Na knize je zajímavé, že v jednotlivých vydáních roste především její kvalita, nikoliv rozsah. Autor až s obsesivní precizností piluje a aktualizuje nejen jednotlivé poznatky, ale také stylistiku jednotlivých vět. Kniha je proto dosti hutným čtením, poměrně atypickým na autora z USA, u kterých jsme zvyklí spíše na rozvláčnější styl, časté opakování již řečeného a řadu nevyužitého prostoru.

Kniha je rozdělena na 20 kapitol, které postupně probírají anatomii, biomechaniku, neuroanatomii a fyziologii žvýkacího aparátu, okluzi, mechaniku pohyblivosti mandibuly, kritéria funkční okluze, okluzní morfologii, etiologii funkčních poruch žvýkacího aparátu, symptomy a syndromy temporomandibulárních poruch, anamnézu a vyšetření pacienta, diagnostiku temporomandibulárních poruch, léčebný plán a léčbu jednotlivých poruch, včetně problematiky skusových dlah, artikulátorů, zábrusů a konzervačně-protetické léčby.

Text monografie je provázen rozsáhlým množstvím barevných ilustrací a fotografií, jež jsou velmi precizní a mají vysoký didaktický potenciál. Každá kapitola je doplněna seznamem použité literatury, přičemž není výjimkou seznam několika set referencí. Celá kniha je zpracována velmi pečlivě podle pravidel medicíny založené na důkazech a každé tvrzení je tak možné ověřit relevantní studií. Pokud na dané tvrzení vědecký důkaz neexistuje či není dosud přesvědčivý, autor tuto skutečnost uvádí.

Každou kapitolu uvádí poučný citát, například v kapitole o funkci mastikačního aparátu tvrzení „Nemůžeme správně léčit dysfunkci, pokud nerozumíme funkci“ nebo v kapitole o etiologii poruch mastikačního aparátu „Lékař, který hledí jen na okluzi, pomíjí stejné množství informací jako lékař, jenž na okluzi nedbá“.

Cenné je, že autor během své profesní kariéry prostudoval nesmírné množství odborné literatury, ze které nabízí „zlatý výběr“ – to je velkou pomůckou a určitým odrazovým můstkem pro řadu lékařů, neboť ztratit se dnes v záplavě vědeckých prací na téma temporomandibulárních poruch není nic složitého. Z tohoto pohledu je velmi cenné zpracování epidemiologie temporomandibulárních poruch, kde se údaje mezi jednotlivými studiemi i monografiemi liší někdy i o desítky procent, a je tak těžké dospět k relevantním údajům. Dospívá k tomu, že v průměru přibližně polovina veškeré populace má alespoň jeden příznak temporomandibulární poruchy, přičemž každý desátý jedinec by měl podstoupit terapii. To jsou velmi důležitá zjištění, která mají pro naši stomatologii, jež nemá stále dostatečně propracovanou zejména konzervativní (neinvazivní, nechirurgickou) léčbu temporomandibulárních poruch, závažné důsledky.

V monografii mohou čtenáři postrádat zejména širší zpracování provázanosti temporomandibulárních poruch a posturálního systému, včetně role fyzioterapie v konzervativní léčbě – proti minulým vydáním však v monografii těchto údajů přibylo. V budoucnu tedy lze očekávat další nárůst – ten ostatně pozorujeme i u dalších monografií s podobným zaměřením.

Jako celek mohu monografii vřele doporučit všem stomatologům bez rozdílu specializace, včetně ortodontistů i maxilofaciálních chirurgů, neboť problematice temporomandibulárních poruch se dnes v podstatě nelze v klinické praxi vyhnout.