Kongres PDD a Pragodent: Dny české stomatologie 2019

Dvě vrcholné odborné události roku – mezinárodní kongres Pražské dentální dny a veletrh Pragodent – se letos spojily v jednom termínu i místě. Staly se tak skutečnými Dny české stomatologie a zaznamenaly rekordní počet 9735 účastníků. Program ve dnech 3. – 5. 10. 2019 v areálu výstaviště PVA EXPO PRAHA byl tak bohatý, že mnohdy bylo těžké rozhodnout se, čemu dát v danou chvíli přednost. Kvalitní přednášky a diskuze, rozsáhlé expozice novinek na dentálním trhu, workshopy – a hlavně setkávání napříč odbornostmi i generacemi. O atmosféře třídenního odborného maratonu vypovídá tato obrazová reportáž, která je sice obsáhlá, ale stále zůstává jen pouhým průřezem těch hlavních momentů. Kdo letos byl v Letňanech, ví, o čem je řeč...

Ve čtvrtek 3. 10. dopoledne odstartovaly Dny české stomatologie zahájením veletrhu Pragodent. Slavnostního přestřižení pásky se ujali (zleva) Ing. Pavel Sehnal, předseda představenstva ABF, a. s., doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., prezident ČSK, MUDr. Pavel Smažík za CZECHDENT, Bc. Alexandra Seidlová, prezidentka Komory zubních techniků ČR, Lenka Velebilová, DiS., prezidentka Asociace dentálních hygienistek ČR, a Tomáš Kotrč, MBA, generální ředitel ABF, a. s.

U příležitosti PDD 2019 se konal Středoevropský kulatý stůl

Hosty PDD 2019 byli zástupci mezinárodních organizací a středoevropských dentálních asociací a v pátek 4. 10. se sešli na společném jednání u kulatého stolu – The Central European Round Table of the Leaders of Dentistry 2019. Tématem kulatého stolu byla otázka složení dentálního týmu a role jednotlivých profesí. Nejzajímavější poznatky z jednání shrnul prezident ČSK:

Je všeobecná shoda o složení dentálního týmu a faktu, že zubní lékař je osobou zodpovědnou, která přímo a osobně celý tým vede. Česká republika je nejliberálnější – jako v jediné může pracovat zubní lékař bez jakékoli asistentky, ale je to krajně riskantní (akutní příhoda, konflikt s pacientem, dosvědčení poučení pacienta atd.). Velmi neobvyklá je i naše možnost rekvalifikovat během pár měsíců nezdravotníky na zubní instrumentářky. Všechny země řeší, jak zvýšit některé kompetence zdravotních sester a dentálních hygienistek, ale až po zaškolení. Nikdo nechceme jít cestou Nizozemska, kde po zmenšení kapacit univerzit došlo k umožnění preparace zubů zubním terapeutistkám.

Nejliberálnější jsme i v otázce celoživotního vzdělávání a účasti na školicích akcích. Fakticky nepovinné jsou jen v Rakousku, kde však je otázkou prestiže, před kterou se obtížně uniká (90 % lékařů se školí), získat certifikát o účasti na školicím cyklu. V Německu jsou drakonické pokuty u lékařů pracujících v systému zdravotního pojištění (cca 99 % zubních lékařů), a to cca 10 % celoroční tržby, pokud se lékař neškolí. Nemalé pokuty jsou na Slovensku podle státem daného sazebníku. Například v Maďarsku lékař bez kreditů okamžitě ztrácí kriticky nutný průkaz lékaře. Školicích akcí je tam navíc méně, a to jen na univerzitách.

Zdá se, že náš komorový systém postavený jen na dobrovolnosti a eventuálním získání výhod pro provozování praxe (osvědčení PZL a podoborů) je nejvíce volný a pro lékaře, kteří se vzdělávat nechtějí, představuje slovy Milana Kundery „nesnesitelnou lehkost bytí“. A pro pacienty riziko. Máme všichni povinnost se dále vzdělávat a je potřeba najít způsob prokazování, abychom povinnost splnili, ale hlavně se pravidelně něco nového naučili. A to tak, že všichni. Obvyklé penzum je v okolních státech kolem 30 – 50 hodin ročně s možností nahrazení třeba odbornou zkouškou, publikacemi nebo prokazatelnou četbou odborných periodik. Spousta impulzů k zamyšlení u obou témat. Konečně, odrazí se to asi i v novele našich řádů.