LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Trojice autorů, stomatolog, anatom a histolog, svůj příspěvek v LKS 6/2019 připomínající osobnost Jana Nepomuka Čermáka končí otázkou položenou české akademické obci.

Jejich výzvě rád vyhovuji, neboť i mně již před mnoha lety tento vědec upoutal a hledal jsem v literatuře i archivech podrobnosti o jeho životě. Zjistil jsem, že Čermák se narodil v Praze v lékařské rodině a byl bratrem dobře známého malíře Jaroslava Čermáka. Jeho život plný vědeckých úspěchů i bolestných zklamání se pokusím čtenářům ve stručnosti přiblížit.

Jan Nepomuk Čermák (1828 – 1873)

Jan Nepomuk se narodil v Praze v rodině s dlouhou lékařskou tradicí. Lékařem byl již jeho dědeček, poté jeho otec Jan Konrád Čermák, strýcem byl profesor fyziologie ve Vídni Josef Julius Čermák, lékařem se stal i bratr Jana Nepomuka, Josef, psychiatr působící v Brně a později profesor psychiatrie ve Štýrském Hradci, jeho syn Vilém, tedy synovec Jana, byl profesorem oftalmologie v Praze.

Mládí prožil Jan v rodinném domě s velkou zahradou, který se nalézal v centru Prahy, v místě, kde nyní stojí na Národní třídě kavárna Louvre. Janův otec byl vyhledávaný lékař pražské elitní měšťanské i šlechtické společnosti. U Čermáků se scházeli představitelé českého vědeckého, kulturního i politického života. S rodinou se znal i Jan Evangelista Purkyně, snad spolužák Jana Konráda z doby studií. Když se J. E. Purkyně účastnil mezinárodního sjezdu v Praze v roce 1837, znovu rodinu navštívil a nabídl, že pokud se Jan, tehdy devítiletý, rozhodne pro studium medicíny, stane se jeho ochráncem.

Jan Nepomuk se opravdu rozhodl pro medicínu. Studia zahájil nejprve ve Vídni a poté odchází do Vratislavi za Purkyněm. Na jaře přijíždí do Prahy na velikonoční prázdniny a ve svém rodném městě prožívá převratné dny roku 1848. Svému učiteli do Vratislavi píše: „Když hrabě Stadion z balkonu Stavovského divadla o přestávce ohlásil, že císař vyhlásil konstituci a že byla zrušena cenzura, nadšení neznalo mezí.“

Jan prožívá pražské týdny po památném 14. březnu 1848 velmi emotivně. Znovu se zapisuje na univerzitu a vstupuje do studentské legie, kde je zvolen důstojníkem. Když v červnu vypukly svatodušní bouře, spěchá s důstojnickou šerpou a šavlí hájit Karolinum. Windischgrätzovi granátníci Karolinum dobyli, Jan je zajat a odvlečen do vězení. Je obviněn, že je rebelující vzbouřenec, který spolupodepsal petici žádající pro studentskou legii další zbraně a náboje. Hrozí mu těžký trest, jeho obhájci však přesvědčí rakouské úřady, že v Karolinu byl jen proto, aby studentům rozmluvil boj, a jeho podpis na petici je nestoudný padělek, který někdo na listinu připojil. Jan je propuštěn z vězení a rychle odjíždí z Prahy přes Vídeň do Vratislavi opět k Purkyňovi. Jeho učitel a ochránce mu doporučuje dokončit studia ve Würzburku, kam ho posílá s doporučujícím dopisem profesoru Köllikerovi. Tam Jan Nepomuk napíše svou disertační práci Observationes novae de struktura dentinum penitiorii, popisující interglobulární dentin.

Na jaře 1850 se Purkyně po 27 letech vrací z Vratislavy do Prahy. Buduje fyziologický ústav a Jana Čermáka, který právě promoval, si vyžádá za svého asistenta. Vysílá ho pak na několikaměsíční cestu evropskými univerzitami, o níž Čermák Purkyňovi pravidelně referuje. Výsledky úspěšné práce přivedly Čermáka v roce 1854 k habilitaci, a rok poté ministr vyučování Lev Thun nabízí Čermákovi profesuru ve Štýrském Hradci. Má tam přednášet zoologii, ale Thun ujišťuje, že ho jmenuje na první uvolněnou profesuru fyziologie v Rakousku.

Na podzim 1856 skutečně přechází Čermák do Krakova budovat fyziologický ústav. Situace v Krakově ho však neuspokojuje a Čermák se po dvou semestrech stěhuje do Vídně, kde svůj zájem obrací na otázky fyziologie řeči. Využívá přitom své hudební vzdělání i znalost exotických jazyků, včetně arabštiny. Tak se seznámil s povahou hrdelních hlásek. Experimentuje sám na sobě, pozoruje své hlasivky pomocí tzv. Garciova zrcátka a dalších nástrojů, které si vypůjčil od vídeňského otolaryngologa Türcka. Zdokonalil metodu vyšetřování hrtanu použitím vydutého čelního zrcátka s centrálním otvorem před okem vyšetřujícího. Jestliže v hrtanu zavedené zrcátko obrátil vzhůru, mohl spatřit i nosohltan s ústím Eustachovy trubice. Tím se stal zakladatelem laryngoskopie. O této své metodě vydal v roce 1860 knihu, jejíž německý text byl později přeložen do angličtiny a francouzštiny. Kniha měla velký mezinárodní ohlas, který Čermáka přiměl ucházet se se svou prioritní metodou o Montyonovu cenu, kterou uděluje v Paříži Francouzská akademie věd. Nečekaně se však přihlašuje vídeňský lékař Türck a reklamuje prioritu pro sebe. To překvapený Čermák odmítá, vždyť si od Türcka vypůjčil jen nástroje. Francouzská akademie však řešit otázku prvenství nechtěla, a tak cenu rozdělila mezi oba. To bylo pro Čermáka trpké zklamání a toto rozhodnutí vnímal jako křivdu.

V roce 1857 mu ministr Thun nabízí místo v Pešti. To Čermáka příliš netěší, touží vrátit se do Prahy. Žádá tedy Purkyněho v dopise o radu, jak pokračovat: zda přijmout profesuru v Pešti, nebo se vrátit do Prahy a pokračovat se svém výzkumu jako soukromý badatel. Mezi řádky dopisu je patrné nevyslovené přání – očekával Purkyňovu odpověď: Přijeďte ke mně do Prahy. Purkyně však mlčí, a tak se po dvou týdnech Čermák odhodlává napsat další dopis, kde již otevřeně píše: „Nejraději bych působil jako profesor experimentální fysiologie vedle vás v Praze. Vaše postavení by tím nikterak nebylo dotčeno.“ Tentokrát Purkyně odpovídá obratem a Čermákův návrh zdvořile, ale rozhodně odmítá.

Čermák tedy, ač nerad, přijímá profesuru v Pešti a po dvou letech rezignuje a vrací se domů. V Praze buduje z vlastních prostředků soukromý ústav Fyziologické laboratorium, který postavil na zahradě rodinného domu v tehdejších Nových alejích, dnes Národní třídě. Nepochybně čeká, že po Purkyňově odchodu bude vyzván převzít jeho místo. Purkyně byl však nejen univerzitním profesorem, ale i přední osobností tehdejšího veřejného života, a jeho případný odchod z fakulty a osobnost jeho nástupce se stává středem pozornosti veřejnosti i polemik v tisku. Když vídeňský lékařský časopis Purkyněho kritizoval, že již na svou práci nestačí, a vyjadřoval podiv, že nebyl dávno nahrazen v Praze působícím Čermákem, byla to pro Čermáka medvědí služba: z Prahy se ozývají hlasy obhajující Purkyněho, studenti ho vyzývají, aby neodcházel, a z Čermáka se v Praze stává persona non grata.

Čermák pochopil, že v Praze nemá naději, a v roce 1865 přijímá nabídku univerzity v Jeně a pět let poté přechází do Lipska. I tam vybudoval fyziologický ústav včetně velké posluchárny, kterou nazval Spectatorium, neboť umožňuje doplňovat přednášky promítáním obrazu. Když v roce 1873 Čermák tráví dovolenou v Karlových Varech, sám si diagnostikuje diabetes, chorobu, na kterou v pětačtyřiceti letech umírá 19. září 1873.

Časopis lékařů českých v září 1873 v části Zprávy v rubrice Drobnosti oznamuje v pěti větách, že v Lipsku zemřel pražský rodák profesor fyziologie Jan Nepomuk Čermák. Současně v Praze vycházející časopis Aerztliches Correspondenzblatt für Böhmen publikuje na 4 stránkách Čermákův nekrolog s jeho podrobným životopisem včetně seznamu jeho publikovaných prací. To zřetelně ukazuje, jak byla Čermákova osobnost v Praze vnímána poté, co byl Čermák bez svého vědomí zneužíván k útokům proti Purkyňovi. Bylo mu vytýkáno odrodilství, ač se Čermák narodil v Praze v české rodině, jeho bratr Jaroslav byl malíř vlasteneckých námětů, matka Josefína podporovala Boženu Němcovou. Čermákovi jsou v literatuře nespravedlivě vytýkány jeho údajné vysoké finanční požadavky, jimiž podmiňoval svůj nástup v Praze. Je to výtka zcela zavádějící, Čermákovi byli dobře situovaná rodina, Čermák se oženil s dcerou bankéře Lämela, který patřil mezi finanční aristokracii. Purkyňovo nečekané odmítnutí Čermáka, který byl dlouhá léta jeho oblíbencem, způsobil patrně zmíněný Čermákův dopis. Jeho přání působit vedle Purkyně na fakultě byla datována 17. prosince. Byl to den Purkyňových narozenin, kdy dovršil 70 let a přijímal gratulace ze všech stran. Blahopřání očekával v dopise i od svého žáka a jeho žádost pochopil jako projev nevděku a první krok k tomu, aby převzal jeho místo.

Čermákův život byl plný vědeckých úspěchů, ale i trpkých zklamání: neuznání priority jeho objevu laryngoskopie Francouzskou akademií, jeho nechtěné putování několika univerzitami a Purkyňovo strohé a nečekané odmítnutí jeho žádosti, a tedy nikdy nenaplněná touha žít a pracovat v rodném městě Praze.

Kresba interglobulárního dentinu z Čermákovy disertační práce.
Pohled na průčelí Čermákem vybudovaného soukromého ústavu Fyziologického laboratoria.
Jan Nepomuk Čermák vyšetřuje pacienta.

15. 3. 2020

LKS 03/2020

Print: LKS. 2020; 30(3): S48 – S49

Autor:

Rubrika:

Téma: