Kolektiv autorů se drží mezinárodně uznávaného rámcového rozdělení těchto jevů na reakce předvídatelné, typické, tvořící cca 80 % těchto stavů, a na reakce nepředvídatelné, o nichž publikace pojednává. Mezi ně jsou řazeny reakce alergické, tzn. imunopatologické, i reakce jiné, patofyziologicky odlišné, pro něž se v současnosti doporučuje pojem nealergická hypersenzitivita (pozn. recenzenta – pro lékaře jiných oborů než alergologie a klinická imunologie včetně stomatologů může být nesnadné přijmout tuto terminologii, neboť jsme zvyklí chápat pojem hypersenzitivita jen jako laboratorní korelát klinického pojmu alergie).

Text je rozdělen do 17 kapitol, doplněných poděkováním autorů, úvodním slovem, seznamem zkratek (11 stran), věcným rejstříkem (5 stran) a medailonky všech sedmi autorů věnujících se alergologii, klinické imunologii a dermatologii. Celkem 7 kapitol pojednává o obecné problematice. Odborná problematika spojená s konkrétními lékovými skupinami je popisována v 10 kapitolách. Seznam relevantní literatury je uveden na konci každé kapitoly. Z diagnóz zajímavých i pro obor stomatologie, zejména pak pro specializace klinická stomatologie a orální medicína, zmiňuje zejména anafylaxi, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxickou epidermální nekrolýzu, léky indukovaná autoimunitní mukokutánní onemocnění (pemphigus vulgaris, pemphigoid, lineární IgA dermatóza), léky indukovaný angioedém, systémový lupus erythematodes, a hematologické choroby (hemolytická anemie, trombocytopenie, granulocytopenie a neutropenie).

Poznatky o epidemiologii nežádoucích lékových reakcí jsou diskutovány v návaznosti na typy studií, věkové kategorie, diagnózy. Popsána je modernizovaná klasifikace alergických reakcí I.–IV. typu dle Coombse a Gella, role protilátek a různých populací efektorových buněk. Diskutovány jsou možné patogenetické mechanismy léky indukovaných reakcí, pojem pseudoalergie, dosud poznané příčiny autoimunitních reakcí. Podobně jsou popsány diagnostické metody, z nichž za hlavní jsou v alergologii považovány (i) anamnestické údaje, (ii) laboratorní testy, (iii) kožní testy a (iv) testy provokační. Uveden je dotazník lékové přecitlivělosti, dostupný též na webových stránkách ČSAKI a doporučený diagnostický algoritmus. V těchto materiálech však nenajdeme žádnou konkrétní zmínku o dutině ústní či ústní sliznici, jakožto cílovém orgánu či tkáni při léky indukované hypersenzitivitě. Testy laboratorní (specifické IgE, test aktivace bazofilů, lymfocytární transformační test, test aktivace lymfocytů, produkce cytokinů) mají předcházet rizikovějším testům in vivo, tj. testům kožním (prick testy, intradermální a epikutánní testy). Jsou uvedeny jejich kontraindikace, načasování, příprava pacienta i pracoviště. Rizikové testy provokační s řadou kontraindikací by měly být prováděny jen v nejnutnějších situacích. Za nepoužitelný, vědecky neodůvodnitelný, je považován precipitační test. I nadále platí skutečnost, že negativita testů nevylučuje alergickou reakci. Rámcově je popsána terapie akutních a chronických stavů s důrazem na snahu o eliminaci příčinného léku, uvedeny jsou principy navození dočasné lékové tolerance, tzv. desenzitizace.

Mezi kapitolami věnovanými jednotlivým lékovým skupinám dominuje kapitola o problematice spojené s užíváním antibiotik, zejména beta-laktamových (peniciliny všech podskupin, cefalosporiny). Zmíněny jsou dále fluorochinolony, makrolidy, sulfonamidy, glykopeptidy, linkosamidy a aminoglykosidy. Podobně jako v ostatních těchto kapitolách je probrána epidemiologie, klinický obraz, diagnostika a eliminační opatření při nežádoucích reakcích s nimi spojenými.

Další rozsáhlou kapitolu tvoří problematika nesteroidních antiflogistik všech podskupin. Samostatná kapitola se zabývá perioperačními reakcemi (též latex, chlorhexidin, kostní cementy, lokální anestetika). Pro náš obor je důležitá a zajímavá kapitola č. 9 o lokálních anesteticích, která jsou v ní podrobně popsána, a jejichž antigenní komponenta není dosud poznána. Autoři uvádějí, že skutečné léky indukované reakce na lokální anestetika jsou ve skutečnosti velmi vzácné, neboť většinou jde o jejich záměnu s reakcemi vyvolanými nealergickými mechanismy – strachem, stimulací sympatiku, vazovagální reakcí, toxickou reakcí. Nežádoucí reakce však může být vyvolána i tzv. kontaminanty a pomocnými látkami (parabeny, nikl, latex, EDTA, siřičitany, chlorhexidin). Je diskutována volba lokálního anestetika i možnost jejich náhrady (difenylhydramin, celková anestezie).

Další kapitoly pojednávají o problematice spojené s podáváním antikoagulancií, cytostatik, kontrastních látek v radiologii, biologických léčiv a očkovacích látek. Je zde uveden seznam potenciálních alergenů obsažených v jednotlivých vakcínách. Samostatné kapitoly tvoří již zmíněná problematika léky indukovaných autoimunitních chorob a kožních projevů.

Publikace je nabitá informacemi o medicínsky zajímavé a důležité, trvale expandující, a přitom nesnadné problematice nepredikovatelných typů léky indukovaných reakcí. Text je doplněn grafy, obrázky se schématy a strukturními vzorci, různě přehlednými tabulkami, též klinickou fotodokumentací. V jednotlivých kapitolách sepsaných různými autory se některé informace i vícekrát opakují, na což je však upozorněno v úvodu publikace. I když stomatologie jakožto medicínský obor v ní není vůbec zmíněna, je zde obsažena řada i pro nás využitelných poznatků. Pro stomatologická klinická pracoviště představuje tato kniha velmi kvalitní zdroj nejnovějších informací, jak máme postupovat v popisovaných situacích a co můžeme reálně očekávat od spolupráce s alergology, dermatology a klinickými imunology.