Uzavírá se jedna z nejsilnějších a nejdelších kapitol našeho oboru. Řeč je o stříbrném amalgámu.

První zmínky o použití amalgámu pocházejí už z Číny z období dynastie Tchang (rok 659 n. l.), kde Su Gong popsal směs rtuti, cínu a stříbra. V Evropě se amalgám objevuje v 16. století, ale teprve v 19. století se stal běžnou výplňovou technikou. Měl své výhody: nízkou cenu, snadnou aplikaci, pevnost i výdrž. A měl i své války – první amalgámovou v USA už v roce 1844, kdy byl amalgám označen za „malpraktiku“ a společnost ASDS přikázala svým členům, aby ho nepoužívali.

Navzdory kontroverzím spojeným s obsahem rtuti amalgám přetrval. V 60. letech minulého století přišel materiál Dispersalloy, slitina bratří Youdelisových, která výrazně zvýšila kvalitu a pevnost výplní. A v 80. letech pak slitiny jako Tytin pomohly eliminovat problematickou γ2 fázi, zodpovědnou za korozi a okrajové zlomy. Vývoj amalgámu byl příběhem neustálého zlepšování – až do okamžiku, kdy environmentální a zdravotní hlediska začala v očích veřejnosti převažovat nad jeho výhodami. I když nikdy vědecká data nepřinesla jednoznačné důkazy o jeho škodlivosti na zdraví pacienta či personálu, svět se rozhodl pro jeho ústup. Naše Komora připravila dokument upravující „život amalgámu po životě”, který připravujeme ke zveřejnění v LKS.

Na letošním kongresu Pražské dentální dny 2025 se chceme s amalgámem nejen rozloučit, ale i ukázat, co přichází dál. Kompozity, skloionomery, keramika – nové materiály, nové techniky, nové standardy. Ale pamatujme: bez pochopení minulosti nemůžeme správně vstoupit do budoucnosti.

Přijďte s námi v říjnu uzavřít jednu stříbrnou éru – a otevřít novou, snad ještě zajímavější.