LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Plastická chirurgie je moderní a rychle se rozvíjející obor. Veřejnost ji – i díky sdělovacím prostředkům – vnímá spíše v rovině stále oblíbenějších estetických výkonů. Jejím klíčovým posláním je však pomoc pacientům se závažnými zdravotními indikacemi. Na toto téma jsme požádali o rozhovor našeho předního a mediálně známého plastického chirurga MUDr. Lukáše Frajera.

MUDr. Lukáš Frajer

Jako plastický chirurg jste členem týmu FN Motol, který mimo jiné řeší zdravotní indikace u onkochirurgických výkonů, včetně těch v orofaciální oblasti. Jak vnímáte spolupráci s odborníky z oblasti stomatologie, respektive maxilofaciální chirurgie?

Můj první větší kontakt s oborem maxilofaciální chirurgie byl přibližně v roce 2007, kdy jsme společně s kolegou MUDr. Romanem Kufou byli přítomni u onkochirurgických výkonů na stomatochirurgické klinice VFN. Zde jsme pomáhali současnému přednostovi kliniky doc. MUDr. et MUDr. René Foltánovi, Ph.D., s krytím defektů po rozsáhlých resekcích volně přenesenými tkáňovými celky. Další výhodou v rámci mého oboru a mezioborové spolupráce byla i poměrně úzká spolupráce s doc. MUDr. Jiřím Kozákem, CSc., který byl členem týmu plastické chirurgie Nemocnice na Bulovce a následně ve Fakultní nemocnici v Motole. V motolské nemocnici působil náš tým od roku 2012 a díky docentu Kozákovi jsme měli možnost navázat spolupráci s týmem MUDr. Milana Hubáčka, která trvá dodnes. Postupem času jsme navázali úzkou spolupráci s klinikou ORL – chirurgií hlavy a krku v Motole, přičemž i s touto klinikou spolupracujeme doteď.

Dnešní medicína postupuje v chirurgických oborech k jisté subspecializaci v rámci daných oborů. Podle mého názoru je to dobře, protože ve finále z toho profituje pacient. Doby, kdy jeden chirurg dokázal plnohodnotně obsáhnout celou problematiku oboru (zvláště z pohledu dnešních standardů), jsou pryč. Vývoj poznání jde v rámci teoretických oborů velmi rychle dopředu, obzvláště na poli genetiky, molekulární biologie a imunologie, a postupně se implementuje do klinické medicíny. V každém oboru se neustále setkáváme s „novinkami“, které by měl každý lékař v rámci svého oboru reflektovat. To logicky vede k tomu, že nemůžeme mít hluboké znalosti o ostatních oborech. Právě proto je mezioborová spolupráce zcela klíčová v rámci udržitelného standardu péče o pacienta.

Česká republika si zatím do jisté míry drží „standardní rozvrstvení oborů“, které bylo zavedeno v minulosti, zatímco situace v ostatních státech Evropy se zvolna změnila. Troufám si říci, že v budoucnu, resp. v dohledné době, čeká změna na poli onkochirurgickém i nás. V tuzemsku je zatím standardem, že v rámci mezioborové spolupráce je pacient s onkologickým onemocněním vyšetřen, je stanoven terapeutický plán a následně je pacient indikován k výkonu. Pokud výkon přesahuje do více oborů, participují na něm všechny tyto obory.

Situace v okolních státech se však změnila tak, že pacient s onkologickým onemocněním je „řešen jedním oborem“, kdy případnou rekonstrukční část výkonu provádí ten samý lékař, který prováděl resekční část. Důvodem tohoto postupu je nepochybně nedostatek erudovaných rekonstrukčních plastických chirurgů, kteří jsou k dispozici v rámci větších nemocnic, respektive jejich vysoká vytíženost. Není pak proto výjimkou, že se na kongresu rekonstrukční chirurgie prezentují výsledky nejen plastických chirurgů, ale i stomatochirurgů či ORL specialistů.

I naše republika se v poslední době potkává s tímto fenoménem, kdy je plastických chirurgů stále relativní dostatek, na rozdíl od jiných klinických oborů, ale značná většina z nich pracuje v rámci privátních praxí. To má pak za následek právě nedostatek rekonstrukčních plastických chirurgů, kteří jsou schopni zvládnout celé spektrum rekonstrukční chirurgie. Důvod je zcela zřejmý – ekonomický aspekt. Dokud budou existovat propastné rozdíly v ohodnocení práce lékaře v privátní a ve státní sféře, situace se nezmění, naopak se bude spíše prohlubovat. Není veřejným tajemstvím, že řada plastiků po ukončení odborného vzdělání odchází na plný pracovní úvazek do privátní sféry. Osobně si myslím, že součinnost privátní a veřejné zdravotní péče je na druhou stranu přínosná pro obě strany, proto se snažím i přes časovou a organizační náročnost zachovat své působení v privátní i státní sféře.

Před časem jste na Škachově dni vystoupil s velmi zajímavou přednáškou, v níž jste upozornil na význam zubního lékaře či dentální hygienistky v prvotní diagnóze a suspekci nádorových onemocnění v orofaciální oblasti. Co v tomto směru považujete za zásadní?

O prevenci v rámci péče o zdraví bylo napsáno mnohé a jistě jsou to okolnosti, které nelze brát na lehkou váhu. Ideální je, pokud prevence zcela zabrání rozvoji onemocnění a toto není třeba léčit. I přesto však existuje řada onemocnění, která jsou rozpoznána pozdě nebo se prostě prevencí ovlivnit nedají. Obecně mají nádory v orofaciální oblasti z celkového pohledu horší prognózu, proto je případný časný záchyt zcela klíčový pro další osud pacienta. Zde se jasně naskýtá prostor v rámci preventivních prohlídek a primární péče, kterou představují dentální hygienistky a stomatologové. Každá afekce v oblasti dásní, jazyka či sliznic dutiny ústní by měla být řádně diagnostikována a léčena.

Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní principy mezioborové spolupráce, a to i z hlediska přístupu k pacientům?

Principy mezioborové spolupráce spatřuji v jasně definované součinnosti chirurgických oborů. V případě onkologického onemocnění je ideálním postupem po stanovení léčebného plánu kooperace daných oborů v nejkratším možném čase v rámci léčby onkologického onemocnění. Pokud tomu tak je, pro onkologického pacienta je velká šance na uzdravení, respektive minimalizaci mutilace onkologicko-chirurgickou léčbou.

Zde velkou úlohu sehrávají primární filtry v souvislosti s preventivními prohlídkami či ve včasných fázích onemocnění s lékaři první či druhé linie. Bohužel tento princip v praxi ne vždy funguje a setkáváme se opakovaně se závažnými onkologickými onemocnění řešenými spádovým chirurgem v privátních ambulancích či spádových chirurgických pracovištích. Pacient se pak na vyšší pracoviště dostává příliš pozdě a místo záchovného výkonu je prováděn výkon paliativní nebo dokonce inoperabilní.

Plastická chirurgie je dnes již hodně široký pojem. Jakému spektru výkonů se věnujete vy?

Jak jsem již řekl, myslím, že v každém chirurgickém oboru dochází k jisté subspecializaci, což v mém případě vykrystalizovalo v oblasti veřejné zdravotní péče do mikrochirurgické specializace a rekonstrukční chirurgie, především v oblasti krytí defektů volně přenesenými tkáňovými celky po rozsáhlých resekčních výkonech, kterými zastupuji rekonstrukční část operace.

V současné době úzce spolupracuji v rámci mezioborové spolupráce s chirurgickými klinikami, chirurgií hlavy a krku a stomatochirurgickou klinikou, kde provádíme nejčastěji rekonstrukce dolní čelisti volně přeneseným vaskularizovaným kostním štěpem z lopaty kosti kyčelní či lýtkové kosti. V současnosti provádím dva až tři mikrochirurgické rekonstrukční výkony měsíčně, podle požadavků v rámci mezioborové spolupráce ve Fakultní nemocnici v Motole, případně méně často na jiných pracovištích v Praze a bližším okolí. Delší dobu také spolupracuji s kardiochirurgickou klinikou VFN, kde se věnuji problematice uzavření defektů po kardiochirurgických výkonech.

Současně působím na privátní klinice Perfect Clinic, která představuje největší pracoviště estetické chirurgie v České republice. Zde se specializuji na estetickou chirurgii v plném rozsahu. Nicméně výkony v oblasti hlavy a jistém pomezí maxilofaciální chirurgie mě velmi baví a přitahují i díky tomu, že jsem měl možnost se v rámci své specializace a z ní vyplývající mezioborové spolupráce na těchto výkonech podílet.

MUDr. Lukáš Frajer

Plastický chirurg a držitel licence České lékařské komory v oboru plastická chirurgie. Člen Společnosti estetické chirurgie ČLS JEP a držitel Certifikátu odbornosti této společnosti. V letech 1997 – 2004 studoval na 3. LF UK obor všeobecná medicína s preventivním zaměřením. Od r. 2007 se věnoval postgraduálnímu studiu biomedicíny v oboru experimentální chirurgie na 1. LF UK. Souběžně působí v soukromé sféře jako člen týmu Perfect Clinic, kde se věnuje estetickým operacím, a ve státním sektoru jako plastický chirurg téhož týmu ve FN Motol, kde řeší zdravotní indikace u výkonů rekonstrukčních, replantačních, onkochirurgických a mikrochirurgických.