LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Mezi významné osobnosti českého zubního lékařství druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století patřil Karel Wachsmann. Vstoupil na lékařskou fakultu inspirován příkladem svého otce.

Doktor Karel Wachsmann starší (1857 – 1938).

Jindřich Wachsmann (1818 – 1885), doktor medicíny a chirurgie a magistr porodnictví, působil jako soudní a hraběcí lékař ve Svojšicích na Kouřimsku. Měl pověst obětavého lékaře a lidumila. To prokázal zejména za epidemie neštovic, která proběhla Kouřimskem v letech 1873 – 1874. Své zkušenosti s touto epidemií sepsal v příspěvku v Časopise lékařů českých v roce 1874. Byl otcem sedmi dětí.

Nejstarší z nich, Karel (1857 – 1938), se narodil ve Svojšicích, zahájil gymnaziální studia u piaristů v Benešově a pokračoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Finanční náklady na studium rodičům usnadňoval tím, že dával kondice mladším studentům, od kvinty pak jako premiant třídy dostával státní stipendium, osmdesát zlatých ročně. V prvním roce studia na medicíně mu jeho strýc, Bedřich Wachsmann, architekt a akademický malíř, zprostředkoval zajímavou nabídku od svého přítele, významného zubního lékaře Františka Ebermanna. Ten nabídl, že vezme Karla, tehdy medika, do své ordinace jako volontéra a umožní mu seznámit se v praxi s tímto oborem. Půjčil mu literaturu, aby se mohl vzdělávat i po teoretické stránce. Karel se chopil této příležitosti a uspěl – doktor Ebermann si ho oblíbil a zaučil ho tak úspěšně, že již za rok Karel doma v letních měsících prázdnin pomáhal otci s extrakcemi zubů a známým a příbuzným ošetřoval zuby výplněmi.

V pražské ordinaci doktora Ebermanna, která měla své sídlo v Platýze, se sblížil se zubním technikem R. Schemborou, a ten mu ochotně předával své zkušenosti v laboratorní praxi.

V roce 1884 Karel promuje, konec studia znamená začátek nové epochy s otázkou, jak dál. Rozhodování mu usnadnil jeho další strýc z matčiny strany, továrník Josef Kavalier. Nabídl mu finanční pomoc a umožnil mu tak, aby si v říjnu 1885 v centru Prahy na rohu ulic Perlové a Ovocné otevřel vlastní ordinaci. Radost z tohoto úspěchu mu zkalila jen nečekaná rána, jeho otec v tomto roce zesnul ve věku 67 let. Karel jako nejstarší v rodině převzal péči o své mladší sourozence, z nichž čtyři byli ještě na studiích, a podporoval je.

V posledních letech 19. století bylo v Praze jen osm zubních lékařů, mezi nimi byli i učitelé na fakultě: profesor Eduard Nessel, docent Mořic Baštýř (po jeho smrti ordinaci převzal Dr. Faustus), a docent německé lékařské fakulty Jindřich Schmied.

Karel Wachsmann se intenzivně účastnil aktivit nově založeného Spolku zubních lékařů v Čechách. Ten sdružoval české i německé lékaře, byl tedy utrakvistický, to znamená dvojjazyčný: česko-německý. Spolek však po několika letech zanikl, a tak až v roce 1897 byl založen Spolek českých zubních lékařů. Předsedou se stal profesor Eduard Nessel, jako místopředseda a pokladník byl zvolen Karel Wachsmann.

Když se v roce 1922 z bývalého ambulatoria stala zubní klinika, profesor Jan Jesenský zjistil, že pro výuku není dostatek učitelů. Vyzval tedy své pražské kolegy, aby se do práce na klinice zapojili. Mezi nemnoha se přihlásil i Karel Wachsmann a ujal se výuky ortodoncie – specializace, které se věnoval po celý život jako jeden z prvních u nás.

Na zubní klinice působil dva roky, dokud nevychoval svého zástupce, jímž se stal jeho syn Karel. Od té doby se hovoří o Karlu Wachsmannovi starším a o jeho synovi jako o Karlu Wachsmannovi mladším.

Karel Wachsmann se obětavě věnoval již zmíněné práci spolkové a organizační a byl zvolen předsedou Spolku po odstoupení profesora Nessela. Na schůzích přednášel a demonstroval své zkušenosti, své znalosti rozšiřoval účastí na sjezdech v zahraničí.

Pro pacienty byl vyhledávaným lékařem a pro své kolegy uznávaným odborníkem. Jeho soukromé zájmy se týkaly hudby a automobilismu. Byl členem Spolku pro pěstování komorní hudby a Klubu cyklistů, motocyklistů a automobilistů.

Zubním lékařem byl i Alois Wachsmann, bratr Karla Wachsmanna staršího. Aloise zajímala především protetika, v letech 1. světové války spolupracoval s profesorem Janem Jesenským ve Vojenské záložní nemocnici v Praze v Lupáčově ulici. Tam byli soustřeďováni vojáci se zraněním čelisti a obličeje. Alois byl odborníkem ve zhotovování fixních dlah z hliníku i stříbra, zabýval se i protetickou rehabilitací raněných. Vyučoval studenty na lékařské fakultě a podal habilitační práci „Artikulace“. K všeobecnému překvapení i značné nevůli všech kolegů tuto práci profesor Eduard Nessel odmítl s tím, že jde o problematiku výhradně technickou, což není tematika medicínská.

V českém zubním lékařství tak od konce 19. do první poloviny 20. století působili tři příslušníci téže rodiny:

Karel Wachsmann starší (1857 – 1938),

Alois Wachsmann (1866 – 1941),

Karel Wachsmann mladší (1887 – 1969).

18. 12. 2021

LKS 12/2021

Print: LKS. 2021; 31(12): S211

Autor:

Fotografie

  • Archiv Otakara Brázdy

Rubrika:

Téma: