LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Nakladatelství Jan Melvil Publishing, specializující se na populárně naučné knihy (vydalo např. vynikající „Příběh lidského těla“ Daniela Liebermana), publikovalo nedávno monografii „Hluboká práce“, nesoucí podtitul „Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě“, amerického docenta informatiky na Georgetown University, Cala Newporta. V anotaci se mimo jiné dočteme, že v knize autor „představuje svůj stejnojmenný koncept – schopnost soustředit se bez rozptylování na kognitivně náročné úkoly“, přičemž „hluboká práce vám umožní rychle pochopit složité problémy a podávat lepší výkon v kratším čase, díky čemuž získáte pocit skutečného naplnění z mistrně odvedené práce“.

Recenzi na tuto knihu jsem připravil ze dvou důvodů. Za prvé, roztěkanost a povrchnost při práci i v denních činnostech dnes postihuje celou populaci, stomatology i studenty oboru zubního lékařství či dentální hygieny nevyjímaje, přičemž situace se neustále zhoršuje – je to skutečnost, kterou velmi dobře potvrdí zejména pedagogové na lékařských fakultách. Druhý důvod je ten, že ve svém okolí vnímám, že řada mých kolegů, zejména mladších, má velký zájem o populárně naučné knihy tohoto typu a stále častěji mě žádají o názor na jednotlivé tituly.

Tento v zahraničí čtenáři vysoce hodnocený bestseller (viz např. kladné hodnocení na www.amazon.com), je, navzdory vysoce aktuálnímu a velmi důležitému tématu, velkým zklamáním. Jedná se bohužel o kombinaci banálních, velmi povrchních úvah a doporučení, střídajících se s velmi amatérsky zpracovanými historkami některých slavných osobností. Autor například upozorňuje na to, že když píšete román, není vhodné každých 10 minut kontrolovat e-mail. Úsměvné je také doporučení, že nejlepším způsobem, jak dosáhnout hluboké práce, je intenzivně se soustředit. Techniky, které autor doporučuje k rozvoji hluboké práce, jsou nekonzistentní, často i navzájem protichůdné, někdy i k okolí potenciálně agresivní – z knihy navíc v principu žádný prakticky použitelný závěr, který by nebyl zcela evidentní, nevyplývá. Autor rovněž v podstatě úplně ignoruje jak výsledky neurovědního výzkumu za posledních sto let, tak pozoruhodné a doložitelné výsledky v koncentraci, kterých dosahují např. tibetští lámové.

Kniha je sice rozdělena na dvě hlavní části, které mají další podkapitoly, zabývat se však jednotlivými kapitolami jako takovými je v této recenzi zbytečné, neboť text je velmi homogenní, výchozí teze, praktická část i závěry jsou smíchány dohromady ve stylu receptury podle známé pohádky Josefa Čapka.

Autor užívá jako hodnocení efektivity svého „systému“ počet vlastních publikovaných článků, přičemž zcela pomíjí uvést, jaký měla jeho práce praktický význam, dopady u odborné veřejnosti či jiné výstupy – zcela v souladu se současným povrchním pojetím akademické práce, hodnocené velmi často podle pravidla „publish or perish“ (viz například Wadim Strielkowski a jeho „Kauza upířích publikací“). Kniha jako taková působí podobným stylem práce – z textu vyplývá, že si autor stanovil, že každý den musí napsat určité množství stran za určitý časový úsek, bez ohledu na kvalitu – a výsledek tomu zcela odpovídá.

Je třeba říct, že v knize lze nalézt dva světlé body. Prvním je citace výroku amerického novináře George Packera (*1960), že „Twitter® je crack pro mediální narkomany“ (s. 49), jakožto komentáře zhoubného vlivu sociálních sítí na moderní civilizaci. Druhým je konstatování, že „sociální sítě nejsou nutně životní mízou našeho moderního propojeného světa, jak se inzeruje. Jsou to produkty vyvíjené soukromými společnostmi, okázale financované, s maximální péčí prodávané a od počátku navržené s úmyslem získat a následně prodat inzerentům vaše osobní informace a pozornost. Mohou být zdrojem zábavy, ale v kontextu vašeho života a toho, čeho chcete dosáhnout, jsou povrchním rozmarem, jedním nedůležitým rozptýlením z mnoha, které vás hrozí svést z cesty k něčemu hlubšímu. Anebo jsou sociální média středobodem vašeho bytí. To ale nezjistíte, dokud si nezkusíte žít bez nich“ (s. 169). I když se jedná o problematiku jinde velmi dobře dohledatelnou a rozebranou výrazně hlouběji, výše uvedené formulace se mi zdály zdařilé. Jinak jsem v knize nic významného nenalezl a stomatologům ji proto nedoporučuji.

20. 6. 2021

LKS 06/2021

Print: LKS. 2021; 31(6): 134

Autor:

Rubrika:

Téma: