LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

My máme parní stroj, mohutné síly zdroj... Tak nám kdysi zpívali Viktor Sodoma a František Ringo Čech. Také zubní lékař MUDr. Petr Vidner, ortodontista z České Lípy, se už v dětství zamiloval do mašinek a páry. Žil v Radimovicích, kudy vede malebná trať z Turnova do Liberce a kde stojí z jedné strany třiatřicet metrů vysoký, nádherný Sychrovský viadukt, zatímco z druhé zase projedete víc než půlkilometrovým tunelem, takže inspirace bylo dost a dost. Jak vzpomíná: „Trať je tam pěkně do kopce, a tak člověk mohl vidět i trojici bafajících lokomotiv, jak táhly nákladní vlak třeba o čtyřiceti vagonech. Síla páry!“

MUDr. Petr Vidner jako mašinfíra se řítí poměrnou rychlostí kolem nějakých 70 km/hod. s dvěma vagonky plnými pasažérů po zahradě své zemědělské usedlosti. Vzorem pro tento model z dílny Ing. Aleše Máchy je na svou dobu špičková rychlíková lokomotiva z dob Rakousko-Uherska z let 1903 až 1907. Vyniká nádhernými secesními liniemi a detaily, které oceníte při její podrobné prohlídce, ale i jen tak, když kolem vás profrčí po zahradní trati.

Pak následoval tradiční PIKO vláček H0 a také působivý zážitek u dědečka a babičky, kde malý Petr poprvé spatřil tzv. párnici. Ještě funkční hračku svého tatínka. Nakonec se zájem Petra Vidnera počátkem devadesátých let ještě natlakoval návštěvou Royal Victoria Park v britském Bathu. Tam se poprvé setkal se Steam Fair. Sraz parních veteránů, všechny ty voračky, sentinely. Prostě kulturní šok.

Od nápadu z podzimu 2006 vybudovat si na ovocné zahradě své poněkud zašlé zemědělské usedlosti malou železnici uplynulo k realizaci v roce 2007 jen pár měsíců.

Stávající železnice pana doktora je druhá největší u nás, po té známé brněnské. Celkem 560 metrů kolejí o typickém rozchodu sedm a čtvrt palce, tedy nějakých dvacet centimetrů. Na nás, milovníky skutečné železnice, to působí hodně titěrně. Dřevěné pražce vyztužené ocelovými spojkami. Každý metr kolejí poctivě ručně vyrobený v dílnách nadšenců. Avšak funguje to!

Sousedi MUDr. Petra Vidnera se zubaře nebojí. Všichni ve vsi se už dnes jen smějí tomu, když na počátku stavby zahradní železnice kdosi zahlédnul ctihodného pana doktora, jak, ještě bez mašinky, sedí obkročmo na legračním vagonku a poněkud podivně se odstrkuje lyžařskými hůlkami, aby si dopřál aspoň trošku z toho budoucího pocitu rychlíkové jízdy. Budiž řečeno, že Petr Vidner se může také pochlubit osvědčením pro obsluhu parních strojů. Složil topičské zkoušky pro obsluhu středotlakých kotlů na pevná paliva do 8 tun páry/hod.

Dneska je ovšem jeho železnice největší atrakcí nejen ve vesnici, ale stala se cílem výletů i pro hodně vzdálené nadšence. Když je ohlášena parní sobota, přicházejí desítky lidí, aby si to dobrodružství fortelné techniky vychutnali s celými rodinami. Nebudu vás napínat. Taky jsem si to zkusil. Bylo to příšerné pro v koňském sedle netrénovaného seniora – aby se na drncajícím vagonku vůbec udržel, navíc s fotoaparátem v ruce a brýlemi na čele. Ale všechno dobře dopadlo a můžu říct jen jedno: Fantastická jízda! A to jsem měl to štěstí víc než před půl stoletím jet na skutečné parní lokomotivě přímo v budce strojvedoucího. Jiskry lítaly, oblaka dýmu se valila a z topeniště sálalo vedro. No. I tahle modelová, asi sedmkrát zmenšená železnice, pádící klidně s tuctem dětí i dospělých na dvou vagoncích přesvědčí, že síla páry je víc než mocná. Stejně jako vášeň pro ni...

 

Vážení a milí kolegové,

rádi bychom začali představovat zubní lékaře, kteří se vedle své lékařské profese intenzivně věnují nějakému zajímavému koníčku.

Výtvarné činnosti, hudbě, tanci či divadlu, technickým aktivitám všeho druhu, psaní knížek... Kolegům, kteří nemohou žít bez své druhé vášně, bez svého koníčka, zajímavého hobby. Pište nám prosím, zda můžeme právě vás představit čtenářům LKS. Nebo jestli znáte kolegu, kterého bychom měli oslovit, aby se představil v našem časopise.

Děkujeme a těšíme se na spolupráci s vámi.

Redakce LKS, zakova@dent.cz

Lokomobila, jedna z nejstarších dochovaných a funkčních u nás, pochází z roku 1893. Tedy ještě ze století páry. Mobilní parní stroj, který poháněl mlátičku a má výkon tří koňských sil, ovšem při obrovském krouticím momentu. Takže srovnávat ji s obdobným výkonem třeba malého motocyklu zn. Pionýr je poněkud nepřípadné. A to patří k těm malým. Velké lokomobily měly násobný výkon dosahující až ke 20 HP a poháněly mlýny, katry, míchačky na stavbách a další zařízení. Vedle lokomobily se u Vidnerů ve stodole můžete kochat i pohledem na dvojici předválečných parních traktorů a pochopitelně tu nechybí ani trošku edukace: obrovská ilustrace schématu parní lokomotivy.
Ilustrace schématu parní lokomotivy.
Choť pana doktora, zdravotní sestra Alena Vidnerová, je světice. O všechny a všechno kolem se stará. O zahradu, o servis a občerstvení, o to, aby vše klapalo. O pana doktora a o všechny kolem něho. A muži jsou u strojů.
Část týmu Velkého Pana Železničáře (zleva doprava): Ladislav Poušek, Petr Vidner, Zdeněk Balský (parostrojní učitel a vzor dr. Vidnera) a Ladislav Hlava.

23. 10. 2021

LKS 10/2021

Print: LKS. 2021; 31(10): S156 – S157

Autor:

Fotografie

  • Ladislav Šolc

Rubrika:

Téma: