LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Jak ustály evropští zubní lékaři dosavadní období pandemie koronaviru? Přinášíme zajímavý rozbor situace vycházející z průzkumů CED.

Vítěz

Žádný jiný medicínský obor nepublikoval tak nízká čísla nakažených jako stomatologie. Podle průzkumu CED (Evropské organizace zubních lékařů) udávaly jednotlivé země kolem 1 % nemocných nebo pozitivně testovaných stomatologů, což je ve srovnání se všeobecnou medicínou a celkovou populací málo. Často jsou to však jen odhady a třeba v Česku vůbec žádná data nemáme.

Asi nejpřesnější data jsou ze Španělska, kde šly vlny relativně rychle a zároveň byla postupně velká část zubních lékařů testována metodou PCR. Počet alespoň jednou testovaných lékařů stoupl z 1,6 % (duben 2020) na 41,1 % (listopad). Počet pozitivně testovaných byl 1,9 % v dubnu (asi 0,8 % se nakazilo v práci) a 3,9 % v listopadu (asi 0,9 % se nakazilo v práci). Ve Španělsku vázla bezpečnostní opatření – v dubnu jen 32 % lékařů používalo respirátor FFP2, v listopadu už 99 %. Ochrana očí brýlemi stoupla za stejné období z 80 % na 96 %. V dubnu 2020 26 % španělských stomatologů nepracovalo vůbec, 26 % radilo pacientům po telefonu, 28 % docházelo na urgentní ošetření apod. a jen 0,5 % pracovalo jako obvykle! V listopadu 96 % stomatologů pracovalo bez omezení, 3 % pracovala bez použití aerosolu a 0,6 % praxí bylo stále uzavřených.

Evropská medicína je decentralizovaná a každý stát se rozhodne sám. V otázce bezpečnosti ale skvěle zafungovaly komory a koordinace přes CED. Velmi rychle vznikly pandemické plány, které se každý týden sdílely a v dobrém slova smyslu od sebe jednotlivé státy opisovaly, co se osvědčilo. Stejně dobře zafungovalo vzájemné informování o tom, co mohou chtít stomatologové po státu a třeba zdravotních pojišťovnách. Reakce byla ale velmi rozdílná – tam, kde stát pomáhal ekonomicky relativně minimálně (typicky Česko), tam se udržel provoz bez přerušení (s námi fakticky Slovensko). Kde byl stát více štědrý (často hlavně sliby), tam se provoz na čas omezil jen na akutní případy, a v silně státem dotovaných systémech se víceméně zastavil (Dánsko).

Je ale zajímavé, že v listopadu uvádějí všechny státy (s výjimkou zdaleka nejvíce prozkoumaného Španělska – proto i zde uvádím) nemocnost stomatologů vzácně podobně kolem 1 % s tím, že se většina nakazila v domácnosti. Z toho lze usuzovat, že bezpečnostní opatření fungují a není potřeba provoz radikálně omezovat.

ČSK se rozhodla správně, když odmítala administrativní omezení a nechala rozhodnutí na jednotlivých provozovatelích. Nízká míra nakažení lékařů z domácnosti pak svědčí pro nějakou zkříženou imunitní reakci, která je asi způsobena velikou celoživotní expozicí. Podobné zprávy jdou i z jiných medicínských oborů zatížených podobným typem infekcí, typicky ORL nebo praktičtí lékaři.

Poražený

Stomatologie je většinově v EU hrazena za výkony s malým podílem paušálů. Výjimkou jsou „státní“ stomatologové, zaměstnanci, v Dánsku.

Nejmenší škody zatím hlásí Česká republika – za první pololetí 2020 jsme přišli cca o 5 % prostředků ze zdravotního pojištění, pokles v přímých platbách nemáme jak zjistit.

Pak škody stoupají a jsou země, kde zubní lékaři očekávají 50 – 70% výpadek tržeb. S tím, že některé země (podmínkou bylo povinné uzavření praxí) sáhly k nějaké formě kompenzací (týdenní či měsíční paušální platby), jiné nezaplatily nic – jen obecné sociální dávky, popřípadě ordinacím poskytly úvěry. Rozdíly budou asi velké i v ČR (jsou i praxe, které naopak navýšily v tomto roce tržby), ale nebudou tak dramatické jako jinde.

Abych pokračoval Španělskem, tam se lékaři anonymně vyjádřili k očekávaným propadům příjmů: 12 % lékařů očekává lepší nebo stejné příjmy jako v r. 2019; 14 % jich očekává 10% propad příjmů; 24 % jich očekává 20% propad; 27 % jich očekává 30% propad; 14 % jich očekává 40% propad; 9 % jich očekává více než 40% propad.

Stomatologii celoevropsky čekají obrovské finanční problémy. Je otázka, kdy se obnoví hospodářství a na jaké úrovni – od toho se odvinou platby pacientů i možnosti zdravotních pojišťoven. V první chvíli asi pomohou platby od pojišťoven, otázkou ale je, zda budou mít dost prostředků za rok či dva. Mnoho našich pacientů si jistě na několik let větší investice do chrupu odpustí.

Závěr

Strategie ČSK neuzavřít nuceně praxe a neomezovat proti vůli poskytovatelů péči, spolu se zajištěním respirátorů, vedla pravděpodobně k nejmenším ekonomickým ztrátám v rámci EU při pravděpodobně obdobné nemocnosti jako v jiných zemích EU (naše Ministerstvo zdravotnictví to neumí určit).

Nyní je nutné pomoci s očkováním a s návratem do běžného ekonomického fungování společnosti, na kterém jsme závislí. Zároveň je potřeba bojovat o „naši“ část jistě menších reálných prostředků (po odečtení inflace) zdravotních pojišťoven a postupně nalákat pacienty do našich praxí propagací důležitosti komplexní péče o chrup.