pociťuje únavu a vyčerpání, špatně se soustředí, je podrážděný až agresivní, ztrácí koncentraci, činí ukvapené závěry, není schopen přijmout jednoznačné rozhodnutí a chybuje. Opakované chyby vedou ke ztrátě sebedůvěry a ztrátě motivace. Následuje úzkost nebo deprese a únik od vzniklé situace. Řešením se pro mnohé jedince stávají cigarety, alkohol či jiné návykové látky. Celý stav může vyústit v syndrom vyhoření. Z výsledků mnoha studií vyplývá, že stres zvyšuje také napětí svalů a může negativně ovlivnit výskyt a intenzitu bolestí svalů zatížených pracovním výkonem, a to zejména v oblasti krku, ramen a horních končetin. Rovněž je uváděna souvislost mezi stresovou zátěží organismu a vznikem civilizačních chorob (7, 8).

Při každodenní práci zubního lékaře se nelze vyhnout různému stupni psychické zátěže senzorické, mentální i emocionální. Záleží na pracovním prostředí, skladbě výkonů, skladbě pacientů a momentálním „naladění“ členů celého pracovního týmu v dané situaci.

Psychická senzorická zátěž zubního lékaře pramení zejména z každodenního namáhání zraku při práci v dutině ústní a častého střídání pohledu do úst a mimo ústa. Velmi nebezpečná je práce s polymerační lampou bez ochrany očí ochrannými filtračními brýlemi. Oči lékaře zatěžuje i práce s počítačem, který většina lékařů používá nejen při výkonu povolání, ale hojně i při mimopracovní činnosti.

Opakovaně, nárazově i nadměrně, je zatěžován také sluchový aparát lékaře, zejména pokud lékař pracuje v ordinaci s více zubními soupravami nebo je v místnosti umístěn další hlučný přístroj (autokláv, sterilizátor, výkonná savka). V hraničně vysokých tóninách pracují i tzv. ultrazvukové přístroje používané nejčastěji k odstraňování zubního kamene.

Psychiku při práci rovněž ovlivňuje osvětlení a teplota ovzduší v místnosti a pravidelný přísun čerstvého vzduchu.

Psychická mentální zátěž vyplývá z odborné náročnosti práce, která je dána pestrostí samotného oboru zubního lékařství. Jednotlivé léčebné úkony jsou vzájemně propojené a navíc obsahují i technickou, často náročnou část provedení. Zubní lékař pracuje denně v intimní komunikační zóně pacienta, ve velmi malém, ohraničeném a mnohdy obtížně dostupném pracovním poli. Vyšetření, ale zejména ošetření v dutině ústní vyžaduje po celou dobu plnou koncentraci. Naprostá většina ošetření je více či méně invazivní s použitím malých ostrých instrumentů. Velkou opatrnost a dokonalou souhru s asistencí vyžaduje i manipulace s materiály tuhnoucími v dutině ústní pacienta. Neopatrné zacházení či nečekaný pohyb pacienta může být příčinou poranění, vdechnutí či polknutí částeček materiálu i drobných preparačních nástrojů. Maximální koncentrace a opatrnosti je třeba při ošetřování dětí, zejména předškolního věku.

Zhotovení většiny výrobků v zubním lékařství vyžaduje spolupráci se zubní laboratoří. Lékař tak nese podíl odpovědnosti za práci, kterou sám neprovádí. Významnou úlohu zde hraje i finanční spoluúčast ze strany pacienta a možné komunikační problémy s tímto spojené.

Psychická emocionální zátěž plyne mimo jiné i z faktu, že mnohé výkony mají více alternativ, které se liší jak časovou náročností, typem použitých materiálů a technologií, tak i finanční spoluúčastí pacienta. Snaha lékaře poskytovat služby kvalitní, za použití moderních technologií a materiálů, naráží mnohdy na neochotu pacienta k finanční spoluúčasti. Řemeslné prvky práce zubního lékaře vyžadují pro kvalitní výsledek čas, přesnost a vhodné materiály. Každý ústupek či kompromis v procesu zhotovení může být v budoucnu provázen selháním výrobku, nespokojeností pacienta a může vyvolat emotivní reakce a výčitky z obou stran. Zákonem deklarovaný, médii podporovaný a v myslích mnohých pacientů dosud zakotvený nárok na bezplatnou zdravotní péči je proto častým zdrojem emotivně podbarvených diskusí, které lékaře psychicky vyčerpávají a ubírají mu sílu a čas potřebný k léčení.

Emoce hrají svoji roli i při ošetřování zdravotně kompromitovaných nebo sociálně slabších pacientů. Lékař je mnohdy postaven před situaci řešit nároky pacienta či jeho doprovodu na léčbu, jimž nelze vyhovět buď z procesních, nebo finančních důvodů.

Při ošetření zdravotně kompromitovaných pacientů a dětí pracuje zubní lékař navíc pod stálým „dohledem“ rodičů či jiných členů doprovodu ošetřovaného a musí být schopen adekvátní komunikace s pacientem, doprovodem i s dalšími členy ošetřovatelského týmu. To vše často znamená prodloužení doby ošetření a narůstající časovou tíseň, která může rozvrátit celodenní pracovní harmonogram a vyvolat další stresovou situaci.

V protikladu k časové náročnosti ošetření stojí ekonomická odpovědnost zubního lékaře za chod jeho praxe. V mentální i emotivní složce psychické zátěže hraje významnou roli také starost a odpovědnost za zaměstnancekomunikace s nimi. Zubní lékař je do velké míry závislý na těsné spolupráci s asistencí v ordinaci, s recepční v čekárně, se zubní laboratoří a dentální hygienistkou. Selhání kteréhokoli článku tohoto řetězce může vyvolat nové stresové situace. Obdobným zdrojem stresových situací je v zubním lékařství i selhání technického vybavení v ordinaci, přerušení dodávek elektrického proudu, selhání počítačů apod. Lékař se musí v těchto případech, pokud je vlastníkem zdravotnického zařízení, vyrovnat nejen s problémem přeobjednání pacientů, ale musí zajistit i vyřešení technického či personálního problému.

Neúměrnou zátěží a zdrojem stresu je pro zubního lékaře mnohdy také administrativa spojená se vznikem, provozováním i ukončením chodu zubní praxe. Lékař – provozovatel zubní praxe je zatěžován administrativními požadavky veřejné správy, zdravotních pojišťoven a kontrolních orgánů všech úrovní. Značný podíl na stresových situacích nese řešení více či méně oprávněných stížností pacientů, které se stále častěji opírají – pod taktovkou právníků – o „nadzákonnou“ normu zvanou práva pacienta.

Podíl psychické a fyzické zátěže při rozvoji stresových situací se také mění s věkem a délkou profesního života.

V začátku profesní kariéry pracuje převážná část zubních lékařů v pozici zaměstnance a pracovní stres může přicházet z nového pocitu plné odpovědnosti za odbornost poskytované péče, z hledání své vlastní profesní pozice a odborné profilace. Mohou jej stresovat první konflikty s pacienty a první nezdary, které mohou vést až k pochybnostem o vhodné volbě svého povolání. Dalším stresujícím faktorem může být názorový nesoulad zaměstnance se zaměstnavatelem. Zatěžující je někdy i skloubení profesního zatížení s osobním, rodinným a společenským životem.

Střední generace zubních lékařů pracuje již ve stabilizovaných podmínkách ve většině případů jako provozovatelé zdravotnických zařízení. Zde je dalším zdrojem stresových situací (kromě již popsaného) i značný podíl starostí a zodpovědnosti za zaměstnance, právní a ekonomická odpovědnost lékaře vůči svému podniku i rodině, udržení konkurenceschopnosti, rozhodování o inovacích a změnách v odborné náplni vlastního zdravotnického zařízení. Může hrozit nebezpečí přetěžování lékaře tzv. terorem příležitostí – lékař mnohdy není schopen potlačit nutkání uchopit další příležitosti, nedokáže odmítnout další pacienty, nedokáže odmítnout nabízené příležitosti investic a rozšíření zdravotnického zařízení, nedokáže odmítnout příležitost společensky se angažovat, přičemž však nedokáže kriticky porovnat své představy s reálnými možnostmi, zapomíná vytvářet rezervy a nepomýšlí na možné krizové situace.

K dlouhodobému stresu mohou přispět i nepříznivé situace v osobním životě. Negativní roli mohou sehrát i počínající zdravotní problémy.

Starší generace lékařů pomýšlející na ukončení profesní kariéry je již méně stresována z konfliktů s pacienty a z profesních nezdarů, protože je vybavena mnohaletými zkušenostmi, „profesní moudrostí“ a odhadem situace. Naopak narůstá podíl fyzické únavy, projevují se ve větší míře zdravotní problémy v souvislosti s věkem i s výkonem povolání a klesá adaptace organismu. Stresující jsou pro mnohé starší lékaře nové informační technologie a způsoby komunikace, narůstající administrativa a kontroly ze strany veřejné správy, hygieny apod. Starší lékaři přemýšlejí nad ekonomickým zajištěním sebe a své rodiny po odchodu do důchodu a zatěžuje je i myšlenka odprodeje praxe a starost o osud svých dlouholetých pacientů. Stresuje je i představa způsobu života bez pravidelné práce.

Souhrn nejčastějších faktorů a situací, které mohou u zubního lékaře přispět k rozvoji stresové reakce, je následující:

  • Práce pod časovým tlakem.
  • Odpovědnost za odbornost provedené práce.
  • Řešení situací kompromisy.
  • Náročnost na komunikační dovednosti.
  • Nepřiměřená odezva pacienta.
  • Přímý a velmi blízký kontakt s pacientem.
  • Převaha intervenčních výkonů.
  • Náročnost na manuální zručnost a přesnost.
  • Náročnost na představivost a estetiku.
  • Snaha obstát v konkurenčním prostředí.
  • Odpovědnost za finanční stránku vedení zubní praxe.
  • Odpovědnost za podřízené pracovníky či zaměstnance.

Stres lze řešit pouze snahou o odstranění jeho příčin. Zvládání stresu je ovlivněno mnoha faktory. Důležitou roli hraje osobní charakteristika jedince, předchozí zkušenost a dovednost stres zvládnout, sociální podpora okolí a socioekonomická situace, za které stres přichází.

Pro úspěšné vyrovnání se stresem mají předpoklady lidé cílevědomí, s dobrými komunikačními dovednostmi, s dobrou fyzickou i duševní kondicí, schopností seberealizace, se schopností adekvátně vnímat realitu, flexibilní, optimističtí se smyslem pro humor a dostatečnou sebedůvěrou. Preventivním opatřením je především zajištění duševní pohody zubního lékaře v pracovním procesu i mimo něj. Důležitým prvkem nutným pro zvládání stresu je vytvoření vzájemné důvěry uvnitř celého pracovního týmu a schopnost otevřeného řešení již vznikajících problémů. Je třeba zabránit kumulativnímu působení negativních faktorů pracovního procesu, a to využitím zásad organizační ergonomie přizpůsobené jednotlivým druhům povolání.

Organizační ergonomie

Organizační ergonomie obecně patří mezi základní oblasti ergonomie. Při výkonu povolání zubního lékaře napomáhá řízení každodenní práce v zubní ordinaci, stanovuje pravidla pro celodenní pracovní režim, doporučuje zásady práce v týmu, zohledňuje skladbu pracovních výkonů s ohledem na zatížení organismu lékaře, navrhuje režim odpočinku, způsoby relaxace včetně cvičení typu „chairside stretching“ a napomáhá výběru vhodné doplňkové pohybové aktivity lékaře mimo pracovní proces (9).

Při koncipování pracovního režimu v zubní ordinaci je třeba přesně vymezit kompetenceodpovědnost jednotlivých členů pracovního týmu. Celodenní pracovní režim by měl odpovídat skladbou náročných a méně náročných výkonů pravidlům cirkadiálního biorytmu, což je periodické kolísání aktivity a bdělosti během 24 hodin. Přesné ohraničení maximální aktivity může být částečně ovlivněno individualitou jedince a typem (skřivan, sova), ale obecně lze říci, že největší výkonnost a bdělost lze předpokládat od 7 do 13 hod., poté nastává snížení výkonnosti až do 16. hodiny odpolední (10). Den ní spektrum výkonů plánovaných v zubní ordinaci by měla odpovědná osoba (sestra, recepční) koncipovat při objednávání pacientů s maximálním ohledem na zatížení jednotlivých svalových skupin ošetřujícího a na přetěžování zraku. Dle možností je vhodné střídat během dne ošetření v dolní i horní čelisti, nekumulovat ošetření s použitím polymerační lampy, výkony vyžadující přesnost a koncentraci neodkládat na odpolední hodiny a naopak neplýtvat „výkonným obdobím“ na ošetření méně zatěžující. Plánované ošetření jednoho pacienta by nemělo přesahovat jednu hodinu.

Velmi důležitá je i forma a načasování delšího odpočinku při plánované dovolené. Plánovaná dovolená by neměla být únikem před nedokončenou prací či nevyřešeným problémem. Úzkost a obava ze situace po návratu z dovolené vytěsní velmi rychle její pozitivní stránky.

V mimopracovní činnosti lze doporučit pravidelný a dostatečný spánek, vyváženou stravu, dostatečný příjem tekutin a pravidelnou pohybovou aktivitu alespoň 1x týdně, udržení přiměřené tělesné váhy. Fyzické cvičení zvyšuje svalovou sílu, zlepšuje rychlost a koordinaci pohybů, flexibilitu šlach a pojivové tkáně a snižuje riziko přetížení a degenerativních změn pohybového aparátu (11). Cílené cvičení, zejména posílení svalových skupin v oblasti zad a posilování břišních svalů v kombinaci s relaxačními cvičeními typu „chairside“, tvoří významnou složku prevence fyzické i psychické zátěže zubního lékaře. Avšak každý léčebný program cvičení by měl být předem konzultován s odborníkem. Pro nácvik vlastního vnímání, sebekontroly a sebeovládání lze doporučit jógu, pilates a různé druhy meditace s nácvikem břišního dýchání. Pro zubní lékaře se doporučuje i rychlá chůze se synchronním švihovým pohybem paží nebo s použitím holí (nordic walking) 2x týdně po dobu 30 min. Pro domácí cvičení se zubním lékařům doporučuje též cvičení s gymnastickým míčem (gym ball), vhodné zejména k procvičování pozice pánve a posílení hlubokého zádového svalového systému. Pozitivně působí i pravidelná masáž přetěžovaných svalů 1x za měsíc (9).

Protahovací cvičení typu „chairside stretching“

Tato cvičení jsou u zubních lékařů zaměřena na horní část m. trapezius, m. levator scapulae, m. scalenus ant., m. pectoralis major a minor, m. sternocleidomastoideus, m. iliopsoas, m. erector trunci. Účelem protahovacích cvičení je dynamický pohyb, sloužící k natažení zkracovaných svalů a zvýšení průtoku krve ve svalu postiženém ischemií z prolongované statické pozice (12).

Protahovací cvičení provádíme během pracovního dne po každé hodině statické práce u zubního křesla. Každý protahovací cvik trvá 20 sec., což odpovídá přibližně 2 dýchacím cyklům. Protahování svalů musí být jemné, plynulé, nebolestivé.

Při cvičení dýcháme hluboce a intenzitu protažení zvyšujeme s výdechem.

Během pracovní doby provádíme protažení té strany, která je statickou pozicí při práci zatížena, mimo práci provádíme protažení svalů oboustranně.

K cvičení využíváme volného času mezi pacienty, dobu potřebnou pro nástup lokální anestezie, při přípravě křesla asistentkou apod. Příklady kompenzačních, protahovacích cvičení typu „chairside stretching“ jsou znázorněny v obrazové dokumentaci.

Relaxaci a rozvolnění svalových skupin je třeba naučit se vnímat i mimo výkon povolání. Je též nutné naučit se kontrolovat svalový tonus, zejména m. trapezius, například při jízdě autem, při sledování filmu, čtení knížky apod. V mimopracovních aktivitách je třeba dodržovat zásady správné postury těla, umísťovat pracovní pole do středu těla, vyhýbat se rotacím a nadměrným elevacím paží.

Závěr

Cílem psychické a organizační ergonomie v zubním lékařství je přispět po celou profesní kariéru zubního lékaře k udržení duševní rovnováhy a zachování duševního zdraví.

Machač a Machačová (13) uvádějí pro zachování duševního zdraví jako důležité tyto rysy a charakteristiky jedince:

  • sebeovládání,
  • vytyčování reálných cílů,
  • sebekontrolu, spontánnost, bezprostřednost,
  • schopnost účelně hospodařit s vlastními silami a šetřit síly druhých,
  • schopnost těšit se ze života,
  • smysl pro humor.

Ergonomie v ordinaci zubního lékaře. Část I. – III.: 

Práce podporována programem PRVOUK P 37/13, PRVOUK P 37/09.

Obr. 1: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – HLAVA
Obr. 2: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – HLAVA
Obr. 3: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – HLAVA
Obr. 4: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – HLAVA
Obr. 1: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – RAMENA
Obr. 2: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – RAMENA
Obr. 3: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – RAMENA
Obr. 1: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁDA
Obr. 2: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁDA
Obr. 3: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁDA
Obr. 4: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁDA
Obr. 5: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁDA
Obr. 6: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁDA
Obr. 1: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁPĚSTÍ
Obr. 2: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁPĚSTÍ
Obr. 3: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁPĚSTÍ
Obr. 4: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁPĚSTÍ
Obr. 5: Kompenzační cvičení pro zubní lékaře – ZÁPĚSTÍ

Literatura

1. Cherniack MG, Dussetschleger J, Bjor B. Musculoskeletal diseases and disability in dentists.Work, 2010, 35: 411 – 8.

2. Marek J, Skřehot P. Základy aplikované ergonomie. VÚBP, Praha, 2009.

3. Atkinson R. L et al. Psychologie. Portal, Praha, 2003.

4. Plamínek J. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. Grada Avicenum, Praha, 2008.

5. Schreiber V. Lidský stres. Academia, Praha, 2000.

6. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, 2000. Výzkum stresu při práci. Dostupné z: http://osha.europa.eu/en/publications/reports/203/view.

7. Myers HL, Myers LB. „It‘s difficult being a dentist“:  stress and health in the general dental practicioners. Br Dent J, 2004, 9(2): 89 – 93.

8. Bongers PM, Kremer AM, Laak J. Are psychsocial factors risk factors for symptoms and signs of the shoulder, elbow or hand/ wrist? A review of the epidemiological literature. Am J Ind Med, 2002, 41(5): 315 – 42.

9. Valachi B. Practice Dentistry Pain-Free: Evidence-Based Strategies to Prevent Pain and Extend Your Career. Posturedontics Press, Portland, 2008, OR 97298.

10. Chundela L. Ergonomie. 1. vydání, ČVUT, Praha, 2005.

11. Sharma P, Golchha V. Awareness among Indian dentists regarding the role of physical activity in prevention of work related musculoskeletal disorders. Indian J Dent Res, 2011, 22(3): 381 – 4.

12. Valachi B, Valachi K. Preventing musculoskeletal disorders in clinical dentistry: Strategies to address the mechanisms leading to musculoskeletal disorders. J Am Dent Assoc, 2003, 134: 1604 – 12.

13. Machač M., Machačová H. Psychické rezervy výkonnosti. Karolinum, Praha, Univerzita Karlova, 1991.