Zubní technik a dentista

Jaroslav Nachtmann se narodil 1. listopadu 1915 v kladenské čtvrti Kročehlavy, v tehdejším Rakousko-Uhersku. Pocházel ze smíšeného manželství, německy tedy uměl, ale ne dost dobře, a tak byl, jak bylo tehdy zvykem, posílán k rodilým Němcům, aby se v jazyce dovzdělal. Lze o něm proto mluvit jako o Čechovi. To, co dělal později, dělal pro zábavu, národnostní ani politický zápal v tom nebyl. Jeho původní povolání bylo zubní technik, které si rozšířil na dentistu. Vzácné zmínky mluví o tom, že byl v profesi celkem úspěšný, oblíbený, ale stomatologie ho nudila. Mladý Nachtmann, vystudovaný a aktivní dentista, boxoval za vysokoškolský klub Marathon na Vinohradech jako profesionál. Svět násilí a boje ho přitahoval a snil o velké policejní kariéře. Těsně před druhou světovou válkou však působil toliko jako dopravní strážník v Praze. Česká rozvědka ani kriminální policie ho mezi sebe nevzala. To se ale mělo změnit.

Druhá světová válka a kolaborace s gestapem

Po německé okupaci v březnu 1939 přijal jako mnozí ze smíšených rodin německé občanství, což mělo řadu existenčních výhod. Nachtmann šel ale dál než jiní. V prosinci téhož roku vstoupil do služeb gestapa jako konfident. Pracoval pod vrchním kriminálním tajemníkem Paulem Elbersem v Praze, kde fungoval jako agent provokatér a udával české odbojáře. Byl členem NSDAP a SS, což mu umožňovalo mít důvěru nadřízených, a díky skvělé češtině a dobré pověsti v Praze se mu dařilo infiltrovat do ilegálních organizací odbojového hnutí v protektorátu. V prvních týdnech a měsících byli říšští Němci podezíraví, měli strach, že zápal mladého dentisty je hraný, anebo že u něj jako u mnohých sudetských Němců převáží negativní emoce k Čechům nad potřebným chladným rozumem. Brzy se ukázalo, že Nachtmann byl někdo, koho gestapo hledalo, až ho našlo. Stal se vedoucím pracovníkem protiparašutistického referátu SBF (Sonderreferat Sabotagen, Bahnen, Fallschirmagenten – Zvláštní referát proti sabotážím, sabotážím na železnicích a proti parašutistům) a vedl nově vytvořenou agenturní síť, která kontrolovala odbojové skupiny. Byl dobře střeženým tajemstvím německých bezpečnostních složek.

Během protektorátu bydlel Nachtmann ve Spálené ulici v Praze a jeho byt sloužil jako neformální centrála udavačů gestapa. Pořádal zde večírky, na kterých se scházeli i populární herci a další osobnosti. Nepředstavujme si temné výslechové místnosti gestapa s primitivními a upocenými tlouštíky, jak je známe z poválečných filmů. Nachtmann působil jako sportovní muž velkého světa, s ironickým úsměvem. Měl k dispozici nedostatkový alkohol, kávu a spoustu skvělých známostí a protekcí. Jakýsi „James Bond“ německého RSHA (Reichssicherheitshauptamt, tedy Hlavní říšský bezpečnostní úřad). Šel z akce do akce, neúnavně osnoval operaci za operací. Spolu s konfidentem Rudolfem Kotrbatým se podílel na rozbití ilegální organizace „Družstvo v prvním sledu“ a zatčení mnoha odbojářů. Aktivně se účastnil zatýkání významných odbojářů, jako byli Josef Balabán, člen skupiny „Tři králové“, a Stanislav Srazil, šifrant paradesantního výsadku „Antimony“. Kromě operativní práce doslova miloval dobrodružné okamžiky, kdy mohl vzít zbraň a zákon do svých rukou.

Na pokyn gestapa zakládal fiktivní odbojové organizace, tzv. volavčí sítě, jako bylo „Ústředí československého odboje v Praze“. Jejich schůzky byly nahrávány a účastníci fotografováni, což vedlo k jejich usvědčení a trestům smrti. Počet lidí, které dostal na popraviště, nejde zcela přesně určit, ale odhady mluví minimálně o dvou stovkách odsouzených. Proč jsme se o něm neučili a proč ho komunisté nestavěli někde vedle K. H. Franka, kam nepochybně patřil, si ještě vysvětlíme. Jeho osud je totiž barvitější než příběh bývalého knihkupce z Karlových Varů.

Květen 1945 a zatčení

Nebyl hloupý a od podzimu 1944 věděl, že tisíciletá říše nepřežije dvanáct let. Během květnového povstání v roce 1945 se Nachtmann schovával v Hotelu Zlatá husa v Praze, kde sídlil štáb odbojové organizace „Brutus“. Tato skupina byla již na konci roku 1944 infiltrována Nachtmannem, který z ní udělal nástroj gestapa. Historici se dodnes přou, zda byl zatčen či zda si i s německými kolegy spíše zařídil vydání sovětským orgánům, kde viděl větší šanci na přežití než u českých policistů. V květnu 1945 byl každopádně dle dokumentů vylákán z hotelu a zatčen českými policisty. O dva dny později byl předán sovětské vojenské rozvědce SMĚRŠ a transportován do Sovětského svazu.

Věznění v Sovětském svazu

V Sovětském svazu byl v prosinci 1945 odsouzen k patnácti letům nucených prací, které si odpykával v sibiřských táborech Siblag a Ozorlag. I zde fungoval jako donašeč ve prospěch vedení obou táborů. Po deseti letech mu byla udělena amnestie a od roku 1955 pracoval jako zubní lékař na poliklinice KGB v sibiřském městě Tajšet, nepochybně tedy měl důvěru rozvědčíků. V roce 1963 byl na nátlak z ČSSR zatčen a předán československé StB.

Návrat do Československa a spolupráce s StB

V Československu byl Nachtmann v roce 1964 odsouzen k čtrnácti letům vězení za nepřímou vinu na smrti dvou set účastníků odboje. Háček byl v tom, že se mu do výkonu trestu započítalo uvěznění v Sovětském svazu, a tak byl zase rychle na svobodě. Během věznění pokračoval ve spolupráci s StB a po propuštění v roce 1966 se vrátil k aktivitám konfidenta. Pracoval v zubní ambulanci v městečku Votice a nadále poskytoval informace StB. Zdálo se, že poklidně směřuje k penzi. „Pražské jaro“ s otevřením mnoha archivů se mu však stalo osudným. V roce 1968 byla v tisku odhalena pravá totožnost Nachtmanna, což ukončilo jeho činnost pro StB. V roce 1974 se vystěhoval do Spolkové republiky Německo, kde žil až do své smrti 2. května 1995.

Závěrem

Jaroslav Nachtmann zůstává jednou z nejkontroverznějších a nejděsivějších postav české historie, a to zdaleka nejen v oblasti zubního lékařství. Jeho život a činy představují temnou kapitolu v dějinách českého odboje, plnou zrady a krutosti. Svou povahou se hodil nacistickému, sovětskému i našemu socialistickému režimu. Za své naprosto mimořádné zločiny nebyl nikdy důsledně potrestán. Kdyby neodešel do Německa, byl by vlastně naším kolegou při obnovování Komory v roce 1991, byť už asi jako penzista. Jeho děsivý příběh by mohl být (a v podobě scénáře Lucie Konášové již je) filmovým námětem doslova oscarového antihrdiny.

O to větší úcta patří všem hrdinům odboje

Po přečtení článku o J. Nachtmannovi patří o to větší úcta všem, kteří se zapojili do odboje a neváhali nasadit a také položit své životy za svobodu.

Právě v těchto dnech vzpomeňme na odbojáře, kteří byli 24. 10. 1942 popraveni v Mauthausenu v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Bylo jich ten den celkem 262.

Mezi nimi byly i významné osobnosti českého zubního lékařství z pražské stomatologické kliniky: MUDr. Jiří Jesenský a jeho manželka MUDr. Žofie Jesenská, a doc. MUDr. Jan Jesenský, univerzitní profesor in memoriam, a jeho manželka MUDr. Alžběta Jesenská.

Na hrob rodiny Jesenských na pražském Olšanském hřbitově, o který ČSK pečuje v rámci projektu Adopce významných hrobů, v těchto dnech s obdivem a vděčností pokládáme kytici jménem celé stomatologické obce.

Fotogalerie