Ex libris stomatologicus
Pro čtenáře paperbacků či dokonce e-booků tentokrát oživujeme dávnou tradici exlibris. Ony nevelké papírky s obrázkem vytištěným různými technologiemi najdete v knížkách ze staré rodinné knihovny nebo na skvostech z antikvariátu. Exlibris bývá nalepeno na tzv. přídeští, čili levé části předsádky (to je ten dvojlist silnějšího papíru, který drží dohromady desky knihy s vnitřním knižním blokem...). Exlibris mohou být ovšem také ve formě razítka přímo na titulu uvnitř knihy, vyskytují se i originální kresby či malby. Exlibris, tedy česky „z knih“, od nepaměti označuje prostý fakt, že takto vyzdobená kniha náleží svému konkrétnímu majiteli. Je to tedy jedna Z KNIH (EX LIBRIS) pana majitele nebo paní majitelky...
Pro čtenáře paperbacků či dokonce e -booků tentokrát oživujeme dávnou tradici exlibris. Ony nevelké papírky s obrázkem vytištěným různými technologiemi najdete v knížkách ze staré rodinné knihovny nebo na skvostech z antikvariátu. Exlibris bývá nalepeno na tzv. přídeští, čili levé části předsádky (to je ten dvojlist silnějšího papíru, který drží dohromady desky knihy s vnitřním knižním blokem...). Exlibris mohou být ovšem také ve formě razítka přímo na titulu uvnitř knihy, vyskytují se i originální kresby či malby. Exlibris, tedy česky „z knih“, od nepaměti označuje prostý fakt, že takto vyzdobená kniha náleží svému konkrétnímu majiteli. Je to tedy jedna Z KNIH (EX LIBRIS) pana majitele nebo paní majitelky...
Pilnými čtenáři samozřejmě odjakživa byli lékaři, a tedy i ti zubní. Dějiny exlibris logicky sahají až na práh novověku, někdy do r. 1470 (nedlouho po vynálezu knihtisku), kdy kaplan Johannes Igler, zvaný Knabensberg, použil tehdy oblíbený dřevoryt. Také Albrecht Dürer zhotovoval exlibris a vytvořil v r. 1503 detailně vypracovaný knižní znak svému norimberskému příteli Willibaldu Pirckheimerovi, radnímu u císaře Karla V. A v oboru zubního lékařství poprvé zaznamenáváme exlibris u dr. Lorenze Heistera (kolem r. 1720).
Když se na přelomu 19. a 20. století začíná projevovat vzrůst univerzitního vzdělání zubních lékařů, upevňuje se také význam i ekonomická úroveň oboru. A tak mezi první „uživatele“ exlibris v té době patří Gustav Drobner, který v r. 1901 převzal soudobý secesní motiv H. E. Kozla, a to ve formě barevné litografie. Také prof. dr. Alfred Gysi, otec moderní protetiky, používal vlastní exlibris pro vyjádření identity své knihovny.
Další rozkvět nastal v 70. a 80. letech minulého století, a to jak z hlediska sběratelského, tak i díky několika výstavám a publikacím. Připomeňme si s troškou skromné pýchy, že už v 50. letech minulého století Walter Worscheck napsal v časopise Humanitas, že v tomto období patřily tehdejší Československo, Polsko a Sovětský svaz mezi země s největším rozšířením exlibris...
V odborné literatuře najdeme dokonce monografii dr. Norberta Nechwatala s titulem Das Exlibris des Zahnarztes (tedy Exlibris zubních lékařů). Vydalo ji nakladatelství Quintessenz v roce 1986.
Pokochejte se tedy tím drobným užitým uměním a zapřemýšlejte – nestálo by za to nechat si pro své milované knihy také nechat zhotovit osobní exlibris...? A pak je takto půvabně vyzdobit?
Fotogalerie
19. 9. 2018
Print: LKS. 2018; 28(9): 203
Autoři:
Fotografie
- Ladislav Šolc
Rubrika:
Téma:
Soubory ke stažení: