LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

O koučinku (lze psát i koučingu) se mluví stále častěji. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést). Leckterá celebrita se ráda pochlubí, že má svého kouče. Jde pouze o snahu být „in“, nebo jde opravdu o užitečnou metodu z oblasti psychologie? Tip na zpracování tohoto tématu dostala redakce LKS přímo ze „stomatologického terénu“, a tak jsme připravili rozhovor s psycholožkou Mgr. Danielou Kolomazníkovou, MBA.

Mgr. Danielou Kolomazníkovou, MBA

Co je koučink a proč je v současnosti tak moderní?

Na začátku by bylo vhodné uvést rozdíl mezi koučinkem a mentoringem. Často bývají tyto pojmy spojovány nebo různě zaměňovány, a to i přesto, že se jedná opravdu o odlišné disciplíny. Koučink je nástroj, který slouží k rozvoji člověka, k posunu směrem, kterým se on sám chce vydat. Jako svůj nástroj používá v první řadě rozhovor. Nevychází jen ze znalostí a dovedností kouče, ale hlavně vychází z klientovy situace, jeho znalostí, nastavení a přesvědčení. Jedná se tedy o metodu, ve které kouč jemně provádí klienta cestou rozvoje, kterou ale postupně společně hledají a utvářejí. Je důležité zdůraznit, že právě z tohoto důvodu nese koučovaný za výsledek koučinku stejnou a vlastně i větší zodpovědnost, protože je to o jeho aktivním zapojení a jeho práci na výsledku.

Naopak mentoring, který často bývá klienty očekáván, je výrazně direktivnější přístup. Na rozdíl od koučinku je role mentora velmi silně určena jeho odborností v dané mentorované profesi. Mentor jasně určuje kroky, postupy a nástroje, které klient může používat pro svůj posun a pro společnou práci. Současně se také mentoring většinou zaměřuje čistě na pracovní oblasti a nemá za cíl dosahovat komplexnějších změn osobnosti, jako je tomu u koučinku a psychoterapie.

Současná doba klade obrovské nároky na osobnost jedince. Právě z toho důvodu se jednotlivé techniky a nástroje osobního rozvoje dostávají do popředí. A není tomu jinak ani u koučinku. Možná právě proto, že na rozdíl od spousty disciplín si při koučinku sami definujete, jakým směrem se chcete posouvat, je tento nástroj často vyhledávaný. Současně se v určitém období nepochybně jednalo i o módní trend, jak tomu bývá ve všech oborech. Tuto dobu ale již snad máme za sebou.

Oblíbenost koučinku je způsobena také jeho šíří. Často se můžeme setkat s rozdělením na koučink osobnostní, profesní a další. Dobře odvedený koučink lze opravdu využít pro nejrůznější oblasti. Pokud je kouč dostatečně kreativní, bude vás práce na rozvoji bavit i v odlišné oblasti, než se kterou jste ho původně oslovili, a bude vám dávat smysl a přinášet výsledky.

Koučink je nástroj, který nemá pevně nastavené hranice a přizpůsobuje se našim potřebám. Proto také může spolupráce s koučem trvat několik málo týdnů, ale také několik let. Je to jen na každém z nás. Mám klienty, kde jsme po třech setkáních došli přesně tam, kam si klient přál, a další setkání nebylo potřeba. A naopak mám některé klienty, se kterými spolupracuji již několik let, a stále ještě nejsme na konci cesty. Důležité je, aby klient sám vyhodnotil, že mu spolupráce stále dává smysl a něco mu přináší. Umělé prodlužování spolupráce nemá smysl a je bohužel nešvarem, který se u některých koučů objevuje.

Dalším, i když ne příliš pozitivním důvodem, proč je koučink nyní tolik moderní, je jeho snadná dostupnost i z hlediska poskytovatelů služeb. Bohužel v České republice neexistuje dostatečné legislativní ukotvení pro výkon koučinku, a proto tyto služby může poskytovat téměř kdokoliv a odpovědnost za výběr kvalitního kouče je dána pouze tím, jak moc chce jeho kompetentnost ověřovat samotný klient. Proto se také často můžeme setkat s negativními zkušenostmi v koučinku a nezřídka začíná spolupráce s novým koučem, pokud vůbec začne a negativní zkušenost nepřeváží, velkým množstvím otázek, ujišťováním a potvrzováním, že bude mít společná práce očekávaný přínos.

Obracejí se na vás často také lékaři a zdravotníci obecně a s jakými problémy či požadavky?

Lékaři, zdravotníci a obecně lidé z pomáhajících profesí se na mě obracejí také. Překvapivě se nejedná o častější žádost o pomoc, než je tomu u většiny populace, a to i navzdory faktu, že se domnívám, že by pomoc právě v těchto profesích byla žádoucí. Obzvláště v současné době, kdy je práce v této oblasti opravdu velmi náročná. Vím ale o dostatečném množství mých kolegů, kteří pracují přímo ve zdravotnictví ať již jako terapeuti, koučové nebo supervizoři. A z rozhovorů s nimi vyplývá, že lidé z pomáhajících profesí naše konzultace vyhledávají. Není divu. Pomáhající profese mají svá specifika a dlouhodobě působící zátěž je třeba právě u těchto pracovníků redukovat.

Současně také nelze ignorovat některé trendy moderní doby. Prvním je nepochybně stále se zvyšující tempo a nároky na pracovníky. Ostatně problematika kvalitního time managementu bývá jedním z nejčastějších témat, které se svými klienty řeším. A neočekávám, že by se situace příliš lepšila. Naopak. Je stále obtížnější udržet rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Nemůžeme ani přehlížet požadavky na další vzdělávání a rozvoj, které tvoří nedílnou součást naší profese, ale také vytvářejí další nároky na poskytovatele služeb, a to jak časové, tak také energetické a ekonomické. I v těchto oblastech často s klienty řešíme, jak celou problematiku uchopit.

Nezanedbatelný vliv má v tuto chvíli také současná situace v ČR a ve světě spojená s Covid-19. Nejistota, pocit ohrožení, ale také současně s tím snaha o zachování normálního, standardního fungování, vytvářejí v tuto chvíli na všechny obrovský tlak. A u pracovníků z pomáhajících profesí je tento tlak několikanásobný. Není divu. Obavy a úzkost, kterou lidé prožívají, potřebují někde ventilovat. A i když to není vhodné a na místě, často si pro takovouto osobní úlevu lidé vyberou právě poskytovatele zdravotnických služeb, a to bez ohledu na specializaci. Ne náhodou mi velká část klientů-lékařů říká, že se sami cítí často spíše jako psychologové, bez ohledu na jejich oborovou specializaci. Tomuto bohužel nikdo z nás nedokáže zabránit a jediné, co můžeme dělat, je obrnit se dostatečnou odolností. A právě nácvik psychické odolnosti patří mezi časté požadavky, které s klienty řeším.

Významnou roli ve spolupráci s lékaři hrají v práci kouče také nácviky relaxačních technik a prevence před nadměrnou zátěží. Existuje poměrně široké spektrum technik, cvičení a postupů, které mohou lidé využívat, a není obtížné si je osvojit. Z mé praxe mohu říct, že stačí několik málo setkání, aby si klient osvojil dostatečně pestrou baterii postupů a rychlých technik, prostřednictvím kterých může dlouhodobě bojovat proti stresu, přetížení a potažmo případným příznakům vyhoření. To je ostatně oblast, ve které bych ráda apelovala na všechny pracovníky z pomáhajících profesí. Prevence v rovině práce sám se sebou a duševní rovině je velice snadná a není náročné, ani časově ani ekonomicky, si ji osvojit. Naopak následné řešení již rozvinutých potíží s přetížením, stresem a příznaky vyhoření je práce významně komplikovanější a náročnější pro všechny zúčastněné. Ale věřím, že poukazovat na prevenci právě ve vašem oboru, tedy u zubních lékařů, není nutné.

Jsou mezi klienty také zubní lékaři a o co mají nejčastěji zájem?

Jak už jsem naznačila, mezi mými klienty jsou zubní lékaři poměrně často. Řešíme společně dvě velmi odlišné oblasti – oblast vlastního rozvoje a oblast využití některých technik pro pacienty.

V oblasti vlastního rozvoje nejčastěji řešíme, jakým způsobem sladit osobní život s pracovním, jak si správně nastavit hranice, jak opravdu pracovat s time managementem, a často právě otázky duševní hygieny, odpočinku a psychické odolnosti.

Druhou rovinou jsou potom techniky využitelné pro pacienty. Stále častěji se na mě lékaři obracejí s požadavky na rozvoj v oblasti správné komunikace s klientem, uklidnění a ujištění, ale také prvky konverzační hypnózy a využití některých technik pro práci s obavami, úzkostí a bolestí při zákroku a po něm. Zde už se ale nejedná jen o koučink, procházíme i některé terapeutické techniky. Za tuto spolupráci jsem velmi ráda, protože věřím, že právě prvky konverzační hypnózy nebo správné komunikace mohou práci s pacienty velmi usnadnit a mohou být velkým přínosem nejen pro pacienty samotné, ale také pro lékaře.

Je spolupráce se zubními lékaři něčím odlišná?

Nepochybně ano. V rámci mých konzultací se napříč obory setkávám s požadavky na to, jak jednat s pacienty či klienty, jak je zapojit více do spolupráce, jak jim ulevit a pomoci, zkrátka s nejrůznějšími otázkami, které jsou směřovány na zkvalitnění poskytovaných služeb. Nejinak je tomu i u zubních lékařů. Zde je však práce specifická v tom, že často musíme řešit otázky konverzace, v rámci níž je jeden z účastníků konverzace znevýhodněn právě tím, že nemůže mluvit. A zde se nabízí skvělý prostor pro profesní koučink, protože právě v takových situacích může lékař získat cenné informace a postupy pro využití ve své každodenní praxi.

I když se to na první pohled může zdát nedůležité, správná komunikace s pacientem může velmi významně ovlivnit vnímanou kvalitu poskytované péče. Není tedy ojedinělé, že se zubními lékaři společně procházíme vliv komunikace před, při a po zákroku, jak s ní pracovat a jak zvládat její specifika. Překvapivě v rámci zpětné vazby potom společně zjišťujeme nejenom rostoucí míru spokojenosti pacientů, ale také samotného lékaře. A to je ten nejlepší výsledek takové spolupráce.

Jaký je vlastně rozdíl mezi koučinkem a psychoterapií?

Koučink už jsem myslím popsala. Psychoterapie má ke koučinku velmi blízko. Klienti často přicházejí se zadáním na koučink, ale po krátké chvíli je patrné, že se bude jednat spíše o psychoterapii. Ta využívá jasné nástroje a postupy, které mají sloužit ke zlepšení prožívaného stavu dotyčného člověka. Jedná se tedy čistě o subjektivní hodnocení spokojenosti daným člověkem.

Ráda používám takový příměr – pokud byste si představili, že někde ve svém životě máte určitou hranici, na které když jste, tak vám není špatně, ale není vám ani příliš dobře, zkrátka takové minimum, ve kterém dokážete fungovat a nestrádáte ani nejásáte, tak to je hranice mezi psychoterapií a koučinkem. Pokud se pohybujete pod touto hranicí, je psychoterapie nástrojem, který vám může být užitečný. Pokud se pohybujete nad touto hranicí, koučink vám pomůže pokračovat pozitivním směrem.

Co lékařům koučink přináší pro jejich praxi nebo osobní život?

Oddělovat osobní život od života pracovního je velmi obtížné. Pokud cítíme spokojenost v pracovní rovině, bude se právě tato spokojenost promítat i do osobního života. A naopak, spokojenost v soukromí ovlivní to, jak se budeme cítit v práci. Proto se vždy snažíme spolu s klientem řešit věci komplexně.

Základem spokojenosti člověka je jeho vnímání věcí. Už Shakespeare v Hamletovi psal: „Věci nejsou dobré či špatné samy o sobě. Dobrými či špatnými je dělá až naše myšlení.“ A v duchu právě této věty spolupracuji i se svými klienty. Hledáme společně cesty, jak nahlížet na věci jiným způsobem, a objevovat tak nové cesty a příležitosti. U lékařů všech oborů je tento náhled opravdu velmi užitečný a moji klienti po určité době spolupráce uvádějí výrazně zvýšenou míru osobní spokojenosti. A to je základem práce ať již kouče či terapeuta.

Mgr. Daniela Kolomazníková, MBA

Narodila se v roce 1979. Studovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a Università degli Studi di Lecce. Působí jako psycholog, psychoterapeut a kouč. Ve své práci se specializuje na problematiku psychologie v pracovním prostředí, a to od jednotlivců a malých firem až po nadnárodní korporace. V rámci své profese se snaží přinášet aplikovanou psychologii a její funkční prvky do nejrůznějších oblastí. V současnosti, mimo svou koučovací a psychoterapeutickou praxi, kterou provozuje v Brně a v Praze, působí také ve společnostech Quadratum, Expertní Board 21 a Global Management Studio. Přednáší na několika vysokých školách i ve státních a soukromých institucích. Je vdaná a má dvě malé děti. Ve volném čase se věnuje výzkumům na poli pracovní psychologie a zvládání zátěže. Má ráda cestování, potápění, cyklistiku a kvalitní literaturu.

20. 2. 2021

LKS 02/2021

Print: LKS. 2021; 31(2): S18 – S19

Autor:

Fotografie

  • Archiv Daniely Kolomazníkové

Rubrika:

Téma: