LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Když Eduard Nessel přijímal jako demonstrátora ambulatoria medika Jaromíra Křečana, jistě netušil, že toto jméno bude znít zubním lékařstvím téměř po celé dvacáté století.

Prof. MUDr. Jaromír Křečan (1888 – 1981)

Jaromír Křečan se narodil 8. 11. 1888 v Maršovicích na Neveklovsku jako syn tamního řídícího učitele. Maturoval v Praze roku 1907 a zapsal se na pražskou lékařskou fakultu. O zubní lékařství se zajímal již jako student, a tak se ve třetím roce studia stal demonstrátorem, a to mimořádně aktivním, neboť hned začal navštěvovat schůze Spolku českých zubních lékařů a v roce 1913 na jubilejním X. sjezdu tohoto Spolku přednesl své sdělení „Úprava jednoduchých můstků pomocí inlaye“.

Rok poté světová válka zavádí Křečana na italské bojiště, kde se nevyhnul ani zranění. Do Prahy se vrací až v prosinci 1918. Přihlašuje se do československé armády a svá studia dokončuje v roce 1919. Nastupuje znovu do zubního ambulatoria a s armádou zůstává ve spojení jako šéflékař 28. pluku. Roku 1926 je jmenován nehonorovaným asistentem na tehdy již existující zubní klinice, kterou vede profesor Jesenský. Protože nebyl ambulatoriem placen, pracuje souběžně ve své soukromé praxi. Po téměř desetileté vědecké a pedagogické činnosti je v roce 1935 habilitován a vede konzervační oddělení kliniky. Ve 30. letech podnikl řadu cest po Evropě, aby se seznámil s tamní úrovní zubního lékařství. Přednášel ve Vídni, Paříži, Římě, Bruselu, Bělehradě nebo Budapešti. V těchto letech své volné chvíle prožíval v umělecké společnosti, k níž patřili například malíři Otakar Nejedlý a František Kysela, sochař Karel Dvořák, literární vědec Václav Tille a další.

Po skončení 2. světové války nedostatek lékařů, způsobený šestiletým uzavřením vysokých škol, vede vládu k rozhodnutí rozšířit počet lékařských fakult v republice. Tak vznikají i dvě mimopražské fakulty Karlovy univerzity, totiž v Hradci Králové a Plzni. Náročným úkolem vybudovat v Plzni kliniku byl pověřen právě Jaromír Křečan, od 1. ledna 1946 profesor zubního lékařství. Stal se tak jedním z prvních členů osmnáctičlenného učitelského sboru plzeňské lékařské fakulty, na níž začal přednášet hned v lednu 1946.

Klinika byla budována v adaptovaných prostorách Ústavu pro hluchoněmé děti, po válce známého jako Purkyňův pavilon. Po úpravách měla 15 místností, prozatím bez lůžkového oddělení, a provoz v ní byl zahájen 1. června 1949. Až v následujícím roce bylo otevřeno oddělení se 14 lůžky a operačním sálem. Pod vedením profesora Křečana zahájili činnost první pracovníci kliniky: jeden odborný asistent, dva sekundární lékaři a pět zdravotních sester. Počet lékařů se pochopitelně rychle zvyšoval, když dalším impulsem pro personální i prostorové rozšíření kliniky se stalo v roce 1950 zřízení stomatologického směru studia na lékařských fakultách. Klinika získala další důstojnější prostory pro protetické oddělení s laboratoří, ortodoncii a vhodnější umístění pro lůžka. Úspěšná Křečanova organizátorská i vědecká činnost nejen na klinice, ale i na celé fakultě byla oceněna jeho zvolením děkanem pro akademické roky 1949/1950 a 1952/1953.

V létě 1953 se profesor Křečan vrací do Prahy jako přednosta 1. stomatologické kliniky, v jejímž čele pak stál až do roku 1960. Jeho místo v Plzni převzal profesor Josef Švejda.

Křečanova vědecká práce zahrnuje experimentální, histologické i klinické studie týkající se především konzervačního zubního lékařství a dále pedostomatologie. Na pražské stomatologické klinice založil dětské oddělení a byl autorem – spolu s J. Tomanem a J. Komínkem – učebnice dětského zubního lékařství. Byla to první učebnice tohoto oboru, která vyšla v roce 1956 a znovu dva roky poté.

Křečan se intenzivně účastnil práce ve Spolku českých zubních lékařů, byl dlouholetým členem výboru a opakovaně předsedou Spolku, který se později jako Stomatologická společnost stal součástí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Řadu let byl vedoucím redaktorem časopisu Československá stomatologie. Za tato svá působení byl v roce 1959 vyznamenán medailí Jana Evangelisty Purkyně za zásluhy o rozvoj lékařské vědy v oboru stomatologie a rozvoj vysokých škol. V letech 1957 – 1960 byl profesor Křečan proděkanem fakulty a opustil místo přednosty 1. stomatologické kliniky. Od roku 1960 pokračuje na 2. stomatologické klinice jako vědecký pracovník „Výzkumného pracoviště pro výzkum patofyziologie dutiny ústní“, a to až do roku 1970. Jako nestor české stomatologie umírá 25. října 1981 ve věku 93 let.

16. 3. 2019

LKS 03/2019

Print: LKS. 2019; 29(3): S51

Autor:

Fotografie

  • Otakar Brázda

Rubrika:

Téma: