Komentář k dotazu na plán léčby

Jak vyplnit a podat německý plán léčby a nákladů na protetiku? Vážení kolegové z České republiky, mohu vás ujistit, že i nám v Německu to sem tam dělá potíže – a s moderními způsoby komunikace to už vůbec nemá nic společného.

Evropská unie ještě nezasahovala do jednotlivých zdravotnických systémů, i když nejvyšší soud svým rozhodnutím umožnil přeshraniční zdravotní péči. Plán léčby a nákladů je vyloženě německou vnitrostátní záležitostí podle sociálního zákoníku V (římská pětka). Takový plán vyplnit, předložit (respektive pacient ho posílá ke schválení zdravotní pojišťovně) a po zhotovení protetické práce vypočítaný plán poslat do zemského Sdružení smluvních zubních lékařů (Kassenzahnärztliche Vereinigung, KZV) smí pouze člen KZV. Tam se vše zkontroluje a sdružení pak posílá příslušnou částku za podíl zdravotní pojišťovny (tj. částku, kterou za pacienta vždy hradí pojišťovna podle systému definovaných úhrad).

To také znamená, že zdravotní pojišťovny nesmějí přijímat vypočítané plány od nečlenů KZV.

Před několika lety však pojišťovny takřka nutily své pojištěnce, aby přemluvili svého zubního lékaře zadávat výrobu protetické práce do zahraničních (levnějších) laboratoří. Tento záměr podlamuje svobodu rozhodnutí zubního lékaře, kam poslat otisky. Nejvíce protestovali němečtí zubní technici, protože tak se ničí jejich pracovní místa. Dnes je to překonané.

Naše stavovské organizace po léta bojují proti tomuto nezákonnému jednání zdravotních pojišťoven. Nevysvětlitelně nečinná jsou zemská sociální ministerstva, federální ministerstvo zdravotnictví a další dozorující úřady. Celkově však nevíme, o kolik případů se jedná, statistika se nevede. Podle klesající činnosti posudkových zubních lékařů, kteří se museli zabývat plány z ČR, resp. protetickými pracemi, lze odhadovat i klesající celkový počet takových prací.

Do konce tohoto roku se má v Německu přecházet na elektronický způsob povolení protetických prací zdravotními pojišťovnami. Již u nás fungují elektronické neschopenky a částečně recepty, stejně jako fakturování konzervačně-chirurgických výkonů a vypočítaných plánů. Předpoklady jsou:

• elektronický průkaz ošetřujícího (Heilberufeausweis),
• další router, tzv. konektor,
• spojení do sítě KIM (Kommunikation im Medizinbereich) se specifikovanou e-mailovou adresou všech účastníků,
• přístroj na sčítání elektronických průkazek pacientů se schopností se za několik málo vteřin samostatně spojit se serverem pojišťoven a zjistit aktuální platnost,
• přizpůsobený software ve vlastním počítači.

Všechno je poměrně drahé, protože podmínky pro ochranu osobních dat se musí dodržovat. Finanční náklady kompenzují z větší části pojišťovny. Každý krůček v tomto pokroku má ovšem i své dětské nemoci a někdy stojí hodně nervů.

Z toho vyplývá závěr: německé zdravotní pojišťovny časem nebudou schopny přijímat papírové plány – a protetické ošetřování v zahraniční bude fungovat pouze privátní cestou.

Více o veřejném systému zdravotního pojištění v Německu

najdete v rozhovoru s Dr. Hansem-Rainerem Fischerem, který jsme publikovali v LKS č. 2/2018:

www.lks-casopis.cz (vyhledávání např. podle: Rubriky/Rozhovor)