Pro stomatologickou obec bylo letošní zaměření mimořádně významné. Vedle otorinolaryngologů, patologů a onkologů se v programu představila také řada předních odborníků ze stomatologických oborů, zejména maxilofaciální chirurgie, orální medicíny a stomatologické protetiky. Na odborném programu se podíleli přednášející ze všech pracovišť, která se této problematice intenzivně věnují, mimo jiné doc. MUDr. Vladimíra Radochová, Ph.D., MUDr. Jan Liška, Ph.D., MDDr. MUDr. Dávid Száraz, Ph.D., MUDr. Lenka Vavřičková, Ph.D., MUDr. et MUDr. Jiří Šimek, Ph.D., doc. MUDr. et MUDr. Jan Štembírek, Ph.D., doc. MUDr. et MUDr. Richard Pink, Ph.D., MUDr. et MUDr. Vasilis Vlachopulos, MUDr. et MUDr. Petr Pošta, Ph.D., MUDr. et MUDr. Radovan Mottl, Ph.D., MDDr. et MUDr. Štěpán Pohanka, doc. MUDr. et MUDr. Lukáš Hauer, Ph.D.

Problematika karcinomů dutiny ústní a orálních potenciálně maligních poruch byla probrána v celé šíři – od prevence, histopatologické diagnostiky a klinického managementu přes chirurgickou léčbu a rekonstrukci až po onkologickou terapii a dlouhodobou dispenzarizaci. Významnou součástí semináře byly odborné diskuze, které poskytly prostor tématům aktuálně intenzivně diskutovaným také v mezinárodním kontextu.

K hlavním okruhům patřil především management orálních potenciálně maligních poruch s důrazem na nutnost úzké spolupráce patologa a odborníka na orální medicínu. Významná debata se rozvinula také kolem problematiky resekčních okrajů u orálního spinocelulárního karcinomu, a to nejen z pohledu klinického a histopatologického hodnocení, ale také s ohledem na stále aktuálnější otázku molekulárních okrajů a jejich významu pro odhad rizika recidivy.

Jedním z výrazných témat byly rovněž měnící se postupy v léčbě lokálně pokročilých resekabilních spinocelulárních karcinomů hlavy a krku. V této souvislosti byla projednávána nová perioperační strategie léčby nejen orálního spinocelulárního karcinomu, založená na využití systémové imunoterapie pembrolizumabem. Očekávané zavedení tohoto přístupu do klinické praxe v České republice by u vybraných pacientů mohlo představovat významný posun směrem ke zlepšení prognózy onemocnění.

Mezi dalšími opakovaně diskutovanými tématy zaznívala potřeba přesnější rizikové stratifikace nemocných a hledání vhodných biomarkerů. Ty by v budoucnu mohly umožnit jak eskalaci léčby u vysoce rizikových pacientů, tak její racionální deeskalaci v případech, kdy by nadměrná léčebná zátěž nemusela přinášet odpovídající benefit. Pozornost se soustředila také na perspektivu využití biomarkerů detekovatelných ve slině či krvi při screeningu a včasné detekci recidiv, kde by mohly upozornit na počínající nádorové změny ještě před rozvojem jednoznačných klinických či radiologických známek onemocnění.

Opakovaně byl zdůrazněn také význam multidisciplinárních týmů při rozhodování o personalizované léčbě pacientů s nádory dutiny ústní. V tomto kontextu se znovu ukázala nezastupitelná úloha stomatologie ve všech jejích oborech, a to nejen v prevenci, diagnostice a léčbě těchto pacientů, ale také v předcházení některým komplikacím onkologické terapie a v jejich následném řešení.

Zlínské setkání tak opět potvrdilo význam České kooperativní skupiny pro nádory hlavy a krku jako platformy umožňující otevřenou mezioborovou diskuzi nad složitými klinickými otázkami. Tradičně přátelská pracovní atmosféra vytvořila prostor nejen pro výměnu odborných názorů, ale i pro navazování kontaktů mezi pracovišti a obory, což je pro další rozvoj komplexní péče o pacienty s nádory dutiny ústní zásadní.