Asi největším symbolem minimalistické pojišťovnické stomatologie byla částečná snímatelná náhrada s čistě mukózním přenosem žvýkacího tlaku. Trefné bylo použití slovního spojení, že „převáděla pacienta“ ze stadia mezer v chrupu do bezzubosti. Na konci socialismu jsem jako student kalkuloval s tím, že do bezzubosti „úspěšně“ převedeme 80 % pacientů ve věku 60 let a tím je z pohledu státu „vyřešeno“.

Výrobek, vymyšlený důvtipnými zubními lékaři a techniky jako dočasné řešení (a tak nepochybně bude existovat dál), byl využíván/zneužíván k úspoře peněz. Za socialismu a v prvních třiceti letech po revoluci se spíše vytrácelo umění sofistikovaných snímatelných náhrad. Celá tato skupina byla nahlížena jako „sociální“ a stomatologie ukazovala pacientovi křižovatku: buď nákladná cesta implantáty – fixní náhrady, nebo ne moc hvězdná „snímačka“. Mizeli protetici.

„Snímačkáři“ byli chudými zubními techniky vedle „fixařů“. Jako by Německo se skvělou tradicí nádherných snímatelných náhrad nebylo hned kousek od Chebu, ale někde na jiné planetě... ČSK se nyní zaměří na obnovení nabídky tohoto typu kvalitních prací a rovněž i na edukaci dentálního týmu. Je to nástroj, který je potřebné mít ve výbavě.

Loučení se zažitou, „jednoduchou“ ČSN, jak zní zkratka, je hořkosladké. Mizí, co se přežilo a škodilo. Ale je to kus naší historie i životů. Leč není třeba se dojímat, je potřeba dohnat zpoždění ve vývoji a jít dál!

Držte se!