Medicína v období Martina Luthera

Martin Luther patří bezpochyby k největším postavám německé reformace. A loni 31. října uplynulo právě půl tisíciletí od legendárního zveřejnění 95 tezí ve Wittenbergu.

Pohled do výstavy a současně pohled na soudobý stav lékařských vědomostí. Základem byla nauka o čtyřech šťávách, která přetrvala z období starých civilizací až na práh novověku: žluč (žlutá), černá žluč, krev a hlen. Musely být v rovnováze a sloužily k vysvětlení tělesných procesů a jako koncept pro popis chorob.

Legenda o tom, že Luther svoje teze přibil na vrata místního kostela, sice není potvrzená, ale toto znejistění dílo křesťanského myslitele nijak neumenšuje. A tak i v Zschadrassi věnovali jeho odkazu a době tematickou výstavu – a to přímo v rustikálních podkrovních prostorách jedné z muzeálních budov.

Téma výstavy bylo samozřejmě širší. Soustřeďovalo se k medicíně, včetně zubní, v období, kdy středověk ustupuje novověku, tedy začátku 16. století. V těchto souvislostech připomeňme, že už pár desetiletí fungoval vynález knihtisku, přibývaly zámořské objevy a sílily vnitřní zápasy v římskokatolické církvi, v německé oblasti soustředěné právě k osobě Martina Luthera.

Zejména multiplikované šíření nových poznatků prostřednictvím tištěných a ilustrovaných knih obohatilo povědomí o tehdejší šíři medicínských znalostí.

Výstava samozřejmě připomíná francouzského královského chirurga Ambroise Paré, autora díla Léčení ran (1545), jenž zasáhl také do zubního lékařství, ať už zhotovením byť primitivních náhrad zubů, nebo svým popularizováním prořezávání dásní kojenců skalpelem, protože věřil – a s ním kupodivu mnoho následovníků až do 19. století – že dětské zoubky se nemohou přirozeně proříznout dásní a takové selhání může snadno být příčinou smrti dítěte.

Expozice s regionální nostalgií připomíná také učebnici Zene Artzney (autor není znám), pocházející ze saského městečka Mittweida, vzdáleného nějakých 20 kilometrů jihovýchodně od Zschadrasse. Genius loci... Konečně ani ne sto let po narození Martina Luthera, v roce 1578, je vydána první známá zubolékařská disertace s titulem Über die Erkrankungen der Zähne (O onemocnění zubů). Jejím autorem je Peter Monau.

Během přípravy výstavy se objevil vědecký elaborát Walthera Hermanna Ryffa, v němž popisuje (r. 1518) ruční nástroj, pomocí něhož se poměrně natvrdo otíraly a čistily zuby. Tvoří ho dřevěná tyčinka omotaná plátýnkem a můžeme ho považovat za jeden z prototypů zubního kartáčku. Autor také zmiňuje levný, „chudým dostupný“ zubní prášek. Zdůrazňuje, že péče o zuby by měla být dosažitelná pro každého. Jde tedy o právě 500 let starou kapitolu či zmínku na téma dentální hygieny. A konečně do této epochy náleží i popis prvního použití amalgámu jako zubní výplně uvedený Johannesem Stockerem v r. 1513.