Nejde jen o formální setkání funkcionářů, ale opravdu se snažíme zeptat, jak to či ono řeší v okolních zemích. Je to pro nás studnice nápadů a inspirace. Každý rok je výsledkem například úprava předpisů komory či našich jednacích pozic vůči státním orgánům apod. A výsledkem byla v minulosti dokonce i změna návrhu zákona v ČR. Jednání v říjnu 2022 se soustředilo na dvě zásadní témata.

První byla otázka, co chystají komory jako pomoc pro svoje členy v době nastupující hospodářské krize.

ČSK se snaží nezatěžovat členy i při 18% inflaci vyššími příspěvky a poplatky. Chceme zajistit při jednání se zdravotními pojišťovnami potřebné prostředky pro bazální péči. A je asi nezbytné více propagovat stomatologii, aby pacienti v rámci tenčících se rozpočtů nezapomínali na své orální zdraví.

Co se týká ostatních stomatologických komor, obavy panují zjevně v celé Evropě. Klíčovým vzkazem ale je, že vlastně nikdo nic neví. Vlády mají různé návrhy zastřešení či regulace cen energií, ale co bude v únoru 2023, to nikdo neví, a bude třeba být připraven rychle reagovat podle vývoje situace. Německo má slíbený obrovský podpůrný fond, ale řada plateb od pojišťoven stagnuje a nekopíruje dlouhodobě ani inflaci. Přes všechny komplikace, v ČR platby od pojišťoven mnoho let inflaci předbíhaly, teď se ale asi do reálného poklesu plateb dostaneme i my.

Druhá otázka byla ještě možná zajímavější. Cítí komory nedostatek zubních lékařů a popřípadě jaký počet je „dostatek“?

Nejsložitější je to asi v Maďarsku, kde se situace dramaticky mění mezi levým a pravým břehem Dunaje. Přičemž oblasti na pravém břehu jsou málo žádané a vláda se sem snaží s pomocí finančních pobídek lékaře přivést. I tak ale na jednoho stomatologa čeká přidělených 3000 pacientů, což je asi pro nás nepředstavitelné. Maďarsko je země i s německojazyčnou výukou stomatologie a mnoho kolegů tam pracuje bez pojišťoven a orientuje se na medicínský turismus.

Slovensko má narůstající počet zubních lékařů – více se zpátky na Slovensko vracejí ze studia nebo s odstupem několika let ti, kteří vystudovali v České republice. V mnoha místech je ale zajištění péče problémem, zkouší se ledacos, mimo jiné se Slovensko vrátilo k „obvodům“, tj. k přidělení pacientů podle adresy.

Zajímavá je situace v Německu. Na jedné straně pozoruje už mnoho let spolková komora (BZÄK) úbytek všech kurativních ošetření a statisticky vzato se mezi lety 2040 až 2050 protne potřeba s nulou. Prevence by tudíž měla dramaticky omezit množství ošetření a tedy i potřebné množství zubních lékařů. Na první pohled se tak stomatologie pro dnešní absolventy gymnázií nejeví úplně perspektivně. Ale nikdo přesně neví. Prevence bude vyžadovat hodně lékařů, nepochybně zůstanou úrazy, vrozené vady a podobně. Nikdo není schopen odhadnout, jaký bude zájem o všemožné estetické až kosmetické procedury. Každopádně celoněmecky je snaha počty zubních lékařů nezvyšovat. Jiný je pohled z bývalé Německé demokratické republiky. Klesá tam počet obyvatel a i zubních lékařů. Poměr na počet pacientů je stejný jako na Západě, ale počet obyvatel klesá postupně, stomatologické praxe se zavírají skokově, a tak pacienti v místech, kde se nenašel nový zubní lékař, také „hledají“, jako je tomu někde u nás. Problémy, které máme v České republice v několika okresech, má prakticky celá bývalá NDR, a tak je pro nás velmi přínosné, co s tím dělají – a budeme to používat v diskuzi se státem.

Celé Německo pak ruší zvýhodnění některých specializací a spíše než o superspecializované zubní lékaře stojí o „desetibojaře“, neboť jsou schopni samostatně zvládnout velkou paletu ošetření. V České republice a na Slovensku to máme mentálně nyní naopak. Nezpochybňujeme ortodoncii či stomatochirurgii a spíše se u nás samostatně vydělili endodontisté – a řada lékařů už ani jiné služby nenabízí. Německo samozřejmě podporuje maximální vzdělání lékařů, ale má za to, že administrativními „zdmi“ mezi specializacemi se lokální nedostatek lékařů dramaticky prohlubuje. Asi nejsložitější situaci mají s ortodontisty kolem Krušných hor, kde hrozí za několik let úplný výpadek péče s dostupností jen v aglomeracích typu Drážďany. Taková místa v České republice najdeme také a hledat nějaké řešení musíme.

Jednání s kolegy z okolních zemí nám dala spoustu dat a cizích zkušeností. V České republice je vždy snaha hledat originální koncepty, ale naše situace, tedy ve středoevropských zemích, se vlastně moc neliší – a je možné si vybrat, co jinde zafungovalo.

Fotogalerie